Max Švabinský miloval léto, motýly a rozkvetlá těla žen

Praha - Životní dráha výtvarného umělce Maxe Švabinského se uzavřela 10. února 1962. Dílo jednoho z nejvýznamnějších českých malířů minulého století je mimořádně bohaté jak co do množství, tak i různorodosti použitých technik.

„Svoji rodnou krajinu na Kroměřížsku miloval, později i Polabí. Motýly dokonale znal a byl jejich velký sběratel. Jeho poslední práce jsou velké grafické listy s náměty motýlů. Ženy, to je úplně zásadní kapitola jeho života, hledal u nich inspiraci a svým dílem ženy oslavil dokonale,“ uvedla v rozhovoru pro ČT24 historička umění Jana Orlíková. 

„Vždycky existovala jeho vlastní invence, která nepatřila k žádnému stylu. Už jako student byl slavný. Spolek Mánes ho dával na čelná místa svých výstav. Velmi brzy se stal oficiálním portrétistou české společnosti. Oficiálním autorem byl i v době první republiky, kdy dělal katedrální okna a zůstal jím po celý život. Je třeba si uvědomit, že se narodil v roce 1873 a přežil všechny své generační druhy o dvě nebo tři generace. V padesátých letech to byl už starý pán, který byl zvyklý na roli oficielního autora, takže mu asi vůbec nepřišlo divné, že jím byl i nadále. Pravděpodobně nevnímal, že jeho pozice byla zneužita v neblahém gardu. Faktem je, že jeho portrét Julia Fučíka je zaprvé velmi pěkný, zadruhé dělaný podle fotografie a zatřetí se vypráví, že vůbec netušil, kdo Fučík je. To, že tvořil, byla jediná náplň jeho života. On nedokázal nic jiného vnímat jako důležité,“ upozornila dále Orlíková.

Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan, se narodil v září 1873 v Kroměříži. Už za studií na pražské Akademii výtvarných umění se zejména jeho portrétní práce vyznačovaly precizností a mimořádnou kvalitou. Právě portréty, na nichž zachytil podobu řady významných osobností své doby, se staly podstatnou složkou jeho pozdější tvorby.

Vedle obrazů a grafik se Švabinský proslavil jako tvůrce návrhů na podobu trojice vitrážových oken katedrály sv. Víta na Hradčanech. Podílel se rovněž na výzdobě pražského Obecního domu či foyeru nedaleko stojící Zemské banky. Švabinského rukopis v neposlední řadě nesly i některé československé bankovky a poštovní známky.

Max Švabinský / Kamélie (detail)
Max Švabinský / Kamélie (detail)
Více fotek
  • Max Švabinský / Kamélie (detail) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3282/328172.jpg
  • Max Švabinský / Splynutí duší (detail) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3282/328170.jpg
  • Max Švabinský / Chudý kraj zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3282/328169.jpg
  • Max Švabinský / vitráž v katedrále sv. Víta zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3282/328167.jpg

Max Švabinský se věnoval rovněž pedagogické činnosti. V letech 1910 až 1927 vyučoval na pražské Akademii, byl členem výtvarného spolku Mánes a roku 1918 se stal jedním ze zakládajících členů Sdružení českých grafických umělců Hollar. V roce 1945 byl jmenován národním umělcem a byl rovněž jmenován rytířem francouzské Čestné legie.