Star Trek: Odvážně tam, kam se dosud člověk nevydal

Praha – V 60. letech dala Amerika každému něco – některým nový životní styl, jiným ještě lepší hudbu než dekády předchozí a někomu Star Trek. Seriál, který vznikal v letech 1966–1969, měl velké ambice, ovšem měl být spíše utopickým odrazem současnosti než vizionářskou sci-fi plnou nevídaných technických řešení. Základem však byla myšlenka vesmírných lodí schopných létat „nadsvětelnou“ rychlostí, které se ve vesmíru setkávají se zcela humanoidními mimozemšťany – obvykle odlišnými od Pozemšťanů pouze drobnými výrůstky na lebce, pokud vůbec. S některými hrdinové bojují, dalším (slabším) pomáhají v boji proti svým úhlavním nepřátelům – zkrátka vedou vesmírnou studenou válku. To vše prokládají epizody o rasismu nebo vesmírných hippies. Není divu, že si takové podobenství našlo miliony příznivců v Americe i v Evropě – a především díky svým novodobým inkarnacím z 90. let získal mnoho fanoušků i v Česku. V první části trojdílného stručného přehledu Star Treku se však podíváme na klasický seriál ze 60. let, který byl u nás vysílán téměř se čtyřicetiletým zpožděním a velkou díru do Česka už neudělal.

Zlatá šedesátá

První Star Trek, dnes označovaný též podtitulem Původní série (The Original Series čili TOS), se zrodil hned dvakrát. U složitého porodu stál vcelku úspěšný producent Eugene Wesley (Gene) Roddenberry, jenž přišel s myšlenkou vesmírných příběhů, které by spíše než vědeckou sci-fi připomínaly sociální utopie. Na jedné straně by žily všechny pozemské národy v míru, občas se navíc družily i s mimozemšťany, ale současně měly dost příležitostí zpodobnit veškeré soudobé pozemské dění. Po dlouhém hledání studia, které by se materiálu chopilo, vznikl nakonec v dílnách Desilu pilotní díl Star Treku s názvem Klec (The Cage). Máloco z toho, co zobrazoval, nebylo převratné. Už sama vesmírná loď, z jejíchž motorů nevycházel dým, byla neobvyklá, tím zajímavější však bylo složení její posádky. Lidé se ani v budoucnosti (příběh se odehrával ve 23. století, konkrétně v roce 2254) nevzdali co nejpřísnější hierarchie, konkrétně systému vycházejícího z námořní tradice. Lodi nazvané Enterprise sice velel docela typizovaný akční hrdina Christopher Pike (představovaný Jeffreym Hunterem), ovšem už jeho zástupkyní byla docela neobvykle žena (známá pouze pod označením Number One, tedy Jednička odkazující na hodnost první důstojnice, ztvárněná Majel Barrettovou). V posádce nechyběl ani mimozemšťan Spock odlišný od Pozemšťanů špičatýma ušima a šikmým obočím (navíc přispěl jeho představitel Leonard Nimoy neobvykle protáhlým obličejem).

Je zajímavé, že televizi NBC, která měla seriál vysílat, se na jedné straně líbilo celkové vyznění Star Treku, ale se ztvárněním měla potíže.  Revoluční prvek v podobě ženy ve velitelské hodnosti se zdál příliš radikální a samotná epizoda o střetnutí s telepaticky nadanými cizinci, kteří přitom nejsou zase tak zlí, příliš „intelektuální“.

Star Trek s původním obsazením
Zdroj: Paramount/CBS

A tak vznikl druhý pilotní díl Kam se dosud člověk nevydal (Where No Man Has Gone Before), kde se změnilo takřka vše. Odehrával se v roce 2265, tedy o jedenáct let později. Zmizel kapitán Pike i jeho zástupkyně, velitelem lodi se stal James Kirk (William Shatner), na pozici jeho prvního důstojníka povýšil Spock (jak patrno, mimozemšťan vadil méně než žena) a postupně dostali multikulturní posádku včetně asijského kormidelníka Sulua a africké spojovací důstojnice Uhury. Druhý pilotní snímek – z pozdější stabilní posádky se objevili zatím pouze Kirk, Spock, Sulu a šéfinženýr Scott doplněni kapitánovým dobrým přítelem Garym Mitchellem zkorumpovaným čerstvě nabitou mocí – už byl schválen a mohl se začít točit seriál. Prvních 29 dílů obsahovalo vše od vtipkování s pašerákem Harrym Muddem (díl Mudd’s Women – Muddovy ženy) přes vzájemné spory hrdinů (The Galileo Seven – Sedm z Galilea) nebo více či méně šťastná setkání s mimozemšťany (např. Corbomite Maneuver – Manévr s korbomitem) až po dramatickou detektivku (Conscience of the King – Svědomí krále) a tragickou romanci (City on the Edge of Forever – Město na pokraji věčnosti). Na obrazovkách se jako první objevil díl Past na muže (The Man Trap) natočený přitom až jako šestý, ale k divákům si nakonec našly cestu i předcházející epizody včetně prvního pilotního dílu Klec, který byl vyprávěn retrospektivně a po zapojení do rámcového příběhy epizody Zvěřinec (Ménagerie) musel být rozdělen do dvou částí.

V první sezoně se také představili Romulani (v epizodě Balance of Terror – Rovnováha hrůzy) a Klingoni (Errand of Mercy – Věc soucitu) – dva národy nepřátelské ke Spojené federaci planet sdružující Zemi, Spockův domovský Vulkán a řadu dalších civilizací. Především z Klingonů potom učinili tvůrci úhlavní padouchy a v některých případech také symbolický obraz Sovětského svazu (rozhodně nešlo o to, že by byla mezi Klingony populární kolektivistická myšlenka, šlo zkrátka jen o to, že to byli nepřátelé).

STAR TREK (1966–1969)

  • kapitán James T. Kirk – William Shatner
  • první a vědecký důstojník Spock – Leonard Nimoy
  • šéflékař Leonard McCoy – DeForest Kelley
  • šéfinženýr Montgomery Scott – James Doohan
  • kormidelník Hikaru Sulu – George Takei
  • spojovací důstojnice Nyota Uhura – Nichelle Nicholsová
  • navigátor Pavel Chekov – Walter Koenig

Nadšené reakce publika i odborné veřejnosti přesvědčily NBC k natočení druhé řady Star Treku, která představila především epizody, jež dále dotvářely politické poselství seriálu. Příběhy Páteční dítě (Friday’s Child) nebo Malá soukromá válka (A Private Little War) jasně odkazovaly na průběh studené války: Federace a Klingoni vyzbrojili jednotlivé frakce méně vyspělých civilizací a štvali je proti sobě, aby tak prosadili své myšlenky – uzurpátorství a vládu síly na jedné straně, demokracii a svobodu na straně druhé. Za ideály potom dávali padouši i hrdinové všanc životy miliony cizinců v zapadlých koutech galaxie. Jiné epizody si potom pohrávaly s myšlenkou, co by se stalo, když by se pokročilá civilizace začala míchat do vývoje méně pokročilých světů a zkoušet na nich své sociální teorie. Výsledkem potom byly buď strašné války nebo zřízení inspirované třeba nacistickým Německem (Patterns of Force – Principy moci). Největší ohlas z druhé série Star Treku ale měly jiné příběhy: Zrcadlo, zrcadlo (Mirror, Mirror) a Trable s tribbly (Troubles with Tribbles). První z nich uvedl postavy do alternativního vesmíru, kterému dominovala pokřivená verze Federace – Terranské impérium – a běžným způsobem kariérního postupu v jeho společnosti byla vražda nadřízeného. Do zrcadlového vesmíru mnohem později diváci ještě nahlédli – a šlo to s ním od deseti k pěti. Tribblové potom zahráli na docela opačnou strunu, malým roztomilým kulatým zvířátkům nebylo možné odolat, přestože byla nekonečně žravá a velmi rychle se množila. Nakonec však většina z nich pošla po snězení kvadropšenice, kterou zákeřně otrávili Klingoni. Větší legraci ve Star Treku nenajdete…

V průběhu druhé série také Star Trek změnil značku. Studio Desilu koupil jeho větší soused Paramount a s jeho hvězdičkami a horou je od té doby Star Trek nerozlučně spojen (byť v současnosti má značku na starost společnost CBS a Paramount „pouze“ točí filmy).

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Třetí sezona vznikala v situaci, kdy průzkumy – jak se později ukázalo značně nepřesné – ukázaly docela nízká čísla sledovanosti Star Treku a NBC se rozhodla seriál ukončit. Samotná poslední sezona ostatně měla namále a její vznik umožnila až dopisová kampaň fanoušků Star Treku, která přesvědčila televizi, že stojí za to ještě investovat do nových dílů. Tvůrci však měli k dispozici méně peněz než v předchozích letech a některé epizody ze závěrečné série jsou často pokládány za ty nejhorší z původního Star Treku – třeba Spockův mozek (Spock’s Brain), kde skupina mladých blondýn uloupila Spockovi mozek, aby za ně myslel. Přesto právě ve třetí sezoně vznikla také epizoda Platónovy nevlastní děti (Plato’s Stepchildren), která je považována za velmi klíčový okamžik nejenom Star Treku, ale také americké civilizace. Skupina tvorů s rozvinutými mimosmyslovými schopnostmi se v ní dostala k Platónovým myšlenkám a zařídila společnost podle jeho představ. Protože se jí zprotivilo uspořádání skutečně pozemské společnosti, uvěznila tato platónská civilizace několik členů posádky Enterprise, a svými schopnostmi je nutila k různým zábavným představením. Mimo jiné donutila Kirka a Uhuru ke vzájemnému polibku, který je považován za první mezirasový polibek v dějinách masových médií.

Sci-fi, nebo utopie?

Nelze opomenout, že Martin Luther King jr. prohlašoval Star Trek za svoji inspiraci, a mnohem později právě kvůli vlivu starého Star Treku na společnost nabídla hollywoodská hvězda Whoopi Goldbergová své spoluúčinkování v jednom z navazujících seriálů. Polibek Kirka s Uhurou – byť vynucený – korunoval vše, co dosud seriál ztvárnil, tedy soužití multikulturní posádky na jednom můstku, nebo svérázné mírové poselství. Jinak tomu nebylo ani později, navazující série vždy akcentovaly potřebu domluvit se a nestřílet. Paradoxem může být, že stejně často vše končilo roztrženým kapitánovým trikem a pěstmi.

Společenské poselství Star Treku ovšem vyvolává zásadní otázku: Je to vlastně sci-fi? Na to však lze odpovědět jednoznačně kladně. Současně však s poznámkou, že prvky vědecké přibývaly k těm fantistickým postupně a ne každý z nich byl nadšen – viz termín technoblábol. Od počátku dokázala hvězdná loď Enterprise létat rychleji než světlo, fungovala na ní gravitace, loď dokázala sama vyrábět jídlo a členové její posádky se dokázali přenášet paprskem z jednoho místa na druhé. Jak to funguje, se ale začali diváci dozvídat velmi pozvolna, občas i po několika desetiletích. Základní princip pohonu lodi energií vzniklé při reakci hmoty s antihmoutou v krystalu dilithia je pozoruhodný a vědci ho považují za použitelný – tedy za předpokladu, že dokážou vyrobit antihmotu (a také pevné dilithium). Jiná věc samozřejmě je oblíbené létání nadsvětelnou rychlostí. K němu dochází prostřednictvím tzv. warpu, kdy loď vklouzne do subprotorové bubliny, ve které se pohybuje, bublina samotná se také pohybuje, a tak loď letí vůči planetám, ke kterým míří, nadsvětelnou rychlostí, aniž by přitom rychlost světla překročila. Přenosy hmoty rozložené na atomy a její opětovné složení je další koncept, kterým se vědci zabývají a prý už mají určité výsledky, ačkoli nelze v dohledné době počítat s takto rychlým cestováním. Ve vývoji jsou i replikátory jídla nebo senzory schopné odhalit složení hornin nebo životní funkce člověka.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

V čem však imaginace tvůrců nestačila skutečnému vývoji, jsou jiné technologie – osobní počítače a komunikátory. Počítače ve Star Treku ze 60. let jsou považovány za hloupější než ty dnešní a v dalších seriálech na tom nejsou o mnoho lépe. Komunikátory, které hrdinové Star Treku používali, potom posloužily jako vzor pro „véčkové“ mobilní telefony, které se objevily v 90. letech, a pro výrobce technologií už není problém ani výroba malých připínacích komunikátorů. Všechny tyto přístroje známé ze Star Treku mají omezený dosah; nejsou sice závislé na mobilních sítích, ale to satelitní telefony taky ne. Jediné, v čem Star Trek předčil současnost, je fakt, že se komunikátory na Enterprise nevybíjejí. Přesto nelze očekávat, že by ve 23. století byly běžné komunikátory tolik podobné dnešním telefonům…

Co lákalo

Star Trek se stal fenoménem nejenom kvůli svému morálnímu poselství, ale také – nebo spíš hlavně – díky svému koloritu: neustálým sporům racionálního Spocka a emotivního McCoye, Scottyho zbožňování lodi, Chekovově ruštině a nacionalismu („Rajská zahrada byla hned za Moskvou“), Kirkovu pokukování po vnadných ženách, McCoyovu neustálému nadávání na všechno možné („Jsem doktor, ne zedník!“). Nechyběla velká dávka humoru, ale ani romantiky. Z dnešního pohledu vypadá poněkud archaicky prostředí, ve kterém Star Trek vznikal, malované kulisy, které měly připomínat cizí planety, už nadchnou jenom málokoho, v 60. letech ale patřily k tomu lepšímu. Zajímavé bylo také odění postav, které bylo podstatně méně vojenské, než by se mohlo zdát podle vojenské hierarchie. Bylo tvořeno černými vysokými botami, kalhotami téže barvy a pestrobarevnými svetry. Podle nich se rozlišoval význam jednotlivých postav. Mimo loď se totiž obvykle vydávali Kirk, Spock a McCoy v doprovodu několika bezejmenných poddůstojníků, jejichž úděl byl obvykle tentýž – doktor je prohlédl a pochmurně kapitánovi sdělil: „Je mrtvý, Jime.“ Postavy, kterým hrozila smrt, poznali diváci na první pohled podle červeného svetru.

Největší hvězdou ale byl Spock. Jeho vzhled fascinoval leckoho, zejména však fanynky, které na netečného prvního důstojníka „letěly“ dost možná více než na mužného Kirka, který často končil spory s mimozešťany tím, že se s nimi popral, nechal si roztrhnout triko – a mohl širokému okolí ukazovat své mohutné svaly.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Potom tady byla také loď Enterprise, na které se vše odehrávalo. Nejenom její šéfinženýr, ale i kapitán hleděli na svou loď takřka jako na živou bytost nebo rovnou jako na žádostivou ženu. Nebylo divu, Enterprise – a to včetně svých pozdějších inkarnací – byla vždy klenotem designu své doby. Vše bylo vytvořeno velmi důmyslně a přitom jednoduše, loď byla tvořena velkým kruhovým „talířem“, třemi válci a spojovacím „krkem“, vše bylo pozoruhodným způsobem nasvíceno, takže loď vypadala elegantně, mocně a současně i trochu tajemně.

Některé diváky ale ještě více než všichni hrdinové a jejich loď fascinovali nepřátelé – buď válečníci Klingoni, nebo tajemní Romulané. A tak vznikaly slovníky, fanoušci si sháněli masky, v případě příznivců Spocka nebo Romulanů (jak se ukázalo, byli Romulané a Vulkánci spřízněni, a proto vypadali velmi podobně) zejména špičky na uši.

Animovaně tam, kam se dosud nikdo nevydal

Původní Star Trek skončil po natočení 79 epizod. Záhy si ale producenti, kteří seriál ukončili, začali rvát vlasy. Získával na popularitě a NBC s Paramountem neměly už žádné nové díly, které by mohly vysílat a následně výhodně prodávat dalším televizím. A tak v letech 1973 až 1974 vzniklo dalších 22 epizod, které se od klasického Star Treku lišily vlastně jenom v jednom – byly animované. Seriál označovaný jako The Animated Series (Animovaná série) sice dabovali představitelé všech hlavních postav (kromě Chekova, kterého zde nahradil edosianský navigátor Arex dabovaný Jamesem Doohanem), přesto ale měl jenom omezenou odezvu. Tvůrci přitom využili řadu námětů, které byly kvůli své náročnosti v hraném seriálu v 60. letech nepoužitelné. Mezi nejslavnější příběhy patří Spockova návštěva sama sebe v minulosti, zázračné omládnutí Roberta Aprila, který velel Enterprise před Pikem a Kirkem, nebo návrat tribblů.

Diváci se s kreslenými hrdiny nespokojili a část tvůrců ostatně také ne. Gene Roddenberry dokonce prohlásil příběhy z animované série za neoficiální. O nových hraných dílech nakonec začal uvažovat i Paramount. Krátce po dokončení animovaného seriálu proto začal dávat dohromady tvůrčí tým a herce pro sérii nazvanou Star Trek: Phase II. Měl se odehrávat na Enterprise, která však za ta léta prošla výraznou rekonstrukcí, v jejímž velení by stále setrvával kapitán Kirk, a posádku tvořili McCoy, Scotty, Uhura, Chekov nebo Sulu. Chybět měl Spock (až na několik epizod), protože jeho představitel Leonard Nimoy se nechtěl dalšího kompletního seriálu účastnit. Proto měl do posádky přibýt nový první důstojník, mladý a trochu rebelující Pozemšťan Willard Decker, kterého měla doplnit pozoruhodná postava holohlavé Delťanky Ilie a také nový Vulkánec Xon. Vznikly i scénáře několika epizod, jenomže do toho přišel rok 1977…

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Odpověď na Star Wars

Star Wars, které měly premiéru v roce 1977, lze jenom těžko označit za sci-fi, neboť v rámci onoho „sci“ docházejí vrcholu v Hanově požadavku na hasák. Protože však první slovo názvu je totožné jako u Star Treku, protože se příběh odehrává ve vesmíru a hlavně proto, že to celé mělo nesmírný úspěch (a měla ho také Blízká setkání třetího druhu premiérovaná rovněž v roce 1977), začal Paramount žárlit. Rodící se seriál Star Trek: Phase II atrhl, přikázal rozpracovat scénář chystaného pilotního dílu (jeho autorem byl Alan Dean Foster) a vytvořit z něj celovečerní film.

Snímek nazvaný Star Trek: The Motion Picture (tedy Star Trek: Film) produkoval Gene Roddenberry a režie se ujal Robert Wise. Příběh se odehrával v roce 2273, kdy byl James Kirk už dva roky admirálem a působil na Zemi na Velitelství Hvězdné flotily (tj. výzkumně-vojenské složky Federace). Enterprise po skončení pětileté Kirkovy mise prošla důkladnou rekonstrukcí, aby na stříbrném plátně vypadala dynamičtěji. Vše se točilo kolem podivného oblaku, který v úvodu bez vysvětlení zničil tři klingonské křižníky a zamířil rovnou cestou k Zemi. Nezbývalo tedy než dát dohromady všechny hrdiny ze seriálu (což nebylo snadné, protože Spock se vrátil na Vulkán, kde se věnoval filozofii, a McCoy se stal rodinným lékařem někde v Americe) a vyletět oblaku vstříc. Ze zrušeného seriálu přežila postava Willarda Deckera – kapitána Enterprise, který však v kritickém okamžiku musel ustoupit Kirkovi a dělat jeho prvního důstojníka – a také jeho milé Ilie, zatímco z Vulkánce Xona se stal Vulkánec Sonak, který obratem zahynul už v úvodu filmu.

STAR TREK (1979)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • kapitán/komandér Willard Decker – Stephen Collins
  • navigátorka Ilia – Persis Khambattová
  • délka: 139 min (DVD verze 142 min)
  • celosvětové zisky: 139 milionů dolarů

Snímek byl v mnoha ohledech nádherný. Rozhodně nezapřel inspiraci Vesmírnou odyseou, Wise se pustil do velkolepých scén opěvujících krásu Enterprise. Záběry, kterak se Kirk po dvou letech vrací na svoji loď a divák ji může spolu s ním obdivovat ze všech stran, už nikdo po něm nenatočil. Jenomže pomalé tempo filmu, jehož pointa přitom byla v nejlepším duchu vědecké fantastiky, leckomu nesedlo, a tak bylo hodnocení filmu trochu rozpačité.

To však Paramountu nezabránilo ve vytvoření druhého filmu, od jeho tvorby však odstavil nejenom Wise, ale i Gena Roddenberryho. Tvůrce Star Treku byl jmenován pouhým poradcem, režie se ujal Nicholas Meyer a produkce Harvey Lee Bennett, což – soudě podle reakce publika – byl dobrý tah. Přitom byl Star Trek II: Khanův hněv (The Wrath od Khan) značně provázán se starým seriálem. Odkazoval na epizodu Vesmírné sémě (Space Seed), kde Enterprise narazila na starou loď Botany Bay, kde hibernovali genetičti vylepšení lidé s ambicí ovládnout svět nebo alespoň Kirkovu loď. Nakonec skončili ve vyhnanství, odkud však na počátku filmu utekli. Vyzbrojeni kradenou hvězdnou lodí a mocnou zbraní se vydali zabít admirála Kirka, který opět působil na Zemi. Právě se potýkal s krizí středního věku, vzdělával mladé kadety a jednou za rok se na školní lodi Enterprise vydával na nostalgickou cvičnou misi. Vize scenáristů Jacka Sowardse a Harveyho Bennetta zaujala nejenom kvůli fanatické touze po pomstě a chladnokrevné krutosti vůdce uprchlíků Khana nebo kvůli úmrtí několika hlavních postav, ale také kvůli velkému časovému skoku. Protože herci zestárli, nebylo od věci nechat zestárnout i postavy. Přestože mezi premiérovu prvního (1979) a druhého (1982) filmu uplynula krátká doba, ve startrekovém světě oba příběhy dělí dvanáct let – a tak se Kirk musel srovnat s tím, že měl dospělého syna a špatně viděl.

STAR TREK II: KHANŮV HNĚV (1982)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • Khan – Richard Montalbano
  • Saavik – Kirstie Alleyová
  • Carol Marcusová – Bibi Beschová
  • David Marcus – Merritt Butrick
  • délka: 113 min
  • celosvětové zisky: 97 milionů dolarů
Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Je zajímavé, že ve výsledku vydělal druhý film méně peněz než ten první, přesto je považován za mnohem úspěšnější. Každopádně po dvou letech přišel třetí film nazvaný Pátrání po Spockovi (The Search for Spock), jehož zápletka přímo na Khanův hněv přímo navazovala. Protože Spock na konci předchozího filmu obětoval život za záchranu své posádky a přátel, bylo nutné něco s tím udělat. Jak to dopadlo, je asi zřejmé, ostatně ani režisér Leonard Nimoy neváhal ještě před premiérou prozradit: „Jmenuje se to Pátrání po Spockovi. Kdyby se kapitán Kirk na konci otočil na kameru a řekl 'promiňte, nenašli jsme ho', diváci nám zboří kino.“ Přestože třetí film byl z pohledu tržeb o maličko horší než předchozí díl a s odstupem času ho diváci nehodnotí s takovým nadšením jako Khanův hněv, přesto s ním byli všichni spokojeni. Výtky mířily především k podstatně slabšímu padouchovi než byl Khan, navíc takřka bez motivace – klingonskému komadnéru Krugeovi. Khanův hněv a Pátrání po Spockovi však k sobě nerozlučně patří, vlastně jde o určitou minisérii doplněnou ještě následujícím filmem Cesta domů (The Voyage Home).

STAR TREK III: PÁTRÁNÍ PO SPOCKOVI (1984)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • Klingon Kruge – Richard Montalbano
  • Saavik – Robin Curtisová
  • David Marcus – Merritt Butrick
  • délka: 105 min
  • celosvětové zisky: 87 milionů dolarů

Čtvrtý film Star Trek (z roku 1986) už lze snáze sledovat bez absolvování předchozího snímku, přesto nelze přehlédnout výrazné spojitosti. Zápletka byla pozoruhodně jednoduchá: Admirál Kirk spolu se zbytkem svých nejvěrnějších včetně oživeného Spocka se v kradené klingonské lodi vracel na Zemi, aby se podrobil soudu za to, že porušil přímý rozkaz nelétat zachraňovat kamaráda, a při té příležitosti zničil nejméně jednu loď. Vše ale zkomplikovala mocná cizí sonda, která přilétěla k Zemi krátce před Kirkovou lodí, vyřadila veškerou planetární obranu a hrozila zničením planety, pokud nedostane příležitost hovořit s keporkaky. Ti ale byli ve 23. století vyhubeni, takže Kirkovi nezbylo než vydat se do minulosti, kdy velryby ještě žily, dvě unést a zachránit tak planetu. Příběh postavený na střetu návštěvníků z 23. století s realitou 80. let minulého století byl – přes praktickou nepřítomnost jakéhokoli padoucha – v mnoha ohledech ještě úspěšnější než Khanův hněv. Mimochodem, tento film je jediný Star Trek, kde skutečně zazněla okřídlená věta „Scotty, beam me up“. Film Leonarda Nimoye s prvky komedie, místy až parodie, vydělal celosvětově přes 130 milionů dolarů a přispěl k tomu, že v Paramountu dozrála dlouho už se rodící myšlenka na nový seriál.

STAR TREK IV: CESTA DOMŮ (1986)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • chovatelka velryb Gillian – Catherine Hicksová
  • délka: 119 min
  • celosvětové zisky: 133 milionů dolarů
Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

V souběhu s druhým „oficiálním“ startrekovým seriálem, kde se objevila docela nová skupina herců, vznikly ještě další dva filmy s původním týmem. V roce 1989 to byla Nejzazší hranice (Final Frontier) režírovaná Williamem Shatnerem, která je často považována za nejslabší film vůbec, a o dva roky později Neobjevená země (Undiscovered Country) – důstojné rozloučení nejenom s Kirkem, Spockem a dalšími hrdiny 23. století, ale také s válčením proti Klingonům a s celou atmosférou studené války. Ke Star Treku se vrátil Nicholas Meyer a úspěch byl opět zaručen.

STAR TREK V: KONEČNÁ HRANICE (1989)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • Sybok – Laurence Luckinbill
  • délka: 107 min
  • celosvětové zisky: 70 milionů dolarů

STAR TREK VI: NEOBJEVENÁ ZEMĚ (1991)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Kirk, Spock, McCoy, Scott, Sulu, Uhura, Chekov
  • klingonský generál Chang – Christopher Plummer
  • klingonský kancléř Gorkon – David Warner
  • délka: 113 min
  • celosvětové zisky: 94 milionů dolarů

Jakoby symbolicky s uzavřením první epochy Star Treku zemřel v roce 1991 Gene Roddenberry. Šestý film je mu věnován, předvánoční premiéry se tvůrce celého fenoménu nedožil, byť rozpracovaný snímek ještě shlédl. Po Roddenberrym převzal žezlo pomyslného „vládce Star Treku“ Rick Berman, který však zhruba po deseti letech ztratil „drajv“ a Star Trek pod jeho vedením takřka uhynul.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Pokračování příště…

Příběh Star Treku pokračoval i v 90. letech, kdy vznikly hned tři seriály a navíc ještě dva filmy. Současně ale začal úpadek fenoménu, který naplno propukl na počátku nového století. O Star Treku 90. let si ale povíme příště.

Vydáno pod