Magorovy labutí písně dozněly

Praha – Dnes zemřel básník a legenda českého undergroundu Ivan Martin Jirous, známý pod přezdívkou Magor. Bylo mu 67 let. Informovaly o tom Lidové noviny (LN), kterým to potvrdili Jirousovi nejbližší přátelé. Podle nich básník zemřel doma. Vystudovaný historik umění, významná osobnost českého undergroundu, byl v době normalizace několikrát vězněn. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně.

Jirous přes své akademické vzdělání se nechtěl dát na vědeckou dráhu. Sám o sobě říkal, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let, jeho klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla „programovým prohlášením“ českého undergroundu. Proslavil se však zejména prostřednictvím kapely The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny.

„Cílem undergroundu u nás je vytvoření druhé kultury. Kultury, která bude nezávislá na oficiálních komunikačních kanálech a společenském ocenění a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která nemůže mít za cíl destrukci establishmentu, protože by se mu tím sama vehnala do náruče.“

/Zpráva o třetím českém hudebním obrození. In Magorův zápisník. Praha: Torst, 1997./


V 70. a 80. letech byl Jirous z politických důvodů opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny. „Žil jsem mezi těmi nejhoršími zločinci, ale já jsem se jich neštítil, a to ani podvědomě. To lidi velmi vycítí, takže oni nade mnou drželi takovou neviditelnou ochrannou ruku,“ řekl Magor kdysi v rozhovoru pro ČT.

Video Reportáž Petra Viziny
video

Reportáž Petra Viziny

„Jednak je to libozvučné a potom mě upozornil Václav Karásek, kde se to prvně vyskytuje –v Písmu. Má to dvě slova 'magor mizabib', což znamená hrůza na všechny strany, tak to se mi taky líbí,“ řekl básník Jirous ke své přezdívce v pořadu ČT24 Před půlnocí.

Zpráva o úmrtí zasáhla Jirousovy přátele:

„Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil.“ /Václav Havel/

„I když se musí počítat vždy se vším, skon kamaráda mne zaskočil. Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka.“ /František Čuňas Stárek/

„Jirousova smrt je velkou ztrátou nejen pro hudební underground, ale pro celou českou kulturu. Naposledy jsem se s ním viděl v pátek v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu. Jsem rád, že se toho ještě dožil, protože to byla pocta také jemu.“ /Vladimír Lábus Drápal, majitel vydavatelství Guerilla Records./

„Martin Jirous byl jakousi komplexní bytostí. Kdybych to měl označit jedním slovem, napadá mne trochu paradoxně elegance. Podle mého to byl, alespoň co se ducha týče, jeden z nejelegantnějších lidí, které jsem měl kdy tu šanci poznat, přes všechno jeho hrubiánství a výstřelky.“ /hudební publicista Vojtěch Lindaur/.

„Byl to velký básník, i když se za něj možná zprvu nepovažoval. Nejlepší verše napsal v těžkých podmínkách kriminálu, kde se tvoří těžko. Přesto tam vznikly drsné Magorovy labutí písně i krásné verše dětem.“ /Pavel Mandys z Občanského sdružení Litera/

„Neoficiální cenu – tu z nejvyšších – už má dlouho. Zkuste si sami odpovědět: kolika českým básníkům se stalo, aby byli ještě za života inspirací, svědomím, vzorem i postrachem několika generací.“ /spisovatel Pavel Šrut/

„Byl to velký český básník. Byl to hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil.“  /ministr zahraničí a Jirousův přítel Karel Schwarzenberg/


Poprvé se Jirous oženil s Věrou Vařilovou (1944–2011), básnířkou a historičkou umění. V roce 1976 se Jirous oženil podruhé, tentokrát s malířkou Julianou Stritzkovou, vnučkou Josefa Floriana. S Julianou měl Jirous dvě dcery, v roce 1980 Františku a v roce 1981 Martu. Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězení, ale s rodinou udržoval korespondenci, krátce poté, co byl propuštěn, se ale manželství rozpadlo. Dcera Františka dodnes vydala dva romány, Marta navázala na poetiku svého otce v básnické sbírce Procházka s andělem.

Podle rodného listu je jeho synem také herec, spisovatel a dýdžej Tobiáš Jirous. Přestože Ivan není jeho biologickým otcem (Tobiáš je synem Jiřího Němce), byly mu v komunistickém kriminále na Tobiáše strhávány alimenty. Poslední partnerkou Ivana Jirouse byla písničkářka Dáša Vokatá.