Nesnesitelná křehkost bytí Nadera, Simin a ostatních

Americká Akademie filmových umění a věd udělila nominace na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film a Nejlepší scénář iránskému filmu Rozchod Nadera a Simin. Pátý snímek čtyřicetiletého režiséra Asghara Farhadiho řeší rodinné drama, které se jen zdánlivě dotýká pouze úzké skupiny lidí. Ve skutečnosti podává pravdivou zprávu o současné iránské společnosti, ale zároveň pokládá obecné otázky o cti, pravdě, lži, zodpovědnosti a v neposlední řadě i lásce.

Každého filmového diváka bude pochopitelně zajímat film z tak vzdálené provenience, který provází aureola vynikajícího díla, posvěcená již získáním několika prestižních cen. Z počátku však v sále může pocítit i jakési lehké zklamání, neboť příběh se odvíjí v celkem pomalém tempu, v nijak vynalézavém aranžmá a nic nenasvědčuje tomu, že příběh manželů, jejichž cit se vyčerpal, může mít takový účinek. 

Režisér však drama se závažným morálním apelem, pevně zasazeným do společenských reálií současného Iránu, rozehrává rafinovaně, pomalu a nenápadně vtahuje diváka do sítí otázek, které nezodpovídá. Civilní herectví aktérů nabízí portréty kultivovaných postav, jež vesměs své city a nejistoty skrývají v někdy citlivém a jindy sobeckém nitru. Před divákem se stále něco ukrývá, žádná náhlá reakce není vysvětlena a jen pozvolna se dozvídáme nejednoznačnou pravdu. 

Důležitou úlohu v jednání postav i v celém příběhu hraje hrdost a čest. Lidské drama začíná ve chvíli, kdy každá z postav trochu zalže nebo něco nevyřkne. Důsledky jsou katastrofální, a to nikoli v existenčním smyslu slova, ale v existencionálním. Na konci filmu, se slzami v očích, se loučíme s postavami, z nichž každá má tak trochu pravdu a jako by žádná z nich nenesla zásadní vinu, přesto se ocitají v bezvýchodné a hlavně neřešitelné situaci. 

Režisér divákovi nic neusnadňuje a nepředkládá jednoduchá řešení. Dokonce v samotném závěru ho nechává bez odpovědi, která se v tu chvíli zdá tou nejdůležitější. Jenže si v tom vzduchoprázdnu uvědomíme, že vlastně absence odpovědi je nutná. Ani s ní se totiž nic nevyřeší a jsou mezi lidmi věci, na které není žádná odpověď správná. „Současný svět potřebuje více otázek než odpovědí. Odpovědi zadržují pochybnosti, přemýšlení, uvažování. Jsou otázky, na něž neexistují odpovědi. Mým přáním bylo, aby si divák sám sobě zadával otázky a hledal na ně odpovědi,“ prohlásil režisér Farhádí. Záměr se mu zdařil, divák po jeho snímku odchází z kina opatrným krokem s hlavou plnou křehkých vjemů o složitosti lidských vztahů v komplikované společnosti. 

Rozchod Nadera a Simin / Sarina Farhadi
Zdroj: Artcam

Asghar Farhádí (1972, Isfahán, Írán) začal s natáčením filmů na formáty Super 8mm a 16mm. V roce 1998 absolvoval obor filmové režie na Teheránské univerzitě a ještě během studií režíroval pro televizi a psal rozhlasové hry. Vedle několika krátkých filmů byl jeho první prací pro film scénář k dílu Ertefae past (Nízké výšiny, 2001). Jako režisér debutoval snímkem Raghs dar ghobar (Tanec v prachu, 2003), který na moskevském filmovém festivalu získal cenu za mužský herecký výkon. Jeho druhý film Shah-re ziba (Krásné město, 2004) i snímek Chahar shanbeh souri (Ohňostrojová středa, 2006) byly uvedeny na mnoha festivalech, čtvrtý film O Elly získal v roce 2009 Stříbrného medvěda za nejlepší režii na festivale v Berlíně. Rozchod Nadera a Simin za necelý rok svého putování po festivalech a kinech posbíral již bezpočet ocenění, například Zlatého medvěda za nejlepší film na Berlinale 2011, v letošním roce mu Asociace zahraničních novinářů udělila Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film.