Petr Zuska: Klasický balet není konzerva

Praha – „Konec klasického baletu je absolutní nesmysl,“ odmítl Petr Zuska v rozhovoru pro ČT24 znovu jednoznačně obavy, které se už dříve objevily v souvislosti s plánovaným sloučením baletních souborů Národního divadla a Státní opery Praha. Zuska, umělecký ředitel baletu ND, bude novému tělesu šéfovat. Zatím ho ale čeká ještě jedna sezona v současné funkci ve zlaté kapličce - transformace SOP a ND, dvou příspěvkových organizací ministerstva kultury, má začít k 1. lednu 2012.

Pro připomenutí: Svou představu o budoucnosti obou organizací zveřejnilo ministerstvo kultury na začátku června tohoto roku. Po poměrně bouřlivé diskusi, která rozhodnutí předcházela, následovala neméně bouřlivá reakce. Někteří umělci i odborníci za sloučením vidí spíše ekonomické zájmy než snahu o zvýšení umělecké úrovně a zlepšení finanční efektivity. Transformace počítá s tím, že SOP se majetkově propojí s Národním divadlem. Postupné slučování je naplánováno na tři roky; plán zachovává uměleckou samostatnost orchestrů a sborů obou institucí, počítá naopak se sloučením baletních souborů a souboru sólistů ND a SOP.

Právě v souvislosti se vznikem jednoho baletního tělesa vyjádřili především členové baletu Státní opery obavy, že Zuskovo vedení ohrozí klasický balet na pražské scéně. Zuska ale něco takového považuje za nesmysl. Repertoár by měl podle něho pojímat celou škálu baletního umění, o což se snažil v Národním divadle a bude se snažit i po spojení souborů. „Jsem zastáncem, dá se říci, modernějších dramaturgických přístupů k repertoáru, ale to vůbec neznamená, že preferuji moderní balet před klasickým,“ zdůrazňuje.

Zároveň klasiku nepovažuje za nedotknutelnou, i když rozškatulkovávání na klasický a moderní balet pokládá za trochu zavádějící: „V rámci choreografie klasických baletů, jako je Labutí jezero, Louskáček nebo Giselle, jsou scény, které jsou svaté a na které se nesahá. Zároveň ale je povinností současných tvůrců nějakým způsobem do těchto baletů zasahovat, vnášet do nich svůj tvůrčí duch. Kdyby to tak nebylo, klasický balet zůstane jen mrtvou konzervou, a to by bylo vlastně proti němu.“

Propojení oběma baletům jen prospěje, předpokládá Zuska. Větší počet členů souboru umožní i rozmanitější repertoár a více představení, než je v možnostech dvou oddělených těles. „Praha není tak veliké město, aby se v něm uživily dva baletní soubory. A i v nepoměrně větších městech jsme v minulosti zaznamenali úplně stejné slučování operních a baletních domů, takže je to docela přirozená věc,“ domnívá se navíc Zuska.