Praha – Francouzský snímek Nevěstinec patřil na letošním festivalu v Cannes k filmům v hlavní soutěži, o nichž se nejvíce diskutovalo. Českou premiéru příběhu o „vzpomínkách z nevěstince“ z Paříže přelomu 19. a 20. století osobně uvedl režisér Bertrand Bonello.
Stigma beznaděje v Nevěstinci je nadčasové
Při přípavě filmu vycházel Bonello, který je také autorem scénáře, z díla francouzské historičky Laure Adlerové o pařížských „domech lásky“. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka a nahradil ho živočišnější atmosférou.
„Touha po druhém – téma, které se objevuje ve všech Bonellových filmech – není znázorněna jako v obyčejných romancích. Milovat někoho nebo toužit po něm může přerůst v touhu uvěznit jej. A co jiného se děje prostitutkám, které jsou redukovány na cizí fantazie, na nichž se nemohou aktivně podílet? V jádru filmu Nevěstinec pulzuje právě tato strategie – uvěznit někoho do svých představ. Vynucený úsměv prostitutky je zároveň, podobně jako v Hugově Muži, který se směje, nebo u Batmanova protihráče Jokera, parodickým stigmatem beznaděje,“ napsal o snímku kritik Jean-Sébastien Chauvin z francouzského časopisu Cahiers du cinéma.
Nevěstinec označil za zřejmě nejlepší Bonellův film a jeden z nejambicióznějších francouzských filmů poslední doby. Snímek přesahuje „vnější“ svědectví o prostituci, prostitutka není zachycena jako především předmět mužské fantazie. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti.
Bertrand Bonello: „Za tím pozlátkem a šampaňským je také násilí, něco těžkého, bylo to vězení. Asi všichni tušíme, jak vypadal jejich život od osmi večer do tří ráno. Já jsem chtěl ukázat, jak vypadal od tří ráno do osmi večer.“
Období velkých sociálních změn na přelomu 19. a 20. století postihl totiž také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se nabízela krása a potěšení i ponížení a bolest, hrozil zákaz. „Příběhy mají nadčasový přesah. Bonellův film hovoří spíš než o minulosti k naší současnosti,“ upozorňuje Přemysl Martinek, ředitel distribuční společnosti Artcam.
GALERIE
Nevěstinec zdroj: Artcam
Už během prvních dvou týdnů po uvedení přilákal Nevěstinec do francouzských kin přes 200 tisíc diváků. „Měl naprosto nečekaný úspěch. Jde totiž především o analýzu lidské společnosti, různých typů člověka a sociálních aspektů, což je důležitější než kontroverzní téma,“ domnívá se kulturní rada Francouzského velvyslanectví v ČR Olivier Jacquot.
Bonellův historický snímek je současnosti méně vzdálený, než by historický kontext napovídal. „Princip je stále stejný,“ tvrdí Lucie Šídová z organizace Rozkoš bez rizika. „Násilí v sexbyznysu se objevuje stále, možná i v tvrdší formě než dříve. Máme každý rok i případy žen, které byly svými zákazníky zabity.“ Nevěstinec se proto rozhodly podpořit tři neziskové organizace – kromě Rozkoše bez rizika také La Strada a Gender Studies.
GALERIE
videogallery_182350
Drama Bertranda Bonella vstoupí do kin 1. prosince. S předstihem se promítá na Festivalu francouzského filmu, který se poslední listopadový týden koná v osmi českých městech.
Bertrand Bonello (1968, Nice) studoval nejprve hudbu, než se stal filmovým režisérem. Svůj první celovečerní film, pro který si sám napsal scénář i hudbu, natočil v roce 1998 (Quelque chose d’organique / Something Organic). Jeho druhý film (Le pornographe / The Pornographer) o vysloužilém pornorežisérovi, jehož ztvárnil Jean-Pierre Léaud, byl uveden v rámci mezinárodního týdne kritiků na festivalu v Cannes a vyhrál mezinárodní cenu Fipresci. A i jeho další snímek Tiresia (2003) se objevil v Cannes, ale tentokrát v oficiálním výběru. Následující krátký film Cindy The Doll Is Mine natočil s herečkou Asia Argento, která ztělesnila americkou umělkyni Cindy Sherman. Velkou odezvu vyvolal také jeho snímek z roku 2008 De la guerre (On War), v němž hlavní roli ztvárnil Mathieu Amalric.