Tři knižní tipy Petra Fischera

Vedoucí kulturní redakce ČT Petr Fischer vybral ze zajímavých titulů na knihkupeckých pultech tři díla s přesahem do filozofie a politiky od zahraničních autorů: eseje Susan Sontagové, divadelní litanii Elfriede Jelinekové a studii Jacquese Rancièra.

Susan SONTAGOVÁ / Ve znamení Saturna
(Paseka, překlad Martin Pokorný, 269 Kč)

Anotace: Americká spisovatelka a kritička se ve svých textech zamýšlí nad sedmi osobnostmi. Petr Fischer o knize: Eseje Susan Sontagové jsou osobním vyznáním několika lidem, kteří bezprostředně ovlivnili její psaní. A to je i Leni Riefenstahlová, která je známá jako nacistická propagandistka, ale pro Susan Sontagovou byla důležitá k uvědomění, v čem spočívala podstata nacismu. Eseje jsou velmi čtivé, velmi otevřené, tak trochu z nich vystupuje jeden, který je věnován Antoninu Artaudovi, francouzskému divadelníkovi. Tato studie je výjimečná i v kontextu evropském.

Elfriede JELINEKOVÁ / Zimní cesta
(Mladá fronta, překlad Jitka Jílková, 229 Kč)

Anotace: Mrazivá sonda do lidské duše. Divadelní litanie vycházející z motivů hudby Franze Schuberta je jakýmsi melancholickým proudem obrazů a myšlenek autorky, která, jak sama říká, nemá už sílu žít mezi lidmi, a tak alespoň píše. Petr Fischer o knize: Je to kniha velmi zvláštní, výpověď ženy, která velmi citlivě reaguje na současnou dobu. Spousta recenzentů tam nachází odkazy na současné dění, ale myslím, že důležitější je celková atmosféra melancholie, jakéhosi konce, po kterém může něco začít. To je vůbec nejsilnější zpráva z této knihy.

Jacques RANCIÈRE: Neshoda
(Svoboda Servis, překlad Josef Fulka, 149 Kč)

Anotace: Rancièrovy „malé dějiny politické filozofie“ jsou výjimečné nejen v originální systematizaci vývoje vztahu filozofie a politiky, počínaje Platonem a konče moderními racionalisty. Petr Fischer o knize: Studie Jacquese Rancièra, jednoho z nejvýznamnějších současných francouzských filozofů, je trochu jiný pohled na politiku. Politika se najednou zdá něčím jiným, než jak ji obvykle vnímáme, totiž něčím jiným než jenom soubojem programů a politických stran. Střet a konflikt, neshoda, něco, v čem si nerozumíme, to je pro Ransiera centrem politiky. Zjišťuje, že je tu část lidí, kteří nemají podíl na ničem, a právě to, že takoví lidé tady existují, je pro něj zpráva o tom, že může existovat politika. To, jak se vyrovnánem s dílem těchto lidí bez podílu. A to je velmi inspirativní, zejména v českém prostředí, protože politika v českém myšlení, ať už přímo politickém, nebo filozofickém, nebyla nikdy vnímána.