Praha - Na místě dnešního divadla Ponec na pražském Žižkově stávalo kdysi kino. Po léta zdevastované a zubu času vystavené prostory se před lety rozhodlo do pronájmu získat občanské sdružení Tanec Praha, kterému se zde podařilo vytvořit multifunkční prostor. 10. září 2001 se tak Ponec stal vůbec první stálou scénou pro moderní tanec a pohybové divadlo nejen v metropoli, ale i v Česku. Od té doby divadlo hostilo řadu zajímavých akcí.
Ponec a tanec si nejsou podobné náhodně
Mezi ty tradiční patří mezinárodní festival Tanec Praha nebo Česká taneční platforma. Představení v Ponci realizují nejen absolventi taneční konzervatoře, ale i renomované hvězdy ze zahraničí. Součástí divadla je také Dětské studio. Ponec, do něhož se vejde kolem 170 lidí, se ale neomezuje jen na tanec, usiluje o syntézu s jinými médii - s hudbou, filmem či videouměním. Scéna pořádala i koncerty, přehlídku Fresh Film Fest, natáčela se zde talkshow Jana Krause.
Ideu vytvořit v Praze stálý divadelní a studiový prostor pro tanec podpořil právě úspěšný festival Tanec Praha. Přehlídka si získala slušné renomé i v zahraničí a u tuzemské veřejnosti probudila zájem o špičkový tanec. Své umění v Česku předvedli slavní tanečníci a soubory, jako například DV 8 physical theatre, Trisha Brownová, Ženevský balet, Michail Baryšnikov, Merce Cunningham či soubor Twyly Tharpové.
Někdejší kino Ponec získalo v roce 1998 ve veřejné soutěži sdružení Tanec Praha pod vedením ředitelky Yvony Kreuzmannové. S městskou částí Praha 3 podepsalo nájemní smlouvu na 25 let za symbolický nájem. Náročná oprava prostor trvala tři roky, poté se kino proměnilo ve funkční divadlo. Ponec získal nové podsklepení, střechu, foyer či bar. Náklady na přestavbu se vyšplhaly na 15 milionů, finance pocházely převážně ze státního rozpočtu i od sponzorů.
Budova tanečního divadla, která se nachází pod vrchem Vítkov, pochází z konce 19. století a původně sloužila jako tovární hala pro válcování plechu. Své jméno získala podle obdivovatele kinematografu Františka Ponce. Ten se v roce 1910 dohodl s žižkovskou obcí na pronájmu objektu a začal v něm provozovat Poncův Royal Bioskop jako třetí stálé kino města Žižkova. V roce 1929 ale Ponec o licenci přišel a jeho kino dostalo název Městské bio Žižkov.
Teprve v roce 1946 se Ponec coby průkopník filmového umění dočkal zadostiučinění. Dostal totiž vyznamenání za průkopnické zásluhy, ze kterého se ale bohužel dlouho netěšil. Zemřel v den svých 77. narozenin, 3. dubna 1946. Dva týdny po jeho smrti bylo kino přejmenováno na Bio Ponec a sloužilo divákům až do 60. let minulého století. Pak se z něj stalo skladiště Filmového podniku města Prahy, které pomalu chátralo až do vyhlášení výběrového řízení na pronájem.