Rok 1992 i dnes: České knihy Slováci chtějí, Češi slovenské ne

Praha - Téma knižní trh určitě nebylo v roce 1992 tím, co by zásadně hýbalo společenskou scénou. Nicméně po listopadu 1989, kdy se na českém trhu objevilo nepřeberné množství knih, které v komunistickém Československu nemohly vycházet, se trh v roce krátce před rozpadem republiky nasytil a lidé už neměli tolik zájem kupovat si kvalitní literaturu a stále tak častěji sahali po braku. Navíc se stále více dostával na povrch fakt, že zatímco na Slovensku českou knihu lidé brali, v Čechách a na Moravě se slovenské publikace skoro nedaly koupit. A nejinak je tomu dnes. Rozpadu Československa se věnoval speciál ČT24. Tentokrát na téma Spisovatelé a rozdělený knižní trh.

Krize na knižním trhu měla podle spisovatele Ivana Klímy dvě příčiny - nízké platy inteligence, která živí knihkupce, a rozpadající se knižní trh, který se stále ještě nedokázal přizpůsobit tržním principům. Knihkupci se dokonce báli nakupovat kvalitní literaturu proto, že by ji neprodali. A nakladatelé začali stále častěji prodělávat, mimo jiné i proto, že spousta malých knihkupectví postupně krachovala. 

Jistou šanci ale stále měli česká nakladatelství, protože podobně jako před revolucí mohli své publikace distribuovat na Slovensko. Podle Ladislava Horáčka z nakladatelství Paseka se i dnes na Slovensku čtou české knihy - 3 až 4 procenta české produkce jde právě na Slovensko. Ale slovenské publikace se v Čechách nejen nečtou, ale je těžké je dokonce koupit. Již za minulého režimu, a nejinak je tomu dnes, platilo, že v každém slovenském knihkupectví byl regál s českými knihami, přičemž v Čechách je jedno slovenské knihkupectví. Občas se stane, že nějaké nakladatelství vydá slovenskou knihu, ale v překladu. Například právě Horáček z nakladatelství Paseka vydal dvě knihy: Publikaci Jany Beňové, která pojednává o životě na sídlišti Petržalka, a pak knihu Iriny Brežné, což je Slovenka žijící ve Švýcarsku. Prodalo se 800 výtisků, což není podle Horáčka mnoho, a znamená to, že k vydání takové věci potřebuje nakladatel dotaci. 

Samotní spisovatelé mezi sebou zas tolik problémů neměli. Vztahy mezi spisovatelskou obcí českou i slovenskou byly vskutku dobré a politické názory na rozdělení Československa je nijak nenarušovaly. 

Ivan Klíma:

„Prožívali jsme tu dobu poklidně a s pochopením a věřili jsme, že i když se ta republika rozpadne a že tu zůstanou dva naprosto přátelské státy, a to se splnilo navzdory některým nacionalistickým výkřikům na obou stranách.“