Skupa, to je Spejbl a Hurvínek

Praha - Přestože jsou tito dva mudrlanti už „pěkně starým kouskem lipového dřeva“, jejich generační spory a zasvěcené filozofování o životě rozesmívá i dnes, již téměř sto let, děti i dospělé. Jmenují se Spejbl a Hurvínek a jeji „otec“, loutkoherec, scénograf, režisér a autor loutkových her Josef Skupa, se narodil před 120 lety.

„Divadlo ho bavilo už jako malého kluka. Jeho první hra byla Slez z tý hrušky, jak sám někde uváděl, a dostal za ni výprask, protože v ní znectil nějakého měšťana,“ prozradila Helena Štáchová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka. To Skupa založil v roce 1930 v Plzni, po válce se pak přestěhovalo do Prahy.

Skupa je spojován s loutkami, původně ale prý chtěl být sochařem. Strakonický rodák vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, cesta ho poté zavedla k divadlu. Vytvářel výpravy pro plzeňské Městské divadlo, posléze pracoval v Loutkovém divadle feriálních osad, které vedl Karel Novák.

„Skupa jim tehdy řekl, že jim bude malovat kulisy a že pro ně bude pracovat, ale s jednou podmínkou - že si taky zahraje,“ uvedla Štáchová. Nejčastěji vystupoval s loutkou Kašpárka, ale podle Štáchové to trochu „drhlo“, protože Skupův inovativní přístup a chuť „vyřádit se“ nešly moc s tradičním loutkovým divadlem dohromady.

Spejbl „na vyřádění“

V roce 1920 mu řezbářský mistr Karel Nosek podle jeho návrhu vytvořil Spejbla. „Hledalo se, co s ním. Nesměl vystupovat v tradičních hrách, vystupoval tzv. na přidanou, jeho první kousky vůbec nesvědčily o jeho budoucí slávě. Vystupoval třeba jako artista na hrazdě nebo mu namazali papírem od syrečků šosy a pustili na něj psa a děti se mohly radostí uřehtat,“ vypráví o začátku Spejblovy herecké kariéry Štáchová.

Skupa pro Spejbla vytvářel postupně důstojnější role - dialogy s dalšími loutkami, s Kašpárkem nebo se Švejkem. Ale tím pravým se ukázal být až Hurvínek, kterého vyrobil Karel Nosek jako překvapení pro Skupu v roce 1926. „Obecenstvo samo si vynutilo, že by Hurvínek mohl být Spejblův synek,“ tvrdí Štáchová. Na počátku 30. let se Spejblovic rodinka rozrostla o psa Žeryka a Hurvínkovu kamarádku Máničku.

Spejbl s Hurvínkem měli úspěch u publika, menší už u princiála divadla Karla Nováka. „Spejbla vyloženě nesnášel. Musel viset stranou od ostatních loutek, zapytlíkovaný, aby neurážel jejich pohled,“ popsala Štáchová. I to přivedlo Skupu k tomu, aby opustil divadlo feriálních osad a učitelské povolání (od roku 1919 působil jako profesor matematiky a kreslení, jeho žákem byl mimo jiné Jiří Trnka, který se Skupou také spolupracoval) a v roce 1930 založil vlastní divadlo - první profesionální kamenné loutkové divadlo u nás.

Zatčení Skupy i jeho loutek

Divadlo prožilo několik úspěšných sezon, ale s postupujícím fašismem začínala na hry doléhat cenzura. „Spejbl byl tehdy takový trochu přihlouplý žvatlal. Politickou a filozofickou rovinu v plné šíři přinesl na jeviště až Kirschner (Skupův následovník),“ upozornila Štáchová. Dodala ale: „I když Kolotoč o třech dějstvích, který se hrál v předválečné době, byl vyloženě o zabírání republiky.“

V lednu 1944 byl Skupa zatčen za poslech zahraničního rozhlasu a odsouzen k pěti letům. Po náletu na Drážďany bylo ale vězení poničeno a Skupovi se podařilo uprchnout a vrátit se znovu do Plzně. Po válce se rozhodl divadlo, které bylo uzavřeno krátce po jeho zatčení, obnovit, ale tentokrát v Praze.

Loutky Divadla Spejbla a Hurvínka
Zdroj: Divadlo Spejbla a Hurvínka

Některé loutky se povedlo před zavřením divadla zachránit, část jich ale zabavilo gestapo. „Po válce, jak vyhazovali trezory gestapa, tak nějaký chlapeček našel na hromadě všelijakého haraburdí Spejbla a Hurvínka a poničené loutky odnesl Skupovi,“ přidala zajímavost Štáchová.

Na Prahu!

Po válce se jejich novým útočištěm tedy stala Praha, kde funguje Divadlo Spejbla a Hurvínka dodnes. Ve Skupově tradici pokračoval Miloš Kirschner. Do divadla nastoupil na začátku 50. let a po boku „starého“, jak se kolegy nechával Skupa titulovat, alternoval jeho role a postupně přebral celý repertoár. Právě z Kirschnerovy iniciativy byl v roce 1971 u Spejblů posílen „ženský prvek“ o Mániččinu pedantickou bábinku alias paní Kateřinu.

Skupa zemřel 8. ledna 1957, ještě pár dní předtím, na Silvestra 1956, si zahrál v představení Spejbl na Venuši.