Praha – Nejenom politický svět želí odchodu Václava Havla, s odchodem této osobnosti utrpěla nezacelitelnou ránu i kulturní oblast. Václav Havel totiž dokázal nejenom pojmenovávat, analyzovat svět kolem sebe, ale zároveň ho dokázal tvůrčím způsobem budovat. Než mohl ovlivňovat společenské dění jako prezident a politická persóna, významně ovlivnil nejen českou společnost svým literárním a dramatickým dílem. Česká televize připomene Václava Havla jako tvůrčí uměleckou osobnost dnes těmito pořady: ČT1 20:00 Odcházení, film v režii Václava Havla, 21:30 Václav Havel očima Ondřeje Trojana, ČT2 18:00 Largo desolato - záznam divadelní hry Václava Havla, 22:00 Audience - záznam divadelní hry Václava Havla, 23:20 Třistatřicettři - literární revue s Václavem Havlem.
Václav Havel byl tvůrčí člověk
Jako literát a dramatik se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zpracovává téma moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky. Václav Havel se věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech.
V 60. letech 20. století působil v Divadle Na zábradlí, kde vznikly hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V březnu 1968 se Václav Havel připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků adresovanému ÚV KSČ. V dubnu téhož roku se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů a v časopise Literární listy uveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran. V témže měsíci se v Divadle Na Zábradlí konala premiéra hry Ztížená možnost soustředění.
Na podzim 1968 se Václav Havel stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970. Jeho dílo se ocitlo na černé listině a nesmělo být publikováno, přesto nikdy nepřestal tvořit. V roce 1973 založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice a uveřejnil otevřený dopis prezidentu Husákovi, ve kterém kritizoval stav „normalizované“ společnosti, plné strachu, zbavené svobody a sebereflexe. V listopadu 1975 proběhla premiéra další Havlovy hry Žebrácká opera, kterou bez uvedení jména autora nastudovalo amatérské divadlo Na tahu v režii Andreje Kroba.
V květnu 1979 byl Havel spolu s ostatními členy VONS zatčen a strávil následujících pět měsíců ve vazbě. Odtud začal psát své ženě dopisy, které se staly základem knihy Dopisy Olze, vydané roku 1983.
Divadelní hry
Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla, neboť tento žánr nejvíce odpovídal jeho vidění světa. Mohl v něm též uplatnit svůj nekompromisně ironický pohled i vnímání absurdností lidského bytí. Mimochodem Samuel Beckett, jeden ze zakladatelů absurdního divadla, uvězněnému Havlovi věnoval v roce 1982 hru Katastrofa.
Trojici her Audience, Vernisáž (obě 1975) a Protest (1978), jež jsou asi nejpřístupnější z celého Havlova dramatického díla, spojuje postava disidenta Ferdinanda Vaňka, který pracuje v pivovaru podobně jako v té době sám Havel. Ferdinand Vaněk přitom hraje spíše „roli dramatického principu než postavy“. Largo desolato (1984) je studií strachu pronásledovaného disidentského spisovatele o svou identitu. Hra Asanace (1987) kritizuje byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa.
Hlavní postava Odcházení (2007) a následný stejnojmenný film, jejž Havel uvedl do světa po skončení své prezidentské funkce, prožívá situaci po ztrátě politické funkce. Skrze ni se dotýká problémů korupce nebo bulvárního tisku.
Eseje, kritika, dopisy a projevy
Václav Havel začal psát literárně a divadelně kritické i úvahové texty již na počátku 60. let. Obecně známými se jeho projevy a eseje staly v době kolem Pražského jara 1968. Nejvýznamnější část jeho esejistického a epistolárního díla vznikla v dobách normalizace: Dopis Gustávu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978), Dopisy Olze (1983), Slovo o slovu (1989) a mnohé další. Nepřestal však psát esejistickou literaturu ani v době prezidentství, například Letní přemítání (1991).