Trnka je bezesporu král českého animovaného filmu

Praha - Výtvarník Jiří Trnka zanechal nesmazatelnou stopu nejen v českém animovaném filmu, který pomáhal po válce formovat. Plzeňský rodák se narodil 24. února 1912, vytvořil i jedinečné knižní ilustrace nebo divadelní loutky. Nejznámější je ale přece jen Trnkova filmová tvorba, od poválečných Zvířátek a Petrovských přes Sen noci svatojánské až po alegorickou Ruku, která mu vynesla řadu domácích i zahraničních ocenění.

Trnkovo dílo přitom dobře znají malí i velcí. Děti tak již půlstoletí zbožňují příhody party kluků a protivného kocoura, které s vydatným přispěním první ženy Heleny vyprávěl a hlavně nakreslil v knížce Zahrada. Velkou inspirací mu tehdy, začátkem 60. let, byla skutečná zahrada košířské vily Turbová, kde žil a tvořil od roku 1939. Stejné místo je k nalezení také v Trnkově loutkovém filmu Císařův slavík z roku 1948, zdejší půvabná zákoutí posloužila při natáčení exteriérových záběrů.

Zahrada je nicméně důkazem tvrzení, že Jiří Trnka patřil k malířům, jejichž „dětské“ ilustrace často baví víc dospělé a děti k nim s věkem teprve dozrávají. Tak je tomu i u obrázků ke Karafiátovým Broučkům, Hrubínovu Špalíčku veršů a pohádek, Pohádkám tisíce a jedné noci nebo Míšovi Kuličkovi. Trnka během svého života ilustroval na šest desítek knížek a za doprovod k Andersenovým pohádkám dostal v roce 1968, pouhý rok před smrtí, prestižní cenu nesoucí jméno slavného spisovatele.

Ilustrace Jiřího Trnky (z pozvánky Českých center k projektu Ve službách imaginace)
Zdroj: Česká centra

Většinu své energie ale Jiří Trnka přesto od konce války věnoval animovanému filmu. Ten poznal už koncem 30. let, kdy pro reklamního režiséra a průkopníka české animace Karla Dodala vytvořil několik loutek. Naplno se oživování loutek začal Trnka věnovat po roce 1945, kdy s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou (jež byla na přelomu 20. a 30. let provdaná za Dodala) stál u zrodu studia Bratři v triku. A jeden z prvních filmů, Zvířátka a Petrovští, vynesl Trnkovi v roce 1946 cenu v Cannes.

Trnka ale nebyl úplně spokojený, toužil po studiu, kde by se věnoval jen loutkám - a také jej nakonec v roce 1947 založil. A už o rok později slavil úspěch se svým prvním celovečerním loutkovým filmem Císařův slavík. Následovala mimo jiné pohádka O zlaté rybce s komentářem Jana Wericha nebo Staré pověsti české z roku 1952. O dva roky později se Jiří Trnka vrátil ke spolupráci s Werichem, který tentokrát svým hlasem doprovodil loutkovou verzi Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka.

Jiří Trnka / Sen noci svatojánské
Zdroj: ČT24

Mezi roky 1957 a 1965 pak Jiří Trnka, k jehož nejbližším spolupracovníkům patřil třeba Břetislav Pojar, vytvořil dvě mistrovská díla. Nejprve Sen noci svatojánské, širokoúhlou loutkovou verzi Shakespearovy hry, uvedený do kin po dvouleté náročné přípravě v roce 1959. A v polovině 60. let měla premiéru Ruka, poslední Trnkův snímek, považovaný právem za vyvrcholení jeho tvorby.

Jan Werich k filmu Ruka:

„Trnka se nadechl a plivnul mocným tohoto světa do ksichtu.“


Ruku, která dostala ceny ve Francii, Itálii či Španělsku, si na obou stranách železné opony vykládali po svém. Československý režim v ní viděl kritiku kapitalismu, zatímco západní kritikové z filmu cítili útok na komunismus. Trnkovi, kterého v té době začínala trápit plicní choroba, to ale - přes ostrou kritiku například z východního Německa - neublížilo. Jeho dílo totiž přinášelo státu cenné devizy, které přitom plynuly nejen z animovaných filmů, ale také z jeho četných knižních ilustrací.

V druhé půli 60. let se Trnka věnoval jako profesor studentům na VŠUP. Postupně se ale začaly u umělce, proslulého i ignorováním zdravé životosprávy, projevovat zdravotní neduhy a k cukrovce se přidala rozedma plic. Otec pěti dětí, jež měl ze dvou manželství a které většinou podědily výtvarné nadání, zemřel 30. prosince 1969 v pouhých sedmapadesáti letech.

Jiří Trnka od poloviny 50. let žil hlavně na Kampě. V roce 1968 podepsal Dva tisíce slov.

Video Rozhovor s animátorem Janem Klosem
video

Rozhovor s animátorem Janem Klosem