Když se dřevo hudbou rozezní

Praha – Výstava nazvaná Dřevěné obrazy zdobí nádhernou podkrovní Galerii Malostranská Beseda. Dřevěné reliéfní obrazy a několik grafických listů osmdesátiletého sochaře a znalce dřeva Viktora Konečného mohou být pro někoho překapením, ale rozhodně pro všechny velkým zážitkem. Překvapení přichází s poznáním, že je dřevo tak barevné a umělecký prožitek dodává nejenom výtvarníkova fantazie, ale i jedinečná forma, kterou Konečný dotáhl do naprosté řemeslné dokonalosti.

V malostranské expozici mají převahu díla z cyklu „Opusy“ inspirovaná hudbou významných skladatelů – Bacha, Vivaldiho, Händla, Mozarta, Berlioze, Smetany, Stravinského, Mahlera a dalších. „Mám rád hudbu a ta mě inspiruje. Miluji Bacha, Mozarta, Vivaldiho, Janáčka a mnohé další a další a z úcty a z obdivu k nim se pokouším zhmotnit jejich hudbu. Výtvarná proměna hudby v dřevěný obraz je však dost odvážný čin,“ prozradil v rozhovoru s kunsthistoričkou Duňou Panenkovou.

Viktor Konečný / Malá noční hudba
Viktor Konečný / Malá noční hudba

Už při prvním pohledu na Konečného dřevěné obrazy si divák uvědomí, jak náročnou technologii si výtvarník zvolil. Korpus obrazu se slepuje z malých kousků do větších. Když je hotov, vkládají se do něj další tvarovaná a různě zbarvená dřeva. Reliéfně, nebo plošně – přesně podle výchozí kresby. Spotřeba materiálu na hirnové obrazy je obrovská. Ne všechno se hodí, někdy čeká i řadu let na potřebné množství stejnorodého dřeva, aby se mohl obraz vůbec realizovat. Pracovat se dá pochopitelně jen se dřevem suchým, nejméně pět let skladovaným.

Viktor Konečný / Vyvrcholení
Viktor Konečný / Vyvrcholení

„Při mé práci se pracuje výhradně s čelným letokruhovým materiálem, truhlářsky řečeno hirnem (jádrem), to je dřevem nařezaným napříč. Má výraznější barevnost, dynamiku a kouzelný rytmus, které podélně řezané dřevo postrádá. Vlastní realizace dřevěného obrazu je časově nesmírně náročná a navíc vyžaduje přesnou práci, aby řemeslo nekulhalo za uměním. Vše musí být dokonalé! Musíš promyslet technologický postup, aby při práci nedošlo k nežádoucímu překvapení. U dřevěných obrazů vytvářených à la prima se už nedá nic změnit. Omyl tě stojí mnoho času a materiálu, ale když se dřevem fyzicky pracuješ, objeví se vždycky další inspirace a ty pak uděláš samozřejmě změny oproti záměru. Žádné výsledné dílo tak nikdy neodpovídá přesně výchozí kresbě,“ upozornil při vernisáži umělec.

Viktor Konečný / Ludwig van Beethoven
Viktor Konečný / Ludwig van Beethoven

Konečného dřevěné dílo se zřejmě dostalo do konečné fáze, neboť jak sám prozradil: „Teďka se asi vrátím ke kreslení. Tělo mně vystavilo účet za léta tahání těžkých břemen. Vždyť já tahal strašné klády a celý dům jsem přestavěl. Ruka už je také vymlácená. Zkrátka – únava lidského materiálu. A to si můžu ještě blahořečit, že jsem to vydržel do osmdesáti. Musel jsem být od rodičů dobře udělaný.“

Viktor Konečný / Prolínání
Viktor Konečný / Prolínání

I proto patří organizátorům výstavy dík za její uspořádání. V Galerii Malostranská Beseda na Malostranském náměstí v Praze je k vidění do 15. dubna. Expozici doplňuje nemnoho Konečného grafických listů a také filmový dokument, který umělce sleduje při práci a tím jeho výtvarné snažení i hledání velmi vhodně i nepoučenému návštěníkovi přibližuje.

Viktor Konečný / Úzkost z vetchosti
Viktor Konečný / Úzkost z vetchosti

Viktor Konečný

narozený 17.8.1931 v Praze, absolvoval Vyšší školu umělecko-průmyslovou, bývalou Státní grafickou školu v Praze. Pro svůj původ vnuka továrníka nebyl v roce 1951 připuštěn ke studiu na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Pracoval tedy jako vychovatel v učňovském středisku a každou volnou chvíli trávil uměleckou prací. V r. 1966 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Členství mu zajistilo možnost prodávat svá díla, mít stálý příjem a moci dále rozvíjet svoji uměleckou činnost.

Žije a pracuje v osadě Rovina u Karlštejna.