Kyliánovské oslavy spojily Různé břehy

Jiří Kylián - jedna z největších tanečních osobností světové scény. Vysoký charismatický muž, geniální tvůrce, který vytvořil kolem stovky choreografií a jehož díla obdivuje i nizozemská královna. Ačkoliv žije Kylián již od roku 1967 v zahraničí, na svou rodnou zemi nikdy nezapomněl a o rozvoj českého tance se vždy zajímal. Hned dva roky po sametové revoluci tak byla zahájena činnost Kyliánovy videotéky, která je dodnes jediným fondem nahrávek tanečních děl v České republice. Oslavy prvního dvacetiletí existence tohoto projektu vyvrcholily 30. listopadu gala představením Různé břehy na Nové scéně, jakousi poctou videotéky svému věhlasnému otci.

Zdroj: Divadelní ústav Autor: Vojtěch Brtnický

Celý večer oslav byl dramaturgicky sestaven jako časosběrný dokument. Bez „klaněček“ a potlesku mezi jednotlivými částmi se v něm prolínaly videoukázky Kyliánových děl a živě tančené choreografie, které vytvořil nejen Kylián, ale i tanečníci a choreografové, kteří mu, jak se říká, prošli v Nederlands Dans Theater rukama a nyní si jdou vlastní tvůrčí cestou. Přáním samotného mistra totiž bylo, aby se v Praze prezentovali hosté, které sám vybral, a předvedli různorodost stylu jejich práce, byť stále nějak spojené s jeho osobou. Všichni zúčastnění jsou bývalými členy NDT, jsou ovlivněni Kyliánovou tvorbou a jeho odkazem - mají zkrátka tohoto tvůrce v krvi.

Galavečer byl naprosto jedinečným a neopakovatelným zážitkem. Bylo uvedeno tolik vynikajících děl, že zde zmíním jen několik perliček programu. Otevřená scéna potažená zlatým alobalem, v němž byly po prsa jakoby uvězněny dvě tanečnice, vítala diváky hned po příchodu do sálu. Šlo o protagonistky nejnovějšího Kyliánova díla s názvem Anonymous - Coru Bos-Kroese a Sabine Kupferberg, manželku autora. V choreografii, kterou podkreslovala rytmická hudba se zpěvem, využívaly tanečnice pouze své paže.

Kvílivé a znepokojivé zvuky, které se ozývaly v momentech, kdy pohyb na scéně naprosto nepředvídatelně střídala děsivá, až hororová barevná videoprojekce, šly k hudbě a pohybům tanečnic v naprostém kontrastu. Jako by dávaly na odiv oba dva lidské světy, jak stálo v programu k představení – ten, do kterého necháme své okolí nahlédnout, a ten, který před ním naopak schováváme. Podle ohlasů mám za to, že v divácích nechal tento odvážný a šokující nový kus rozporuplné pocity. Buď ho můžete milovat, anebo nenávidět, není nic mezi tím. Pro mě to byl jeden z nejlepších kusů večera.

Mezi dalšími kousky byla uvedena část Kyliánovy slavné choreografie z poloviny devadesátých let - Bella Figura. Měla jsem možnost vidět toto oduševnělé dílo naživo již poněkolikáté. Vysoce estetický a výtvarně překrásný kus akcentuje vlající široké červené sukně zpola obnažených tanečníc a tanečníků. Nepřeberné originální nápady autora, ladné pohyby interpretů a dokonale harmonické souznění jejich pohybů s hudbou mi opět vzaly dech.

Skvělá byla i choreografie nazvaná Amoroso, kterou vytvořila Cora Bos-Kroese. Duet dvou milenců je inspirovaný dobou třicátých let a příběhem nejslavnějšího tanečního páru všech dob – Ginger a Freda. Amoroso vypráví o bouřlivém vztahu muže a ženy, který je podobně jako tango, které tančí, plný zvratů. Aurélie Cayla a Yvan Dubreuil tak na jevišti prožívají své životní hádky a usmíření, momenty vášně, lásky i naprosté důvěry, to vše s notnou dávkou emocí a zároveň bravurní lehkostí pohybů.

Dokonalé taneční výkony interpretů a ukázky stejně kvalitních videozáznamů byly proloženy odlehčenými scénkami, při kterých se diváci smáli, až se za břicho popadali. V jednom z několika gagů například živým slovem překvapil herec David Prachař coby divadelní kritička Marcelka. Z hlediště se okamžitě ozývaly salvy smíchu.

Zcela vyprodaný gala večer nezklamal má vysoká očekávání. Představil se v něm alespoň zlomek z Kyliánovy ohromující řady choreografií, za něž si mistr vysloužil celosvětové uznání a obdiv. A pražští diváci tak mohli zase po dlouhé době vidět výběr toho nejlepšího, co v současnosti v tanečním světě vzniká. Různé břehy tak alespoň pro včerejší večer symbolicky spojily mosty a snad se naplnila i jedna z ústředních Kyliánových myšlenek - často opakoval, že jeho hlavní snahou je právě jejich stavění. Ať už mostů mezi Východem a Západem, starým a novým, či diváky a tanečníky.