Yasmin Levy: Lidé jsou to, co si nesu s sebou

Praha – Říká se, že hlas Yasmin Levy zní jako z hlubiny a vypráví o vášni i bolesti. Zda je to pravda, mohli posoudit 22. září posluchači, kterým tato izraelská zpěvačka představila své nejnovější album Sentir. Španělskou synagogu v Praze rozechvěla sefardskými písněmi ve starodávném jazyce ladino.

Zdroj: Rachot Production Autor: Ali Taskiran

„Sefardské písně jsou vedle klezmeru druhou větví židovské diaspory, ale na rozdíl od klezmeru, který je z východní Evropy, pochází z jižního Španělska. Přednes je mnohdy teatrální,“ přiblížil sefardskou kulturu hudební publicista Borek Holeček.

„Jsou to pět set let staré písně z doby, kdy židovský národ musel odejít ze Španělska. Zpívám je v jazyce ladino, který mísí španělštinu s židovskými jazyky,“ upřesnila zpěvačka. „Ze sefardských písní cítím radost i smutek – ta hudba mluví o míru a vzájemném respektu mezi národy, protože vznikly v čase, kdy Židé žili ve shodě s křesťany a muslimy. Představují jedinou věc, která může z této tradice přežít. Protože jazyk ladino je v podstatě mrtvý jazyk a za padesát let už jím nikdo mluvit nebude.“

Celá tvorba Yasmin Levy je ovlivněna prostředím, v němž vyrůstala. Narodila se v jeruzalémské čtvrti Bakaa, v níž od malička slýchala starobylý jazyk ladino. Sefardský folklor vstřebávala od dětství díky svému otci, významnému znalci židovsko-španělské kultury. Z rozsáhlého archivu, který po sobě zanechal, Yasmin čerpá svou inspiraci.

„Nevybrala jsem si já hudbu, ale ona mě. Když jsem vyrůstala, hodně jsem poslouchala sefardské písně, protože to pro mě byl způsob, jak cítit vedle sebe svého otce, který umřel. Nutně potřebuji, aby jeho tradice žila dál,“ říká Levy.

Snaží se je proto udělat přístupnější současnému publiku. Tradičně se tyto písně zpívají a capella, Levy se je ale snaží kombinovat s hudbou – především s orientálními melodiemi, ale také s evropskou hudbou, s flamenkem. „Tak může tato hudba promlouvat k lidem různých národností. Nechtěla jsem, aby patřila jen potomkům Sefardů,“ upozorňuje.

Připomíná, že se narodila v Jeruzalémě, který se nachází na křižovatce mnoha kultur, a i její hudba je jakási křižovatka. Při jejím vytváření se prý neřídí rozumem, ale pocity. „Lidé jsou to, co si nesu s sebou a proč zpívám. Spolupracuji s lidmi z různých kulturních podmínek – muslimy, křesťany, Židy, ateisty. Oni přinášejí svůj hudební svět a já svůj, takže vzniká jeden velký, mnohem krásnější, barevnější a bohatší svět,“ domnívá se Levy. „Respektuji všechna náboženství, všechny názory, ale vlastně mě to na člověku nezajímá.“

Yasmin Levy vystupovala v Praze v rámci cyklu Hlasy tří kontinentů, který posluchačům umožňuje setkat se třemi zpěvačkami ze tří kontinentů. Po Levy, která sefardskými písněmi triptych vystoupení odstartovala, se může publikum těšit na Dobet Gnahoré z Pobřeží slonoviny (koncertuje dnes v Paláci Akropolis) a indicko-britskou zpěvačku Susheelu Raman, která 24. 10., opět v Akropoli, představí své album Vel.