Praha – Galerie Jaroslava Fragnera připravila ve spolupráci s Národním památkovým ústavem (NPÚ) putovní výstavu navazující na téma Nové ve starém: Současná architektura a historické město. Cílem této aktivity bylo seznámit veřejnost s tímto tématem památkové péče, iniciovat dialog se současnými architekty a vytvořit i některé praktické záležitosti, jako např. interaktivní mapu, kde se v průběhu půl roku shromáždily informace o zajímavých rekonstrukcích, adaptacích či novostavbách v historickém prostředí na území České republiky vytvořených v letech 1990–2011.
Dobré a špatné - Nové ve starém
Výstava „Nové ve starém“ nahlíží na současnou architekturu očima památkářů. Přináší obsáhlý výběr zajímavých realizací, v němž kromě velmi dobře známých příkladů z Prahy, Brna či Litomyšle návštěvníci objeví kvalitní architekturu a úspěšné revitalizace historických náměstí a vůbec veřejných prostranství i v dalších městech. Kromě pozitivních příkladů jsou na výstavě zastoupeny také případy, kdy se dialog architektů, památkářů a klientů nepovedl a novostavba historické prostředí spíše poškodila. Tyto stavby jsou zastoupeny ze čtvrtiny, aby upozornily na nebezpečí postupného znehodnocování charakteru místa a kulturního dědictví.
„Myslím, že nejhorší je, když se architekt, tvůrce nebo investor pokusí to historické místo přebít, přervat ho silou, protože vy ho můžete umocnit nebo nevratně změnit, můžete cokoli, ale odpovědnost je na obou stranách veliká. I na straně architektů i památkářů. Jedním z cílů této výstavy je ukázat, že tato odpovědnost je něco, co z nás nikdo nesejme, a když jsme si jí vědomi, může se věc podařit,“ vysvětluje garant výstavy Richard Biegel.
Rozhovor s Richardem Biegelem (zdroj: ČT24)
Jednotlivé diskutované realizace jsou rozdělené čtyř do základních kategorií, které návštěvníkům umožní porovnávat jejich výsledek:
Nové ve starém – novostavby, které úspěšně doplnily nebo dokonce obohatily historické prostředí.
Nevratné ztráty – stavby, které místo nebo město nevratně poškodily.
Za oponou – zásahy, které nejsou na první pohled vidět, ale zásadně mění historické stavby (razantní komerční přestavby za zachovanými fasádami, podzemní garáže…).
Živé město – příklady zdařilých adaptací veřejných prostor (úpravy náměstí a ulic, městský mobiliář – tj. vše, co může obohatit historické město, které jinak vnímáme jako nedotknutelné).
Podle Richarda Biegela prezentuje výstava spíš podařené projekty. „Například Litomyšl, kde se podařilo realizovat řadu staveb, které jsou mimořádně kvalitní. a ta kvalita je tam vidět už dvacet let. Mezi ty negativní bych zmínil větší města, jako je Praha, a realizace, jako je Palladium nebo Myslbek, které s historickým prostředím nemají nic společného, které ho jen využívají, parazitují na něm,“ říká. V Praze i v Brně najdeme podle jeho slov i kvalitní novostavby. „Obecně se ale kvalitní architektura ve velkých městech prosazuje hůř,“ dodává.
Výstava Nové ve starém: Současná architektura a historické město potrvá v Galerii Jaroslava Fragnera do 2. října.
Vydáno pod