Rembrandt & Co. předmětem kritiky

Praha – Výstavní plán Národní galerie pod novým vedením, s jehož zveřejněním si NG dávala poměrně načas, nijak nenadchnul. Mimo jiné se ukázalo, že název výstavy Rembrandt & Company, která by měla být jedním z hlavních pilířů letošní výstavní sezony, je především zručný marketingový tah. Ředitel NG Vladimír Rösel tvrdí, že na výstavy galerie je třeba v současné ekonomické situaci instituce nahlížet jako na produkty. S tím ale odborná veřejnost nesouhlasí. „Je to pro NG nedůstojné,“ tvrdé například Jan H. Vitvar, vedoucí kulturní redakce časopisu Respekt.

Přestože výstava, která začne ve Šternberském paláci 10. února, má Rembrandta v názvu, ze 120 vystavených obrazů je slavný holandský malíř autorem pouze dvou. „Nedovedu si představit, že by třeba vídeňské muzeum udělalo výstavu Warhol a spol. a vystavilo na ní dva Warholy,“ podivuje se Vitvar. Původní název projektu – Rembrandt, Hals a přátelé – považuje za mnohem přiléhavější.

„Přijde mi nedůstojné pro NG, aby lákala na něco, co návštěvníkům potom nenabídne,“ říká Vitvar. „NG si možná myslí, že tahle výstava nějak zvýší návštěvnost, ale může ji naopak ve výsledku snížit. I s omezenými finančními prostředky by se to měla snažit dělat tak, aby nikomu nevěšela bulíky na nos,“ domnívá se.

Kurátorka Anja Ševčík s portrétem Jaspara Schadeho od nizozemského malíře Franse Halse
Zdroj: ČTK
Autor: Kateřina Šulová

Právě ekonomickou situací výstavní plány galerie její ředitel Vladimír Rösel vysvětluje. Od ekonoma, který vystřídal v křesle dlouholetého šéfa NG Milana Knížáka, se očekává, že instituci pomůže se zmátořit. „Finanční zdroje a rozpočet, který máme od ministerstva kultury, nestačí k tomu, abychom mohli naplňovat dramaturgii a veřejnou službu, kterou by NG měla plnit. Pro nás je tedy důležité nacházet zdroje mimo státní sektor a to jsou mecenáši a sponzoři. Výstava, kterou jsme prezentovali, je toho příkladem,“ vysvětluje svůj manažerský přístup Rösel.

Anglický název výstavy odkazuje podle něho mimo jiné k hlavnímu partnerovi výstavy – bankovní společnosti. „Hrát si s anglickou hříčkou v souvislosti s výstavou české sbírky holandské malby 17. století mi nepřijde ani vtipné, to je prostě omyl,“ nemění svůj názor na název Vitvar. „Nerad bych, abychom se dostali do fáze, kdy se výstavy budou jmenovat Gambrinus Rembrandt. Takhle se to dělá ve sportu, v umění by se to tak dělat nemělo,“ vyjádřil své obavy z „manažerského“ vedení.

Video Reportáž Terezy Radvákové
video

Reportáž Terezy Radvákové

Neradostnou situaci Národní galerie prý chápe a Vladimíru Röselovi ji nezávidí, vidí ale i jiné řešení než výstavy proměnit v „produkty“, jak je nahlíží ředitel NG. „Jestliže NG je opravdu ve stavu, kdy nemůže plnit svou funkci ze stávajících dotací, doporučoval bych, aby vyhlásila jakýsi stav nouze a otevřela o tom velkou debatu. Abychom se příští rok nedostali do situace, kdy nebudeme mluvit ani o Rembrandtovi, ale o nějakých marketingových produktech, které budou zachraňovat tuhle národní instituci,“ navrhuje Vitvar.

„Úklid depozitářů“

K ničemu takovému se ale Rösel nechystá. Vedení instituce z pohledu manažerského, nikoli uměleckého považuje za jediný možný způsob, jak Národní galerii vyvést z problémů, v nichž se nachází. Pro cestu mecenášů a sponzorů argumentují podle něho i další plánované projekty. „Pro tento rok máme připraveny ještě tři výstavy, z toho tři nemají v tuto chvíli finanční zajištění. Dáváme dohromady výstavu a nejsme schopni říct, jestli ji budeme moci realizovat, či nikoli,“ upozorňuje ředitel.

Zatím to nevypadá, že by Národní galerie přišla s něčím překvapujícím. Žádnou mezinárodní výstavu moderního umění neplánuje, spíše bude vycházet z vlastních sbírek. „Je to spíš takový úklid depozitářů,“ povzdechl si Jan H. Vitvar. Z nich sestavila NG už zmíněnou výstavu holandských malířů Rembrandt & Co., plánuje se také vrátit k úspěchu z konce 90. let a zopakovat velkou výstavu děl Jakuba Schikanedra.

J. Schikaneder / Společnost na terase (1887)
Zdroj: Wikipedie

Z toho vyplývá, že zachránit klesající návštěvnost v NG má především staré umění, na které Češi chodí nejvíce. Nejnavštěvovanější v minulém roce byla retrospektiva věnovaná baroknímu malíři Karlu Škrétovi.

„Jsme sedm měsíců po zvolení a nejsme ani tam, kde jsme byli, protože se nic neděje – ono se ale ani nemůže nic dít,“ zhodnotila situaci Národní galerie pod novým vedením historička umění Milena Bartlová. „A musím říct jako hospodyně, že uvařit polívku z vody bylo vždycky to největší mistrovství.“

Vyjádření Národní galerie:

„Národní galerie se proti takto formulované kritice ohrazuje. Výstava Rembrandt & Co. – Příběhy umění ve století blahobytu představuje největší a nejreprezentativnější přehlídku holandského malířství 'zlatého věku', která se kdy v České republice uskutečnila. Je jedním z výsledků mnohaletého badatelského projektu, na němž Národní galerie v Praze spolupracovala mimo jiné s Rijksbureau voor kunsthistorische documentatie v Haagu, nejvýznamnějším světovým pracovištěm pro výzkum nizozemského umění. Anglicky vydávaný soupisový katalog o více než 580 položkách se stane nezbytnou příručkou pro každého badatele ve světě, který se holandskou malbou této epochy zabývá. Také zahraniční zápůjčky včetně Rembrandtova obrazu z amsterdamského Rijksmusea dokládají úspěšné zapojení Národní galerie v mezinárodním měřítku a vysokou míru její důvěryhodnosti. Pokud někdo v této souvislosti hovoří o 'vaření polívky z vody,' pak bohužel neví, o čem mluví. Kriticky hodnotit výstavu měsíc před jejím otevřením navíc vyžaduje značnou dávku představivosti.“