Malý Pitaval z velkého města - galerka se třese

Praha – „Svodka událostí o zjištěných případech za dobu od 00:00 do 24:00 na území obvodní správy SNB Praha.“ Začalo to vždycky stejně. Náčelník Břetislav Kubát přečetl ústy Ladislava Freje telegramy a kriminalistická parta se jala vyšetřovat. Seriál Malý pitaval z velkého města se dodnes s úspěchem reprízuje na televizních obrazovkách. Jeho první série přitom vznikla už v roce 1982.

Hlavními realizátory uzavřených kriminálních příběhů z Prahy a okolí se stal režisér Jaroslav Dudek, jemuž scenáristicky sekundoval Jaroslav Dietl. Oba se předtím sešli hned na několika projektech, ať už šlo o Nemocnici na kraji města, Ženu za pultem nebo Plechovou kavalerii. Předlohou pro zápletky byl policejní archiv, název krimiseriálu si autoři vypůjčili od francouzského právníka Francoise Gayota Pitavala, jenž v roce 1734 vydal sbírku kriminálních případů a tím nevědomky uvedl na svět jeden z nejčtenějších, resp. nejsledovanějších žánrů.

Malý pitaval z velkého města - díl Včelař
Malý pitaval z velkého města - díl Včelař

Jenže zatímco se F. G. Pitaval věnoval slavným kriminálním příběhům historie, Dietl spolu s majorem Veřejné bezpečnosti a pracovníkem Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize Leošem Jirsákem (v druhé sérii místo něj přispěchal na pomoc tiskový mluvčí VB Ivan Bohata) vsadil na zcela běžné kriminální události, takřka klasiku z černé kroniky.

„Konfrontace určitých názorů, způsobů uměleckého zpracování detektivní zápletky je jistě vítaná a divácky přitažlivá. Komercionalizace detektivky na Západě však způsobuje, že ve snaze o maximální obchodní úspěch se některá díla proměňují v propagaci násilí, sadismu a nadřazenosti tzv. západního způsobu života. To je zcela evidentní například v Profesionálech,“ řekl Ivan Bohata v roce 1987.


Hned v prvním dílu se proto setkáme se zcela banálním příběhem. Muž převlečený za aranžéra vykrádá pokladny provozoven státního podniku Ovoce a zelenina, přes výlohu se neštítí vlézt ani do Obchodu s drobným spotřebním zbožím. V části nazvané Milenec se zase spekuluje s prodejem bytů v družstvu, Benjamínci se malými loupežemi chystají na přepadení banky a ve Včelaři jde konečně do tuhého – první mrtvola (v mléčném baru!) v krimiseriálu po rovných čtyřech dílech. To jen dokazuje, že autorům nešlo ani tak o akčnost a dramatičnost jako spíš o zachycení reálií tehdejší doby.

Třeba dobové Svobodné slovo dalo v tomto směru autorům pořádně na frak. „Přesto, že lze tento záměr akceptovat, přece je zřejmé, že se autorům trochu vymstil. Protože ho dovedli až do druhé krajnosti: aby se vyhnuli atraktivnosti za každou cenu, dosáhli tak nízkého stupně napětí, že se divák leckdy až nudil. Místo, aby úmornost většiny pátrání jen naznačili, vedli diváka spolu s detektivem podrobně všemi etapami vyšetřování, jež si však byly ve všech případech podobné, a tedy posléze unavovaly.“

Mirka Spáčilová šla po odvysílání druhé řady seriálu v roce 1987 ve stejném deníku ještě dál a Malého pitavala přirovnala k detektivním Bakalářům. Smířlivější byli pouze v Rudém právu: "Možná že by seriálu jako dramatickému dílu někdy neuškodila větší gradace posilující jeho účin, ale ona ta mnohdy mravenčí práce kriminalistů ve skutečnosti nemůže mít v zájmu přesnosti větší spád.


První čtyři případy se nesou ve znamení představení čtyř kriminalistů. Každý je naprosto jiné povahy, což Dietlovi nejspíš přišlo jako dobrý nápad, v konečné fázi tím ale cyklus naopak dost utrpěl. Vzhledem k tomu, kolik tváří se v seriálu vystřídá, působí příběhy lehce roztříštěným dojmem, než kdyby se na scéně pohyboval např. poloviční počet hlavních představitelů.

Malý pitaval z velkého města - díl Jupiter
Malý pitaval z velkého města - díl Jupiter

Libor Krejcárek v podání Jiřího Krampola je tvrdohlavý mezek, i když občas přemýšlí jen napůl plynu, Rudolf Pekař, jehož si zahrál Vlastimil Hašek, zase stará škola, která s sebou nikdy nenosí zbraň, je věčně zamyšlený a zná celou pražskou galerku, Kamil Hamřík sukničkář a milovník bílého jogurtu a Michal Pešek jako Jiří Otradovec - nejmladší člen posádky. Pomáhá jim ještě Jan Faltýnek v roli technika Wintera, jenž je vždy na místě činu připraven udělat pečlivou fotodokumentaci, a v některých případech, na něž je i celá obvodní správa krátká, také posila z vyšších pater SNB v podobě Josefa Abrháma.

Seriál Malý pitaval z velkého města můžete sledovat v HD rozlišení od září v repríze v České televizi.

„Končerto, Bottičelli, če. Čao“

Vedle nich se v seriálu objevila celá řada známých herců, od Ivy Janžurové přes Petra Čepka až po Josefa Kemra či Ondřeje Pavelku. Ten na seriál vzpomíná s úsměvem. „Když jsem hrál Fausta v Divadle na okraji, tak jsem taky natočil jeden díl seriálu Malý pitaval z velkého města a tam jsem byl mužem s punčochou, který přijde na benzinovou pumpu a zařve: Dědku, dej mi prachy. To byla pak velice populární hláška,“ řekl Lidovým novinám.

Michal Pešek (uprostřed)
Michal Pešek (uprostřed)

Vedle Muže s punčochou se diváci v první řadě Malého pitavala setkali ještě s Cyklistou, v němž se pátralo po automobilu, jenž ujel od smrtelné nehody. Krampol v něm narazí i na domnělého pachatele, jenž mu ujede, a detektiv ho tak začne stíhat na motorce. O zábavu díky součinnosti hlídky Veřejné bezpečnosti v následující scéně není nouze. Jupiter se naopak věnoval krádeži vzácných uměleckých předmětů. V něm se zaskvěl Jiří Bartoška, který Peškovi nervózně vysvětloval, že se v kunsthistorii místo slova podpis používá signace a písmeno C se v italštině čte jako Č.


Vedle zmíněného Včelaře či Vedoucího partiové prodejny, v němž Vladimír Kratina v roli automechanika-meloucháře zastřelil starého pána, se však přece jen Malý pitaval bez mordu neobešel. Ostatně to dokazuje Kuchařinka, která zároveň tak trochu porušila šesté přikázání Hříchu pro pátera Knoxe. V něm doslova stojí, že k řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí.

Perličky ze seriálu

- V dílu Kuchařinka se mezi dveřmi ve vyšetřovně potká Ladislav Pešek s Michalem Peškem. „Kdo to byl?“ ptá se Pešek v roli Otradovce. Ve skutečnosti však spolu oba herci žádný příbuzenský vztah neměli.

- Příběh s názvem Včelař až nápadně připomínal Oldřicha Vlacha ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Ten se v Mimikrách proslavil „včeličkami, který poletěj“, když chtěl letadlo „votočit na Mnichov“. Stanislav Fišer zase takhle v Pitavalovi vypráví o svém kamarádovi, který „pustil dvě včely“.

- V dílu Benjamínci překvapivě vystupoval i Miki Volek, enfant terrible české pop-music.

- Jaroslav Dudek si vymínil, že seriál nebude přerušován reklamou. A opravdu. Když se v repríze objevil na komerční Nově, běžel celou stopáž v kuse.

- Hudbu k seriálu zkomponoval Ladislav Štaidl a prim v ní hrála hlavně baskytara. Oproti první sérii se však u té druhé některé prvky hlavní linie změnily.

- Natáčelo se v Praze, převážně v okolí Dejvic.


Tomu se ostatně věnuje i sedmadvacet let starý sloupek ze Svobodného slova. „(…) Aby podtrhli svůj základní záměr – totiž ukázat práci kriminalistů z oné všední stránky každodenního zdlouhavého, a ne vždy efektního pátrání – dovedli i tento případ k paradoxnímu závěru. Opět pátrací mašinérie do svých sítí zachytila pachatele, jednotlivým kriminalistům však výsledek nemohl přinést uspokojení – tolik námahy, a nakonec byl usvědčen člověk mentálně postižený.“ Ano, i k takové situaci v Malém pitavalu došlo.

Komunistický seriál?

Seriál vznikl na začátku 80. let minulého století, byl tudíž poplatný době. Ideologie však byla podávána 'snesitelně', takže ačkoliv v dílu Vedoucí partiové prodejny Ladislav Frej zjišťuje, zda pohřešovaný neemigroval a na nástěnce v čekárně policejní stanice visí výstavka s Leninem, nic většího autoři do seriálu nezakomponovali.


Ale nezůstalo jen u toho. V dalších šesti dílech, které vznikly o čtyři roky později než první série, tedy v roce 1986, se autoři zabývali i aktuálnějšími otázkami. Třeba veksláctvím, jak dokazuje díl s názvem Valutová příhoda. Hledáčku filmařů neušli ani feťáci díky příběhu Narkomani a skvělému partu Viktora Preisse. „A vy byste byli ochotný mi šoupnout trochu perníčku?“ zjišťoval Preiss.


Majitel autoservisu se zabývá dovozem kradených automobilů v zahraničí, Exoti v dramatičnosti trumfli i Aranžéra – točili se totiž okolo krádeže vzácných ptáků. Co do kvality tak díky hereckým výkonům Reginy Rázlové, resp. Rudolfa Hrušínského, nejlépe dopadly díly Autorka detektivních povídek a Kasař. V tom prvním byla hlavním tahounem děje psychologie hlavní podezřelé, druhý díl si Hrušínský díky své vyřídilce a psímu pohledu ukradl pro sebe.

„Přesto, že hlasatelka nám oznámila, že se uvažuje o pokračování tohoto cyklu, díly, které jsme viděli v poslední době, nebyly tak zdařilé jako start seriálu. (…) Některá témata cyklu jsme však už viděli zpracovaná naléhavěji, nedařilo se příliš propojení autentických scén kriminalistické techniky s dějem. (…) Pokud by se však uvažovalo o dalším pokračování seriálu, měli by jeho noví autoři i režisér J. Dudek dost zásadně inovovat jeho podobu,“ napsala Jana Paterová v dobových Zemědělských novinách.


Jaroslav Dudek už v rozhovoru v časopisu Květy v roce 1983 předeslal, že cyklus byl natočen volně a nikde nebylo psáno, že jej definitivně uzavřel. Jeho slova potvrdil právě fakt natočení druhé série a o další tři roky později, v roce 1989, i série třetí. Ta však byla přece jen v mnoha ohledech jiná.

Především už se nejednalo o Malého pitavala z velkého města, ale o nový, šestidílný cyklus Případ pro zvláštní skupinu. Hlavní role si střihli Josef Somr, Jiří Schmitzer a Tereza Brodská. Konstrukce však zůstala stejná. Zcela uzavřené příběhy, které spojovaly pouze osoby kriminalistů. I děj byl značně podobný, i když se ponořil do ještě větší aktuálnosti. Vedle veksláků tak přišli na paškál také pašeráci porno kazet nebo organizovaný gang z Německa.

Zajímavý je však osud celého seriálu. Kamenem úrazu se mu stal právě rok výroby. Sametová revoluce totiž Případ pro zvláštní skupinu smetla do archivu, kde tlel více než deset let. Poté jej odvysílala televize Prima, aniž by tušila, že se jedná o jeho premiéru na televizních obrazovkách.

Publicista Jiří Moc navíc nabízí další důvod, proč o odvysílání cyklu neměla Československá, resp. Česká televize zájem. Scénárista seriálu Antonín Prchal (psal pod pseudonymem Ivan Gariš) byl totiž desítky let důstojníkem Státní bezpečnosti. Jak Moc upozorňuje ve své knize Lexikon českých seriálů, jeden čas byl Prchal dokonce prvním náměstkem ministra vnitra a v padesátých letech se podílel na politických procesech. O dvě desítky let později pak začal psát kriminální prózy, s nimiž se dostal až do televize. Ta však jeho dílo ze zřejmých důvodů měla problém do vysílání nasadit…