Praha – V letošním roce uplynulo šedesát pět let od smrti krajináře Václava Radimského, na rok 2012 připadá 145. výročí jeho narození. K těmto výročím připravila Galerie hlavního města Prahy, ve spolupráci s Galerií Kodl, ve výstavních sálech Městské knihovny soubornou výstavu tohoto výtvarníka, který je nazýván nejfrancouzštějším z českých malířů.
Nejfrancouzštější z českých malířů
Na konci 80. let 19. století se Radimský usadil ve Francii, kde se setkal s Claudem Monetem, kolem něhož se v Giverny vytvořila početná kolonie malířů z celého světa. Nakonce však zůstal u města Vernon ve starém nepoužívaném mlýně. Na Seině měl zakotvenou loďku, kterou používal jako plovoucí ateliér a v ní prý občas maloval společně s Monetem. Tehdy vznikl Radimského celý soubor záběrů na řeku Seinu v různých ročních obdobích.
Impresionismu se tak Radimský učil od skutečného mistra, některé jeho obrazy jsou od Monetových těžko k rozeznání. Jeho současníci tvrdili, že se mu podobá možná až příliš. „Tak se zabral do jeho techniky, že až do konce života nemaloval jinak,“ potvrdila kurátorka výstavy Naděžda Blažíčková-Horová.
- Na sklonku dne v Giverny (1900) zdroj: GHMP / Galerie Kodl
- Krajina s vodní hladinou (kolem 1905) zdroj: GHMP / Galerie Kodl
Nebýt první světové války, možná by se Radimský zpátky do Čech ani nevrátil. Po vypuknutí konfliktu byl ovšem jako příslušník nepřátelské země nejprve vězněn, pak internován a propuštěn až na zákrok ministerského předsedy Georgese Clemenceaua, který si také zakoupil Radimského obraz. Radimský, zklamán Francií, se po válce vrátil domů a usadil se na rodném statku u Kolína, kde žil a pracoval až do své smrti v roce 1946.
Spojení s domovem udržoval už i během života ve Francii. Díky jeho obrazům vystavených u Topiče v roce 1899 získala česká veřejnost první informace o impresionismu. Podobně jako Monet často maloval stejnou krajinu několikrát. „Šlo mu o zachycení změn světla – ráno, v poledne a večer. Na štaflích měl postaveny dva a dva obrazy stejných velikostí a maloval ten samý pohled,“ přiblížila Radimského způsob práce kurátorka.
Svých postupů se držel i po návratu z Francie. České malířství směřovalo už k jinému výrazu, ale Radimský setrvával u impresionismu – jen místo Seiny maloval převážně přírodu středního Polabí. A přestože mu kritika vytýkala určitou monotónnost, byl za první republiky jedním z nejprodávanějších tuzemských umělců. „Nebyl příliš zastoupen ve významných prvorepublikových sbírkách, nicméně Radimského kupovala velká řada menších sběratelů,“ doplnil galerista Martin Kodl. Jeho obrazy se ale kupují i dnes – zatím nejdražší plátno bylo vydraženo před osmi lety v Londýně v přepočtu za více než milion korun.
Na výstavě v GHMP nazvané prostě Václav Radimský je soustředěno přibližně na dvě stě obrazů, zvláštní důraz je kladen na triptych Pohled na Kolín o rozměrech tři krát osm a půl metru. Ten také rozděluje Radimského tvorbu na soubor obrazů, které vznikly ve Francii, a na obrazy, které Radimský namaloval po návratu domů. Výstava je přístupná do 5. prosince, zároveň u nakladatelství Arbor vitae vychází vůbec první Radimského monografie.
Reportáž Terezy Radvákové (zdroj: ČT24)
Vydáno pod