Německé Vánoce jen s 3opP: Popelka je cool

Berlín - Vánoce bez televizní klasiky Tři oříšky pro Popelku? Nemyslitelné, tvrdí německý deník Die Welt. U našich západních sousedů je koprodukční snímek režiséra Václava Vorlíčka dodnes stejně populární jako v Česku a o letošních svátcích tam poběží celkem desetkrát. Die Welt se proto pokusil najít odpověď na otázku, proč si ani Němci nedokážou představit Vánoce bez Popelky.

Česko-německý pohádkový film patří přes 35 let k vánočnímu programu stejně jako adventní kalendář, svíčky, stromeček a perníčky, píše list. Protože je to čas rituálů a čas pohádek. Svým schématem přehledně rozlišujícím dobré a zlé postavy, přiměřeným množstvím zvířat a pořádnou špetkou lesa a zázraků uspokojí nejen potřeby dětské duše, ale i duši dospělých, prahnoucí po rozjímavosti.

Neboť v tento čas má všechno vypadat „opravdu hezky“, teď nám bude „opravdu pohodově“ a uděláme si „opravdu čas“ - zkrátka všechno bude opravdu a správně. Například se budeme dívat na televizi s dětmi a pedagogicky na ně promlouvat („Na tohle se maminka koukala, když byla stejně stará jako ty!“) namísto mlčenlivého kysnutí před obrazovkou jako po zbytek roku. 

A proč se každý rok díváme na 3opP, jak fanoušci tento film zkráceně nazývají (což je samozřejmě lenost, ale také kód, který tuto skupinu odlišuje od nezasvěcených)?

Tři oříšky pro Popelku / Jaroslav Drbohlav, Pavel Trávníček, Vítězslav Jandák
Tři oříšky pro Popelku / Jaroslav Drbohlav, Pavel Trávníček, Vítězslav Jandák

Protože tahle Popelka je princezna, ale je to cool princezna, a odpovídá tak obrazu, který o sobě rády malují moderní, postfeministické ženy. Tato Popelka nepotřebuje ani prince, ani kočár z tykve. Má svého bílého koně a umí na něm jezdit jako ďábel. Místo, aby si pletla copánky, si jde raději zastřílet kuší, a než jí na konci může nazout ztracený střevíček na tu správnou nohu, naučí také nemotorného prince, že se nejprve musí zeptat, než něco může mít: „Moje Popelko! Pokud mě chceš?“

Co se chtění týče, samozřejmě, že se chce stát princeznou, tak dalece její láska k zástěře a slavnému chlupatému kožíšku, který si přes sebe přehazuje a který vypadá jako kobereček, který používalo sedm trpaslíků jako předložku k posteli, přeci jenom nejde. Stejně tak kouzelné oříšky neplní přání po vlastním zámku a zajímavé práci, ale po plesových a svatebních šatech.

Existuje tak přímá spojnice od Popelky s oříšky až po Carrie v lodičkách od Manola Blahnika: život ve stylu Sexu ve městě je sice dlouho krásný a prima, cílem všech přání je ale nakonec stejně pohádková svatba s panem Božským.

Dívat se na „3opP“ v pokročilejším věku je pak tak trochu jako jet na Vánoce k rodičům a znovu spát ve starém dětském pokoji. Ten už byl mezitím přestavěn na místnost pro hosty a člověk se tam cítí trochu cize. Pár reliktů tu však ještě zbývá, možná medvídek, několik sportovních medailí z mládí a třeba na zdech ještě visí pár starých plakátů. Je to trochu trapné, ale důvěrně známé. A když pak Vánoce skončí, bylo to zase hezké a člověk si neumí vůbec představit, že by příští rok nepřijel znovu.