Sedláček: Chmela i Pitr mají stejné klukovské oči

Praha – „Rodina je nejstarší fungující instituce v lidských dějinách a každá větší společenská moc se snažila rodinu nějakým způsobem zneužít jako motor pro sebe, včetně kapitalismu,“ tvrdí Robert Sedláček, režisér filmu Rodina je základ státu, jehož název, jak si prý stále více uvědomuje, zas taková ironie není.

„Mám takový bonmot: hypotéka je stranická knížka kapitalismu,“ říká Sedláček. Tzv. hypotékového manažera, tedy člověka, který „nemá vlastní názor, ale ví, kolik peněz má každý měsíc přinést domů“, hraje ve filmu Igor Chmela. Žije si celkem spokojeným životem, než vyplavou napovrch machinace s penězi ve finančním ústavu, kde pracuje, a on se najednou snaží uniknout před vězením.

Předobrazem hlavního hrdiny byl prý uprchlý podnikatel Tomáš Pitr, s nímž má Chmela společné klukovské oči. „Vypadá velmi dobře, to já jsem daleko podezřelejší týpek, ale jsou za ním velmi podivné věci,“ poznamenal Sedláček v pořadu Před půlnocí.

Na plátně by ale podle něho Pitr spíše nepoznal, že je podobný typ jako manažer Libor Pokorný. „Film je o tom, jak je nemožné, aby si člověk přiznal vinu,“ vysvětluje režisér. „To je asi nejhorší existencionální zjištění na prahu čtyřicítky, že sebeklam v životě lidském funguje tak strašně, že si nakonec omluvíte všechno, abyste mohl vůbec žít dál. To je asi nejsmutnější věc, se kterou s teď peru v životě, že neexistuje vnitřní spravedlnost. Člověk si říká, že aspoň na konci života to těm darebákům, co ubližovali, dojde, že mají výčitky. Ne, nemají, oni umřou spokojení.“

Společnost se podle Sedláčka příliš nezměnila, po euforii 90. let se ukazuje, že se proměnily jen kulisy. „Pořád je velké procento sráčů, kteří se nikdy neozvou a doklepou to až do konce, i když ví, že jsou zneužíváni, pořád jsou tu agresivní jedinci, kteří společnost ovládají, protože jsou k tomu disponováni, a pořád je tu nějaký underground, který se snaží uniknout,“ domnívá se Sedláček.

Lidé, kteří přemýšlí, se naštěstí najdou i mezi diváky jeho filmů. „Ti, kteří přišli na film Rodina je základ státu, z velké části pochopili, o co mi šlo,“ dodává. „A nějakým způsobem to v nich rezonuje. Je důležité skrze tvorbu zjistit, že jsou lidi, kteří věci cítí podobně, že není člověk jenom opuštěn v moři oslav sedmdesátin televizních hvězd.“

Recenze na film Rodina je základ státu: