Trafačka jako chrám svobody

Praha – Od podzimu 2006 do léta 2011 sledovali dokumentaristé vznik a vývoj bývalého industriálního prostoru přeměněného skupinou mladých umělců v centrum umožňující prezentaci všech forem umění. Film Trafačka Saši Dlouhého a Romana Vávry o vzniku a postupném zániku alternativního kulturního centra sdružujícího umělce jako Point, Nepraš, Cimala nebo Roman Týc vstoupí v listopadu do českých kin. Snímek koprodukovala Česká televize.

Trafačka je výpovědí o jedné generaci výtvarníků, kteří se snažili prosadit ve svém oboru, a k tomu uvedli v život projekt, jehož skutečný význam bude podle mnohých doceněn až s časovým odstupem. „Spojení tak mimořádného místa a skupiny ambiciózních výtvarníků mě zaujalo natolik, že jsem chtěl natočit zrod i zánik Trafačky. Netušil jsem, že prací na filmu strávím šest intenzivních let, která mi přinesou nové zkušenosti a přátelství, ale i rozčarování a zklamání“, říká o svém filmu Saša Dlouhý.

Trafačka je bývalý industriální prostor, který od roku 2007 slouží současnému umění. Kromě ateliérů „stálých“ umělců (Jan Kaláb, Jakub Nepraš, Michal Cimala, Martin Káňa) a ateliérů residenčních je zde i velkokapacitní ateliér otevřený projektům nejrůznějšího druhu (od koncertů, módních přehlídek až po divadelní představení a různé umělecké festivaly) a v neposlední řadě také oddělený výstavní prostor, Galerie Trafačka.

Galerijní program není striktně koncepčně vymezen, střídají se tu ale vesměs hlavně mladí a začínající autoři. Tento trend čas od času naruší i autoři známí, umělci, pro které je Trafačka inspirativním prostředím, nepříklad Lenka Klodová nebo Pavel Mára. Mnozí, kteří zde začínali, dnes již vystavují v renomovaných pražských galeriích nebo se účastní nejrůznějších světových přehlídek současného umění.

„Ze začátku se říkalo, že je to orientované na streetart a graffiti, ale to není úplně pravda. Na co my od začátku orientovaní nejsme, je konceptuální umění, protože to má, myslím, hodně prostoru v jiných galeriích. Mladší lidi na začátku nemají moc prostor někde vystavovat, tady je takové startovací místo. Hodně lidí tady mělo první samostatnou výstavu,“ upřesňuje výtvarník a designér Michal Cimala. „Trafačka se orientuje asi na všechno, co není mainstram,“ dodává dokumentarista Saša Dlouhý.

Časosběrně zaznamenaný vývoj alternativního uměleckého centra i osobní proměny hlavních protagonistů filmu, kteří se vesměs jako čerství držitelé akademických titulů výtvarných oborů ujali industriálního prostoru a dokázali ho v krátké době přetavit ve funkční organismus umožňující střet různých kulturních proudů, vstoupí do kin premiérou v pražském kině Oko 11. listopadu.