Japonská hudba ticha

Praha – Starou duchovní hudbu v kontrastu se soudobou nabízí program Festivalu japonské hudby, který probíhá v pražském Lichtenštejnském paláci. Do Prahy tak přijeli nejenom japonští muzikanti, kteří hrají na dobové nástroje, ale i umělci z celého světa, kteří se japonské hudbě věnují.

Bambusová flétna shakuhachi představuje pro Japonce dávnou tradici starého světa japonských mnichů, kde zvuk existuje pouze ve spojení s tichem. V Japonsku je velkou tradicí a umění na ni hrát se předává z generace na generaci. Tak jako tomu je u jednoho z nejslavnějších japonských hráčů na tuto flétnu, mistra Shakaie Shoda. I on už má v rodině svého nástupce.

Na programu jeho koncertu byla jak tradiční stará japonská hudba, tak soudobá. „Není pro mě rozdíl, jestli byla hudba napsaná před pěti sty lety nebo před rokem. Pro mě je to hudba, kterou hraji právě teď, a záleží především na divácích, jak ji vnímají,“ vysvětluje Sakai Shodo. Hlavním rozdílem mezi hudbou západního světa a tou japonskou je podle flétnisty smysl pro ticho, prázdno. „Naše hudba je hudbou ticha. Ta vaše pracuje s velice přesnými výškami tónu – tón, půtón. Japonská hudba, to je nekonečné množství výšek, aby se dokonale vyjádřila barva nástroje,“ dodává.

Na festivalu se představil i další tradiční japonský nástroj koto, který tak trochu připomíná citeru. Při hře na něj je potřeba zvládnout dvě techniky, jimiž se rozeznívá, a to jednak drnkání a také úhozy. Je to nástroj drnkací a zároveň kladívkový.

Kromě koncertů japonských starých mistrů a muzikantů například ze Spojených států, Austrálie nebo Anglie jsou součástí festivalu i tvůrčí dílny, kam přijíždějí zájemci hry o japonskou flétnu z celého světa. „Asi dvacet pět hráčů z celého světa se přijelo do Prahy učit na shakuhochi nebo koto,“ upozorňuje umělecký ředitel festivalu Marek Matvija. Dnes večer proběhne v rámci Festivalu japonské hudby závěrečný koncert, na kterém se představí právě studenti spolu se svými lektory.