Tak nám zastřelili Frantu Mrázka, paní Müllerová. Odkráglovali nám „kmotra“ a za to teď dostane někdo pořádně do držky. A rovnou pošlete pod drn i developera a „kágébáka“ Slámu, protože kdo chce být sólista, musí z kola drsně ven! Každý tady totiž někomu za něco platí a všichni musíme hrát stejně křivou hru, protože jsme monitorovaní, máme chycené mobily, upatlanou minulost, cinknuté harddisky a štěnice, kam se podíváš. A co na sebe nevykecáme sami, bonznou VIP hostesky z agentury Hložová-Slámová, které si občas někdo pustí k tělu, a z toho pak mediální agentura dr. Holého zpracuje „shit“, který spláchne každého, kdo ve společných lejnech nesplývá s proudem. Pět nedotknutelných špinavců tomu vlídně přihlíží a dbá, aby nikdo nevybočil z řady – a bývalý agent Bishop z National Security Agency k tomu hraje pod Pražským hradem na ságo. No nekupte takovou nálož současného „póvlu“, a navíc s šancí, že se v něm někdo najde. Řeknu vám to na rovinu: Já to nekoupil - já bych do toho nešel!
Hranaři - srandovní pseudothriller z pseudosvěta české galerky
Nějakou dobu trvalo, než laskavé a v zásadě úsměvné „pelíškovské“ opusy o tom, jací jsme byli, vystřídala i výmluvná alternativa věcně studeného a bezmocného pohledu na Pouta, s nimiž jsme byli zvyklí žít. A možná ještě o něco delší doba byla zapotřebí k tomu, aby se filmoví tvůrci přestali uchylovat do relativního bezpečí obecně zhodnocené a uzavřené doby minulé a vstoupili na riskantní a nevypočitatelnou dynamikou obdařenou půdu kontroverzní současnosti. A uvidíme, jak dlouho bude trvat, nežli při zachycování její dramatické rozpornosti sáhnou i po jiném leitmotivu, než je politicko-podnikatelský korupční balíček, nabízející nekalý byznys, všudypřítomnou korupci, propojení politiky a kšeftu a novodobé veksláky ve sněmovně.
Sedláčkova Rodina je základ státu nám o tom nedávno referovala s oslovujícím satirickým nadhledem – debutující režisér Tomáš Zelenka (nepochybně veden těmi nejlepšími úmysly, jimiž ovšem někdy bývá dlážděna cesta do pekel) nám o tom chtěl v Hranařích řící úplně, ale opravdu úplně všechno. Takže to vcelku logicky dopadlo, jako když pejsek a kočička vařili svůj nechutně přeplácaný a laxativní dort.
Dobrý úmysl sám o sobě nestačí!
Alespoň ne tam, kde selhává týmová profesionalita a základní cit pro řemeslo. Ještě dříve než padla první klapka, vykostil Hranaře jejich vlastní scénář. Ani mnohem zkušenější režisér by z děje řídkého jako punčochy barové tanečnice, naivní zápletky, blábolivých dialogů (vyvolávajících nechtěný smích), nepřehledné změti neukotvených postav (které sebou vláčejí popisky, kdo vlastně jsou) a křečovitého happy endu pro ty, kdo si ho zas až tak moc nezaslouží, nevydoloval o mnoho více.
Nevím, z čeho pramenila zarputilá snaha právě tento text realizovat, navzdory jeho očividné banálnosti a vyprázděnosti, do jisté míry pramenící z faktu, že scénář k celovečeráku má přece jen jiné parametry nežli texty k songům nebo scénáře reklamních spotů, kde se Oto Klempíř a Jiří Hubáček pohybují nepochybně jistěji. Možná jim sebevědomí zvedl jejich scénář k Czech Made Manovi, jenomže zapomněli, že tam děj táhla i tmelila silná (autentickými konzultacemi posilovaná) ústřední figura, kterou v Hranařích nenajdete ani náhodou.
Každý tu šmíruje každého (podobně jako v Nepříteli státu, který má na rozdíl od nich ale konzistentní příběh), každý na každého shání kompromitující materiál, každý je na někoho napojen, každý na každého něco ví, každý může být v příštím kole odepsán a…
… každého zajímají jen prachy
To jest kolik, komu, za co a s jakou provizí. A tak, navzdory až rozmařilému hereckému obsazení, jsou si všechny postavy tohoto slepence tak nějak podobné. Neboť jsou stejně schematické a všechny jsou produktem jednoho velkého klišé, perlícího v toporných a prvoplánovitých replikách typu: „Co řekneme na partajích – nebude na kampaně“ (lobbistická) či „Vyhoví, nebo na něj vytáhneme tohle – a když ne…“ (gangsterská), případně „Koupil jsem klukovi na Floridě barák“ (podnikatelská) nebo v kritických reflexích nejčastěji citovaný výpotek „Žijeme si na vysoké noze, ale za cenu sajrajtu“ (ze života vyvolených).
Ve spojení s hypertroficky dramatickou hudbou Zdenka Merty, zběsilým střihem a naivním režijním aranžmá živých obrazů typu „schůzka lobbistů v parlamentu“ je to kakofonie marnosti, v níž se tápavě plouží herci, které nikdo nevede, neboť (viz scénář) vlastně není jasné kudy a kam.
Co je pak platné, že si do tohoto spektáklu přiletěl z L. A. zahrát Jan Tříska (který je tajuplnou, neukecanou postavou, jíž nikdo alespoň nenutí pronášet kraviny). Celkový zmar nevytrhne ani dámský tandem Vilma Cibulková a Kateřina Brožová, jenž má díky prvně jmenované alespoň náběh nevypadat jako duo ze sitcomu, Saša Rašilov, který spí s bouchačkou pod polštářem, charismatický Miroslav Etzler, házející vidle do soukolí, které ho musí semlít, či skotačivý záporák extrémně přehrávajícího Jiřího Langmajera, který se možná rozumně rozhodl, že si z toho všeho bude dělat legraci.
Nikdo nebude škodnej
Hranaři nabízejí simplikovanou, barvotiskovou momentku z několika chaotických dnů jejich, ale nikoli nutně i našeho života. O několik koňských délek se míjejí s anoncovaným žánrem i realitou a bude zajímavé, zda to tak bude i s nabuzeným filmovým divákem, dlouhodobě masírovaným vitálním marketingem, slibujícím to, co nemohou nabídnout.
Je symptomatické, že v závěru rozvědčík NSA Bishop z Fort Meade v Marylandu (jenž za dobré služby zřejmě dostal Prahu jako trafiku) docela laskavě tvrdí do jedné z kamer, které má pod kontrolou, že stejně je všechno jen iluze a pravdu se nikdy nedozvíme. Po nebeském happy endu s Kateřinou Brožovou, vznášející se nad oblaky (zřejmě v kursu na Kajmanské ostrovy), je to další, ale díky bohu i poslední díra do hlavy pro ty, kteří vydrželi do konce.
Z projekce jsem odcházel s pocitem nezasaženého diváka, jehož handicap spočívá v tom, že neví, jaké je to spát s bouchačkou pod hlavou. Ale také s nejistým pocitem, zda jsem ono viděné v kinosále vskutku prožil, nebo se právě probudil ze zlého snu, a také nezodpovězenou otázkou, jestli se jednalo o karikaturu nebo parodii, a tichým souhlasem s větou, kterou si mumlají všichni dobří záporáci Tomáše Zelenky (jako kdyby chtěli, aby dolehla i k němu), totiž že tenhle exces se už nesmí opakovat!
HRANAŘI. ČR 2011, 96 min., od 15 let, 2D. Režie: Tomáš Zelenka. Scénář: Oto Klempíř, Jiří Hubáček. Kamera: Karel Fairaisl. Hudba: Zdeněk Merta. Hrají: Saša Rašilov (Hlož), Kateřina Brožová (Hložová), Miroslav Etzler (Sláma), Vilma Cibulková (Slámová), Jan Tříska (Bishop), Jiří Langmajer (Lulu), Martin Dejdar (Verbíř), Jiří KOrn (Holý). V kinech od 1. prosince 2011.