Praha v Seifertových verších, jeho verše v Praze

Praha – Před sto deseti lety se v Praze narodil básník Jaroslav Seifert. Výročí držitele Nobelovy ceny za literaturu připomíná ode dneška pouliční galerie. Její autoři tak chtějí Seifertovy verše vrátit do ulic města, o kterém básník psal. Verše slavného básníka se o pozornost kolemjdoucích budou ucházet až do 3. října.

Pouliční reklamní sloupy začínají sloužit poezii. Lepí se na ně plakáty s fotografiemi a více nebo méně známými verši. „Je to Seifert jako na dlani, Seifert pro každého, Seifert pouliční, což si myslím, že by bylo v jeho stylu, to by se mu líbilo,“ říká literární kritik Jaromír Slomek.

Na celkem pěti sloupech, které zápasí s faktem, že klasiky uznáváme, ale jen málokdy čteme, nalezneme verše našeho jediného držitele Nobelovy ceny za literaturu. V ulicích města, o kterém psal Jaroslav Seifert nejčastěji, se tak objevuje pouliční galerie. „Pojem domova byl u něj základní, to bylo jeho hlavní téma,“ doplňuje básníkova dcera Jana Seifertová Plichtová.

Jaroslav Seifert patřil k nejplodnějším českým básníkům a jako jediný Čech dostal za poezii, ale i za odvážné občanské postoje, Nobelovu cenu za literaturu. Básník, novinář a překladatel psal celý život srozumitelné, lyrické a většinou optimistické básně, ač byl řadu let v nemilosti komunistického režimu a několik let nemohl publikovat. Jako pověstná červená nit se jeho tvorbou line jedno z hlavních témat - láska k ženě.

Svou prvotinu plnou poetismu Město v slzách uveřejnil žižkovský rodák Seifert ve svých dvaceti letech a už o rok dříve spoluzakládal avantgardní umělecké sdružení Devětsil. Koncem 30. let měl jako renomovaný literát na kontě 11 sbírek. V roce 1950 přestal pracovat jako novinář a vydal lyrickou Píseň o Viktorce. V roce 1956 vystoupil Seifert, jehož z KSČ vyloučili už v roce 1929, na obranu vězněných spisovatelů, čímž si vysloužil zákaz publikování.

V roce 1966 mu byl udělen titul národního umělce, ale začátkem 70. let přišel další zákaz poté, co protestoval proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a následné normalizační politice. Byl též jedním z prvních signatářů Charty 77. Pozdní sbírky Morový sloup či Býti básníkem tak vydal až na přelomu 70. a 80. let poté, co si je čtenáři řadu let opisovali. V říjnu 1984 zastihla tehdy třiaosmdesátiletého Seiferta zpráva, že se stal laureátem Nobelovy ceny. V tehdejších českých novinách o tom byly dvě věty, ve slovenských jen jedna. Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986.