Pryč s Leninem neboli Nenápadný půvab buržoazie

Vše začíná banální situací. Hosté přicházejí na večeři k příteli, ale zjišťují, že hostitel není doma a jeho manželka tvrdí, že si spletli datum. Skupina přátel z vyšší společnosti se rozhodne, že se navečeří jinde, toto přání se však stále fatálněji ukazuje jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ke společnému jídlu však nikdy nedojde. Příčiny, které pohoštění maří, jsou čím dál tím bizarnější: soulož, vězení, smrt, jeviště světa. Příběh se propadá hlouboko do snu a gradace absurdity jakoby měla pokračovat i za finálními titulky. Nenápadný půvab buržoazie sledujte v rámci cyklu Velikáni filmu v pátek 10. února od 21:00 na programu ČT2.

Na základě groteskní zápletky Buñuel s chytrým humorem analyzuje povrchnost a mravní ubohost společnosti, přičemž nešetří církev, vrcholné politiky ani armádu. Stejně jako ostatní Buñuelovy vrcholné filmy Nenápadný půvab podvratně útočí na svého diváka.

Zneklidňující moc filmu je působena neustálým rozvracením rozumového a logického uvažovaní, které je ale ihned ukolébáno přijatelným vysvětlením. Rozmanité anarchistické kombinace (za všechny mrtvola v restauraci) se ale nenápadně vrší a hlavně vzájemně proplétají. Scénář napsal Buñuel se svým oblíbeným kolegou Jean-Claudem Carriérem.

Snaha o rozumové uchopení se v průběhu filmu nenápadně leč půvabně bortí především postupným pronikáním do snů. Ty jsou zprvu jasně odděleny od „skutečnosti“, brzy ale začnou prolínat s realitou, až se veškerý děj stane jakýmsi snem ve snu. Realita filmového časoprostoru se přirozeně mění ve snovou sur-realitu. Každá zprvu běžná situace se převrací v absurdní historku, která je vždy krásná jako setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole, jak říká klasická definice.

Najíst se, ukojit sexuální žádost, přežít

„Naprostá většina akcí, které šestice hrdinů v průběhu filmu provádí souvisí s primitivní pudovou stránkou - najíst se, ukojit sexuální žádost, přežít. Cyklicky opakované nenaplnění těchto reflexivních potřeb, neustále přítomný neklid, stovky nedorozumění, chronické míjení se, stejně jako nemožnost identifikace s kteroukoliv z postav - to vše vede diváka k nutkavé neuróze a neodbytnému pocitu frustrace,“ píše na webu Nostalghia.cz Jan Jílek.

Ironický je samotný název filmu: buržoazie samozřejmě žádný půvab nemá! Pojmenování snímku je spíše náhodné. Buñuel se scénaristou Carriérem hledali vhodný titul až během posledního dne natáčení. Film se prý měl původně jmenovat „Pryč s Leninem, neboli Panna v hřebčinci“.

Američani mají své chyby, ale drží slovo

V roce 1973 získal film sošku Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film. Ještě před slavnostním večerem režiséra obklopili novináři: „Pane Buñueli, myslíte si, že cenu vyhrajete?“ Buñuel jistě odvětil: „Ale samozřejmě! Už jsem Američanům dal 50 tisíc dolarů a druhou polovinu mají slíbenou po předání ceny.“ Toto prohlášení způsobilo skandál, Buñuel navíc Oscara opravdu získal. Po jeho převzetí ceny uvedl: „Vidíte, Američani mají své chyby, ale drží slovo!“

Nenápadný půvab buržoazie - Francouzský koprodukční film (1972). Režie: Luis Buňuel. Hrají: F. Rey, D. Seyrigová, P. Frankeur, S. Audranová, J. P. Cassel, B. Ogierová a další. 98 minut, ve francouzském a španělském znění s titulky.