Praha - Čeští fanoušci PJ Harvey měli dnes opravdu důvod k radosti, britská zpěvačka a skladatelka koncertovala ve zcela zaplněném sále pražské Lucerny. „Je dobře, že jsme ji viděli. Samozřejmě by bylo velmi zajímavé ji vidět jako mladou divoženku. Přeci jen je dospělý člověk, který přemýšlí o tom, co říká, jak to říká. Možná je ale pro nás ještě vzácnější vidět někoho originálního v docela šťastném okamžiku jeho kariéry,“ poznamenal redaktor ČT Petr Vizina k tomu, že PJ Harvey, která příští rok oslaví 20 let od vydání svého debutu Dry, koncertovala v Česku poprvé až dnes.
PJ Harvey v Česku mnoho nenamluvila, ale hodně řekla
Jedna z nejzajímavějších autorek současné popové hudby otevřela koncert titulní skladbou svého nového alba Let England Shake. Ze stejného alba oceněného britskou cenou Mercury Prize, kterou PJ Harvey jako jediná v historii získala dvakrát, zpěvačka zahrála i druhou skladbu The Words That Maketh Murder. V obou se stejně jako v několika dalších skladbách v průběhu večera místo na kytaru doprovodila na citeru.
Skladby jako England, On Battleship Hill či The Glorious Land z desky Let England Shake plné textů s tématem války z historie koloniální Velké Británie tvořily základ dnešního vystoupení. Stejně jako na předchozích koncertech svého nynějšího turné zpěvačka celým jménem Polly Jean Harveyová zařadila také několik písní z melancholicky laděné nahrávky White Chalk z roku 2007.
GALERIE
PJ Harvey autor: Roman Vondrouš, zdroj: ČTK
„PJ Harvey neřekla mezi písničkami jediné slovo, až na konci představila kapelu. Vlastně je to sympatické v tom, že písničky tím, jak jsou precizně napsané, precizně nazpívané, promyšlené, není potřeba zalévat nějakou omáčkou. Myslím, že koncert byl výjimečný vnitřní soustředěností, což možná překvapilo fanoušky, kteří PJ Harvey znají jako divoženku s rudě namalovanou pusou řádící na pódiu. Koncert byl elegický, dumavý,“ podělil se o své zážitky bezprostředně po vystoupeníPetr Vizina.
Album Let England Shake, vyprávějící o dějinách lidského zmaru a sebedestrukce, vynáší brtiská kritika do nebes. „Nastudovala jsem si obrovské množství informací a snažila jsem se je vstřebat,“ říká PJ Harvey o přípravě desky. „Studovala jsem obrazy Salvadora Dalího z doby španělské občanské války nebo Goyovy Hrůzy války a také poustu současných válečných fotografií. Dívala jsem se na věc z mnoha úhlů.“
PJ Harvey na koncertě v pražské Lucerně (2011)
U PJ Harvey jde o pohled vzdálený protiválečnému aktivismu nebo propagandě. Příběhy válečných bitev minulosti, stejně jako současného Iráku nebo Afghánistánu interpretuje jako vypravěčka prožívající účast, ale nikde nenaznačuje, co si má posluchač myslet.
„Zajímavé na desce je, že se popová zpěvačka v roce 2011 vrací k první světové válce. Téma ja ale obecnější, a to vztah člověka k násilí, to, jak se může stát, že jeden den je na světě klid a druhý den už létají bomby. Měl jsem až mrazivý pocit, jak je zvláštní, že její písničky zrovna rezonují v této nejisté době. U PJ Harvey to není obvyklá zpráva 'mně se to nelíbí, že se válčí', ale pozorování války, ať už minulé, nebo dnešní, pozorování násilí - hlubší, introvertnější. Zároveň toto téma nebere jako zajatce pro svůj argument,“ dodává k desce Petr Vizina.
GALERIE
videogallery_161037
PJ Harvey doprovázela skupina tvořená multiinstrumentalistou Johnem Parishem, kytaristou a klávesistou Mickem Harveyem, bývalým členem skupiny Nick Cave and the Bad Seeds, a bubeníkem Jean-Marcem Buttym.