Vizinoviny: smrt feťačky, Náměstí Míru a pusinka na zadek

Zemřela vynikající bluesová zpěvačka Etta Jamesová. Na rozdíl od Amy Winehousové se dožila 73 let. Nové hudební ceny v Česku vyhrál muž, který je popřením jejich dosavadního smyslu. Sedmasedmdesátiletý Leonard Cohen učí svou novou deskou, jak nepoučovat.

Dcera čtrnáctileté černošské dívky a bílého otce, kterého nikdy neviděla. Pro Ettu Jamesovou měl vlastní život bluesový začátek. Ani později žánr moc neměnila.

Rozezpívala se v 50. letech, většinu dekády bojovala s návyky. Ovšem na rozdíl od své nedávno zemřelé kolegyně Amy Winehousové nikdy nezpívala o tom, že na léčení nechce. Uznání jejího výjimečného hlasu na sebe nechalo čekat skoro 40 let.

Jedno z nejpěknějších vyznání jí vystřihl Keith Richards ve svých pamětech, nedávno vydaných v češtině. „Etta byla feťák. Proto jsme si okamžitě padli do oka. Neuvěřitelně silná ženská s hlasem, který vás donese do pekla nebo vynese do nebes. Kulminovalo to svatbou v zákulisí, což v žargonu showbyznysu znamená, že jste svoji, ale doopravdy jste se nevzali. Dala mi prstýnek, já jí dal svůj a rozhodl jsem se jí pojmenovat Etta Richardsová. Ona tomu rozumí.“

Že novou hudební cenu Apollo vyhrál chlapík, který si říká Bonus, je známé. Méně už, co to vlastně znamená. Celý ten legrační český byznys ambiciózních hvězdiček, starších chlápků, co jim metou cestu, kontakty v médiích, roztomilé rozhovory o soukromí. Zapomeňte. Tohle tu dosud nikdo nejedl.

Tady máte tu desku zadarmo – první reakce na cenu Apollo. LP Náměstí Míru je ke stažení tady nebo tady. „Být člověkem znamená především být zodpovědný za svoje činy a být spoluzodpovědný za veřejný prostor,“ píše „přísňák“ Bonus, advokát nekuřáckých koncertů a abstinence, na svých stránkách. OK, tedy ho berme za slovo. Šťouralové už začali debatovat o tom, jak asi Bonus naloží s penězi, které k ceně Apollo přidala OSA. Ochranný svaz autorský přezdívaný ve svobodomyslných hudebnických kruzích „vymahači výpalného“ případně „OSA zla“. Podle Vizinovin do toho kromě Bonuse samotného nikomu nic není. Zároveň ale uznávají, že odměna od kdysi nenáviděného SYSTÉMU je nechtěně komickým prvkem prvního ročníku cen Apollo.

Jako doprovodná píseň k souboji mezi velkými idejemi a jejich praktickým naplněním jeden nový videoklip:

Podobné asociace budí název nové desky Paula McCartneyho. Takovou desku jsem chtěl natočit už s Beatles, řekl ke svému swingovému albu Kisses on the Bottom. Otázka je, jestli by v době Beatles prošla deska s názvem „Polibky na zadek“, když kvůli písničkám jako „Chci tě držet za ruku“ propukla světová revoluce.

Zde jedna poznámka pod čarou, odbočka, dodatek k tématu. Jak roztomilé a jaká škoda, že od těchhle chlapíků jsme toho neslyšeli víc!

Poslední lednový den představí Leonard Cohen své staré nápady, tedy nové studiové album Old Ideas.

Zde slova písničkářského praotce k desce z deníku Guardian: „Nenazval bych je myšlenkami. Myšlenky jsou to, čeho se chci zbavit. Nemám rád písničky s myšlenkou. Stávají se z nich slogany. Staví se na tu správnou stranu: ekologickou, vegetariánskou nebo protiválečnou. Což jsou všechno pěkné ideje, jenomže já raději pracuji na písničce tak dlouho, až se ty slogany s nádhernými a zdravými myšlenkami rozpustí v hlubším přesvědčení srdce. Nikdy nepíšu písničky pro poučení.“

Jako všichni velcí myslitelé je Cohen mistr paradoxu. Písnička Going Home je podle něj manuál pro život s porážkou, „zároveň je ale užitečná jako hudební doprovod k mytí nádobí nebo ke dvoření“. Píseň ke slyšení zde.