Když Lovci hlav hrají o tu svoji

Do výšky ho není mnoho (nějakých sto šedesát osm centimetrů), ale problémy má jako velkej chlap. Zadělal si na ně sám! Roger Brown má mindrák všech chlapíků hobitího vzrůstu, na které se dobře rostlá většina dívá svrchu, což v nich vzbuzuje (často neoprávněný) pocit, že své prckovství musí něčím kompenzovat. Nejlépe velkým bourákem, luxusní vilou a dlouhonohou krasavicí. Velký bourák má tu výhodu, že když někde zakopnete o mrtvolu, můžete ji nacpat do kufru, nevýhodou luxusní vily je, že stojí nějakých třicet milionů, a základní riziko společného života s dlouhonohou nymfou spočívá v tom, že vám může snadno přerůst přes hlavu, jednoho dne vás chladnokrevně překročit a vzít kramle. Roger Brown sice příliš nevyrostl, ale není to žádný „přizdisráč“, a tak, aby si na tohle všechno přivydělal, rozjel se po šikmé ploše zločinu…

Po zfilmovaném „Milleniu“ švédské spisovatelské hvězdy Stiega Larssona bude každý slušnější filmový kriminální thriller, který k nám přiletí od severských fjordů, přiživovat již vcelku rozšířenou tezi, že v moderním detektivním románu a současné filmové kriminálce udávají dnes barvu a tón drsné, dramatickým dějem napěchované a hustou akcí oplývající skandinávské příběhy, jež se nevyhýbají explicitním krvavým seancím, kombinovaným s výživným hororovým feelingem (a sem tam nějakou skoro nahatou slečnou).

Lovci hlav
Lovci hlav

Norský film

To jsou ale i melancholicky vtipné arktické, antidepresivní road movie typu Na sever (v nichž se dozvíte nejen to, jak se dá po seversku čekat na smrt, ale i opít technikou menstruačního tamponu), zombie hororové komedie ve stylu Mrtvý sníh (na kterém jsou krvavé orgie hezky kontrastní), módní mystifikační pseudodokument (ve stylu Blair Witch), jako je ujetý Lovec trollů, či lineární teenagerovská vyvražďovačka Mrazivá kořist (přinášející poctivou rukodělnou práci s ostře nabroušenou sekerou). Do širšího výběru zajímavých či divácky vděčných norských opusů lze přiřadit i přírodní hororový thriller Temné lesy a určitě sem patří i dusná Insomnia (inspirující Nolanův remake s Al Pacinem), skvělá černá komedie stavějící na hlavu klasická skandinávská psychologická dramata Kurz negativního myšlení či standardně mírně „začerněná“ komedie o partnerských vztazích Happy happy (která letos bodovala na festivalu v Sundance).

  • Lovci hlav
    Lovci hlav zdroj: Aerofilms
  • Lovci hlav
    Lovci hlav zdroj: Aerofilms

Norská kinematografie má prostě více zajímavých, spektakulárních a divácky vděčných tváří (což tato malá odbočka chtěla připomenout), pro které jsou příznačné spíše tragikomické polohy, jež kriminálnímu thrilleru, jenž je momentálně na „forhontě“, docela sluší. Ale také má těžkou autorskou váhu, kterou je v daném žánru zcela nepochybně Jo Nesbø, uznávaný klasik moderního detektivního románu, jehož knihy vyšly celosvětově v impozantním nákladu, který se nezadržitelně začíná přibližovat magickým devíti milionům výtisků. Všichni čekali, kdy to přijde a někdo sáhne po některém z příběhů jeho osvědčeného a věčně nadraného rozplétače složitých kriminálních kauz detektiva Harryho Holea, jenž bojuje stejně zarputile se zločinem jako s chlastem. Jenomže

První zfilmovaný Nesbø

se urodil jako solitér mimo populární „holeovskou“ sérii. Lovci hlav je „bad guys story“, kde kromě pingla v hospodě, mrtvých policajtů a náhodných kolemjdoucích na potenciálně kladnou postavu nenarazíte. Takže si nakonec přece jen za svého favorita vyberete hajzlíka Rogera Browna (co vypadá jako nevlastní norský bratranec Stevea Buscemiho), když pro nic jiného tak kvůli neuvěřitelné odolnosti, s jakou odráží gradující rány osudu, a vy víte, že i když se nad ním zavře hustá hladina venkovské latríny, tenhle chlapík se opět vynoří, seškrábne z tváře pár kilo exkrementů a dál vyrazí bojovat o svůj luxusní život (protože jiný, zdá se, pro něj nemá valnou cenu).

Tenhle drobný, ale nezničitelný Roger Brown je jedním z nejlepších „lovců hlav“ (rozumějte hledačů nejlepších mozků pro špičková místa) – což prozrazuji s vědomím, že právě sklaplo těm, kteří za tímhle šťavnatým názvem natěšeně viděli jeho doslovný obsah. A jako takový by si mohl docela slušně žít, kdyby si nežil nad poměry a nemusel si na to nějak přivydělat. Postupně se vypracoval na zkušeného zloděje vzácných obrazů, a protože to není žádný vůl, jede podle vymakaných bezpečnostních pravidel, která jsou slušnou zárukou, že ho nečapnou. S touhle fuškou Roger prostě nemůže přestat, protože má atraktivní motivaci, jež se jmenuje Diana, kterou miluje tak, že jí nehodlá udělat dítě jen proto, že má strach, aby ho neměla ještě o něco raději nežli jeho.

Jenomže jednoho dne zkříží jeho cestu drsný tuhoň Clas Greve, z něhož stříká tsunami vysokooktanového testosteronu (která dá Dianě pořádně zabrat) a jehož bolívijské jizvy svědčí o tom, že dovede přijímat i rozdávat (což Roger zanedlouho pocítí na vlastní kůži). Karty jsou rozdány a zdá se, že Rogerovi Brownovi chodí jen samé plonkové…

Lovci hlav
Lovci hlav

„Chceš to do hlavy, nebo do břicha?“

Typickým rysem Nesbøových příběhů (česky vyšla „Nemesis“, „Pentagram“ a k premiéře tohoto filmu i jeho stejnojmenná literární předloha), který se snažil vtělit i do scénáře Lovců hlav, je sevřeně vystavěná a strmě gradující story s neopotřebovanými nápady. Ta se odvíjí ve strhujícím tempařském rytmu, který přijal i režisér Morten Tyldum, jenž si tento styl natrénoval na reklamních spotech. Tenhle dobře fungující tandem roztáčí spirálu napětí, bezvýchodných situací, beznadějného usilování a zdánlivě neřešitelných zápletek do maximálních obrátek a žene je cílevědomě do pointy, kterou nemáte čas ani šanci pořádně odhadnout. A to je dobře, neboť snadno předpověditelná finále jsou vždycky poněkud vyčpělá.

Dobře složené ústřední duo těch, kteří si jdou po krku, tvoří mistr přežití Aksel Hennie alias Roger, který nemá komu by věřil, je stále více sám a všechno se proti němu spiklo, ale jenž to navzdory tomu nevzdává a svým koncentrovaným výkonem dokazuje, že sto šedesát osm dobře zkoordinovaných a myslících centimetrů není zas až tak málo. A někdy stačí i na charismatického, nabušeného řízka dánské provenience a „scottovských“ parametrů Nikolaje Costera-Waldaua (Černý jestřáb sestřelen, Království nebeské). Tihle temní Lovci Joa Nesbøa jedou většinou na doraz, zručně balancují na hranici přežití a jejich šance přichází jen jednou. Tak nepromarněte tu svoji a nenechte je, aby vás ve své úporné honbě za penězi nebo štěstím (nebo obojím) minuli. Nejsou to žádní supersympaťáci (spíše vypočítaví a v zásadě všeho schopní hajzlové), ale svůj příběh dávají bez rezerv a na plný plyn. A to se počítá!

HODEJEGERNE / Lovci hlav

Norsko 2011, 100 min., české titulky, 5 kopií + 2D. Režie: Morten Tyldum. Scénář: Jo Nesbø, Lars Gudmestad, Ulf Ryberg. Kamera: John Andrea Andersen. Hudba: Jeppe Kaas, Trond Bjerknes.

Hrají: Nikolaj Coster-Waldau (Clas Greve), Aksel Hennie (Roger Brown), Julie R. Ølgaardová (Lotte), Synnøve Macody Lundová (Diana), Kyrre Haugen Sydness (Jeremias Lander).

V kinech od 10. listopadu 2011