Poslední sbohem Olegu Reifovi

Praha – Rodina, přátelé, spolupracovníci i veřejnost se dnes rozloučili s filmovým režisérem a hercem Olegem Reifem, který ve věku 83 let zemřel 24. října po dlouhé a těžké nemoci. Vzpomínkové rozloučení se konalo v pražském kostele Jana Křtitele Na Prádle.

Reif pocházel z ruské šlechtické rodiny, která po revoluci v roce 1917 odešla do Čech. Narodil se v Úvalech u Prahy 20. září 1928. V roce 1943 rozšířil řady Dismanova rozhlasového dětského souboru. Následovaly role chlapců a mladíků na filmovém plátně (Kluci na řece, Nezbedný bakalář, Alena). Po válce vystřídal angažmá v Realistickém divadle, Divadle V+W, Rokoku a na Vinohradech. Působil také v Karlových Varech, kde se ve druhé polovině 50. let uplatnil i jako režisér a autor satirických her. 

Filmová databáze csfd.cz eviduje více než čtyři desítky postav, které Oleg Reif ztvárnil v celovečerních i televizních snímcích a seriálech. Byl například krejčím v pohádce Dařbuján a Pandrhola i divadelním inspicientem v komedii Pane, vy jste vdova. Jeho blízká přítelkyně a spolupracovnice Dr. Marie Havlíková upozorňuje na důvody proč před rokem 1989 nebyl obsazován do velkých, charakterních rolí: „Mladý Oleg Reif měl nálepku syna nebezpečného zločince a nepřítele republiky. Jeho otec Konstantin Dragomirecký byl totiž hned 9. května 1945 NKVD zatčen a odvlečen do karagandského gulagu. Že Oleg nebyl jen hercem vedlejších rolí dokázal pan režisér Jiří Krejčík, který jej obsadil v roce 1991 do jedné z hlavních rolí ve své TV inscenaci Podnájem na Champs Ellysées.“

  • Oleg Reif
    Oleg Reif zdroj: ČTK
  • Oleg Reif / Slunce, seno…
    Oleg Reif / Slunce, seno… zdroj: fdb

Širší divácká veřejnost si Olega Reifa nejspíš vybaví jako představitele Pláničky staršího v komediích Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody a Slunce, seno a pár facek, komickou figurku lorda ztvárnil i v Troškově sérii Kameňáků. Reif napsal knihy vzpomínek Hvězdné střípky (1996) a Hvězdné střípky 2 (1997). Jeho poslední knihu vzpomínek v těchto dnech dokončuje Marie Havlíková.

V 70. letech začala Reifova spolupráce s televizí, kde natočil podle vlastních scénářů kolem padesáti dokumentů - většinou portrétů významných osobností českého divadla, filmu i sportu, neboť on sám byl v mládí aktivním sportovcem. „Zachoval nám podobu bývalých prvorepublikových hvězd filmového plátna, dále slavnou gardu Národního divadla, která se již většinou nedožila jeho znovuotevření, od kterých by se dnešní nová mladá herecká generace mohla učit pokoře a oddanosti,“ upozorňuje Dr. Havlíková, která rovněž připomíná, že Reifův televizní film Růže pro krejčovskou pannu z r. 2000 úspěšně reprezentoval ČT na MFF Zlatá Praha a byl zařazen dle tehdejších slov pana Smetany do jejího Zlatého fondu. 

„Třebaže jeho poslední tři roky nebyly právě lehké, protože jeho těžká nemoc jej upoutala na invalidní vozík, snášel svůj handicap s velikou noblesou. Stejně tak i odešel. Byl to velký a statečný bojovník. Měl v sobě nejen nezdolnou vůlí svého aristokratického tatínka, jenž přežil útrapy 13letého věznění v karagandském gulagu, ale i jeho vzletnou a romantickou duši. Měl však to štěstí, že skoro do poslední chvíle žil plnohodnotným životem a že mohl zůstat v prostředí, které měl tak rád, tj. mezi svými knihami a filmy.“ 

Dr. Marie Havlíková