Miroslav Tichý – blázen, voyeur, kterého nechtě zastihla sláva

Praha – Pražská Galerie 1. patro otevřela výstavu fotografií a kreseb kyjovského rodáka, originálního amatérského fotografa Miroslava Tichého, nazvanou Cet obscur objet du désir  / Ten tajemný předmět touhy. Tichý většinu svého života strávil v Kyjově na Moravě. Byl to podivín (shovívavě řečeno), žil v chátrajícím domku po rodičích a do ulic města se vydával s podomácku vyrobenými fotoaparáty, aby na nich zachycoval kyjovské ženy a dívky. Ačkoli se sám považoval za malíře a své fotografické tvorby si nevážil, jeho fotografie zvláště v posledních letech zaznamenaly úspěch, a to především v zahraničí.

Domácí publikum Tichého spíše objevuje, v tom mu chce dopomoci i expozice v galerii v pražské Myslíkově ulici, která zde potrvá do 3. března. „Uspořádat tuto výstavu se ukázalo být docela složité. Z množství fotografií se nabízelo mnoho témat a možností pro různé výstavy. Bylo třeba se rozhodnout, co budeme akcentovat. Nakonec volba padla na jeho stěžejní téma, což byla vždy žena. Žena, jako neuchopitelný předmět touhy, a odtud pak vznikl název jako paralela k Buňuelovu známému filmu. Z Tichého fotek žena často mizí, je zde zachycena jako něco nejasného. Z toho důvodu jsme se zaměřili na snímky skoro okrajové, rozmazané, poetické snímky z každodenního života 70. a 80. let, ale jeho známé snímky z plováren v rámečku jsou na výstavě pochopitelně také,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas kurátor výstavy Petr Šimon.

Miroslav Tichý se do rodného Kyjova vrátil v roce 1948 ze studií na pražské Akademii výtvarných umění a do šedesátých let se věnoval kresbě a malbě. Předmětem jeho výtvarné tvorby, jako později i jeho fotografií, byla především žena. Do konce 80. let pořídil tisíce snímků kyjovských žen, ale i nenápadných záznamů každodenního života v době hluboké totality, jakýchsi dokumentárních fragmentů archeologie času.

Miroslav Tichý / Bez názvu
Zdroj: Galerie 1. patro

Miroslav Tichý:

„Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt –, uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho vezmu tužku a nakreslím ji. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.“ 


„Tichý tvořil v dobrovolném vnitřním exilu, ve kterém si zachoval absolutní svobodu. Zanedbával jak své bydliště, tak svůj zevnějšek, občas byl odvezen na psychiatrii. V Kyjově byl známý svým nápadným zevnějškem a bizarními fotoaparáty, se kterými se každodenně vydával na 'lov'. Vyráběl si je ze špulek, trubiček a krabiček, čočky z plexiskla nebo starých skel od brýlí a podobaly se spíš ohrožujícím nástrojům než aparátům, které by skutečně fotily. Neostrost, špatné vyvolání či exponování, fleky od tekutin, trhliny a od myší okousané okraje charakterizují Tichého fotografie, které právě ve své zdánlivé náhodnosti a nedokonalosti často působí jako dokonalá a promyšlená výtvarná díla. Tichý fotografie navíc i přepracovával kresbou a zdobil malovanými rámečky nebo barevnými kartony, čímž zůstal věrný svému malířskému talentu,“ informuje v doprovodném textu kurátor výstavy.

Výstava fotografií je doplněna i o Tichého kresby, z nichž vybírat bylo podle slov Petra Šimona dost obtížné, hlavně kvůli jejich nedobrému technickému stavu. „Myslím si, že je velice pěkné postavit kresby do dialogu s fotografiemi. Téma je společné, ve výtvarné zkratce skoro čapkovské, ale je více vyumělkované. Je vidět, jak dobrý kreslíř Tichý byl,“ dodal. 

Šimon také upozornil na to, že Tichý byl skutečný voyeur i značně vyšinutá osobnost a jeho zahraniční úspěch se dá přičítat především vynikajícímu marketingu. Podle něj se však nedá popřít, že se jedná o kvalitní, originální fotografické dílo, plné zvláštní atmosféry, dobré kompozice a jakoby unikající tajemnosti. Miroslav Tichý, narozený v roce 1926, zemřel, aniž se ho jakkoliv dotkla pozdní sláva, 14. dubna roku 2011 v Kyjově.