Knížák při odchodu z NG: Bohužel nemám adekvátního nástupce

Praha – Z Národní galerie definitivně odchází její dlouholetý ředitel Milan Knížák. V čele stál dvanáct let. „Bohužel se mi za ty roky nepodařilo vybudovat silný tým, ze kterého by vzešel můj adekvátní nástupce,“ odpověděl na otázku, v čem během svého působení v čele NG pochybil. Do křesla po něm usedl Vladimír Rösel, vítěz výběrového řízení vypsaného ministerstvem kultury. Knížák ho tři měsíce zasvěcoval do úřadu a dnes mu funkci předal. Četné řady kritiků dosavadního vedení galerie to ale neuchlácholilo.

Umělce totiž střídá v čele Národní galerie ekonom. Jiří Besser vybral Vladimíra Rösela v květnu, nový ředitel galerie ale byl na detaily své vítězné koncepce skoupý a zdůrazňoval kontinuitu. „Prakticky nejhorší, co bych mohl udělat, by bylo něco hned řešit. Tam si věci musí trošku sednout,“ zdůraznil.

Röselovi kritici u něj postrádají kunsthistorické vzdělání. S tím ale Besser nesouhlasí. „Nejsem přesvědčen o tom, že nejlepším manažerem by byl historik umění,“ podotýká. Část umělecké veřejnosti, které Milan Knížák v čele Národní galerie vadil, považují Rösela jen za „prodlouženou ruku“ tomu, aby se nedělaly žádné ekonomické audity, natož aby se změnil obsah.

„To je věc velice neobvyklá. Sám ministr, když dával příklad, kde jinde na světě to je, tak ho napadla jen Moskva,“ upozorňuje Jiří Skřivánek, šéfredaktor Art and Antiques. Právě odborná erudice byla hlavním argumentem pro kunsthistorika Jiřího Fajta, kterého ministr Besser nakonec nevybral.

0Milan Knížák o Vladimíru Röselovi: „Bylo od začátku jasné, že světu umění nerozumí a bude se nutně spoléhat na odborníky, které si ovšem nebude umět vybrat. Jeho ředitelským činům nerozumím a považuji je za diletantsky zpupné. Nerespektuje zavedené systémy, ruší připravené projekty a přivádí do galerie absolutní diletanty, kteří nemají s uměním nic společného. Znehodnocuje již vynaloženou práci celých týmů a samozřejmě i vynaložené finanční prostředky.“

Milan Knížák o sobě: „V prestižní publikaci 500 uměleckých děl 20. století jsou uvedeni jen tři Češi: Kupka, Kolář a Knížák. Mezi 1 000 nejdůležitějšími hudebními kompozicemi 20. století je moje Broken Music. Je trapné, že to musím o sobě říkat já, ale česká umělecká veřejnost a česká média tyto skutečnosti nikdy neuvádějí. Být výjimečným je v Čechách zločinem.“


Nadšený z nového vedení NG není ani Knížák. „Považoval bych za normální, kdybych získal záruky, že nové vedení Národní galerie bude to, co se v ní povedlo dobrého, ochraňovat a rozvíjet a teprve nad to přicházet s novými impulsy. Zatím to vypadá, že je to přesně naopak. O další osud NG mám velké obavy,“ uvedl.

Svému nástupci prý stihl jen písemně zodpovědět několik dotazů a předvést trvalou instalaci ve Veletržním paláci. Poté mu byla nařízena dovolená. Kvůli napjaté atmosféře upustil i od záměru uspořádat rozloučení se zaměstnanci NG a svými spolupracovníky.

Sám Rösel ale namítá, že on nebyl tím, kdo by předání úřadu komplikoval. „Myslím, že pan Knížák zcela nepochopil svou roli. Jako odcházející zaměstnanec měl povinnost předat mi, jak se říká, čistý stůl. Odmítl ale například doplnit předávací protokol a dovolenou jsem mu nařídil, protože týdny předtím nechodil do práce,“ tvrdí Rösel.

Přestože v čele NG působil od července 1999, necítí Knížák při odchodu žádnou nostalgii, úlevu či lítost. Jen se těší na nové umělecké projekty, na které ve své funkci neměl dostatek času.