Jazz, drogy, sex a vášnivé filozofické debaty

Lowell - Hnáni touhou po svobodě a nových prožitcích vydávali se na cestu, na níž je provázel jazz, drogy, sex a vášnivé debaty o literatuře a filozofii. Řeč je o takzvané beat (zbité) generation, jejímž nejvýznamnějším představitelem byl Jack Kerouac. Tento americký spisovatel proslul nejvíce svým románem Na cestě, jenž je považován za bibli beatniků i hippies a jenž se mu nakonec zřejmě stal osudným. Kerouac neunesl slávu, uchýlil se do ústraní a v jeho 47 letech ho zabil alkohol.

„Jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, … ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří,“ píše Kerouac v autobiografickém románu Na cestě, který poprvé vyšel v roce 1957 a který je některými považován za nejjasnější výpověď o beatnické generaci. Pod pseudonymy se v něm objevuje také řada jejích představitelů, jako Allen Ginsberg, William Burroughs či Neal Cassady, Kerouakův osudový přítel.

Právě Cassady Kerouaka inspiroval k „životu na cestě“ a jeho čtyřicetistránkový dopis napsaný v jedné nepřerušované větě mu byl impulzem k nové spisovatelské formě - takzvanému spontánnímu psaní. Román Na cestě tak Kerouac původně napsal jako proud vědomí a vzpomínek na putování po Americe bez interpunkce a odstavců. V takové podobě, kterou sepsal prý za tři týdny v roce 1951 na roli papíru, mu ho ale odmítli vydat, mimo jiné proto, že obsahoval otevřené erotické scény, včetně homosexuálních. Rukopisný svitek vyšel poprvé v USA až v roce 2007 (česky v roce 2009 v nakladatelství Argo).

Nicméně redakčně i samotným autorem upravená verze z roku 1957 se stala takovým bestsellerem, že vydavatel požadoval pokračování. Tím se stali rok nato Dharmoví tuláci, opět silně autobiografický román, jenž má formu „cesty“, na níž je svět mejdanů, volné lásky a literárních seancí proložen meditativními zenbuddhistickými pasážemi.

Valící se řeka asociací

„Kerouakovy romány, zvláště ty počáteční, byly jako valící se řeka asociací. Americká literatura byla tehdy svázaná. Tím důrazem na spontaneitu ji hodně oživil,“ vysvětluje překladatel a publicista Josef Rauvolf. Kerouac je podle jeho slov stále aktuální: „On nepíše jen o tom, jak někde jezdí stopem, jak je na mejdanu, jak sbalí nějakou holku nebo jak se zhulí. Dokáže i jít pod povrch, dokáže zachycovat ducha doby,“ dodává.

Celým Kerouakovým dílem se line zvláštní melancholie a obsese smrtí, pomíjivostí a zánikem. Kořeny tohoto jeho celoživotního pocitu sahají zřejmě do spisovatelova dětství - když mu byly čtyři, zemřel mu starší bratr. V Kerouakových knihách se odráží také jeho plachost a uzavřenost, kterou překonával alkoholem.

Jack KerouacJean-Louis Lebris de Kerouac se narodil 12. března 1922 v městečku Lowell v Massachusetts. Jeho předkové pocházeli z francouzského šlechtického rodu a do USA přišli přes Kanadu (o Kerouakově cestě za šlechtickými předky pojednává jeho kniha Satori v Paříži). Díky sportovnímu talentu získal Kerouac jako hráč amerického fotbalu stipendium na Columbijské univerzitě v New Yorku, školu však nedokončil. V roce 1943 nastoupil dobrovolně k vojenskému námořnictvu, odkud byl ale asi po měsíci propuštěn pro psychickou labilitu.


V roce 1944 byl Kerouac zatčen pro napomáhání k vraždě svému kamarádovi, který se tak prý ubránil homosexuálnímu znásilnění. Z vazby Kerouaka vykoupila jeho tehdejší dívka Edie Parkerová, kterou si z vděčnosti vzal. Svazek ale dlouho nevydržel, stejně jako jeho druhé manželství s Joan Havertyovou, s níž měl Kerouac své jediné dítě - dceru Janet Michelle (1952-1996). Potřetí se oženil se Stellou Sampasovou.

Česky vyšel z Kerouakova díla jako první v roce 1963 soubor povídek Říjen v železniční zemi, následoval v roce 1978 román Na cestě a do revoluce v roce 1989 vyšel již jen Mag, příběh černošského chlapce cestujícího s bratrem napříč Amerikou. Po roce 1989 vyšla česky řada dalších jeho děl, mimo jiné Big Sur, Podzemníci, Andělé pustiny (též jako Andělé zoufalství) či Kniha snů. Překladatelským oříškem Kerouakova volného psaní jsou jeho básně. U nás vyšly v roce 1995 Rozprášené básně a rok nato Písmo zlaté věčnosti - obě v dvojjazyčném vydání v překladu Petra Mikeše.