Arnon Grunberg: Spisovatel by měl překonávat tabu

Praha – Nizozemský prozaik Arnon Grunberg (* 1971) je jedním z nejrafinovanějších provokatérů současné literatury. Alespoň podle Festivalu spisovatelů Praha, jehož 22. ročník dnes spolu se španělským básníkem a esejistou Juanem Goytisolou zakončí.

Autorský večer hovorů se pod názvem Moje modré nebe koná od 18:00 na Nové scéně Národního divadla, které bylo převážným dějištěm festivalu. Letošní ročník se v duchu motta „existuje pouze budoucnost“ zaměřil především na budoucnost islámu. „Samozřejmě existují extremistické prvky ve světě islámu a s nimi musíme bojovat. Ale nemá cenu říkat, že každý muslim je potenciální terorista,“ neobává se Grunberg v budoucnu islamizace Evropy.

Evropa podle něho může být nebezpečná i sama sobě. „Je důležité, aby velké politické strany povolily ve svých útocích na koncepci Evropy. Je nebezpečné, když ji lidé takhle vnímají. Samozřejmě existují technokrati, ale nemá cenu si myslet, že nepřítel Evropy sedí v Bruselu,“ uvedl s odkazem na kritické nizozemské politiky.

Arnon GrunbergArnon Grunberg o psaní a čtenářích: „Psaní není terapie, to bych si vedl deník. Nepracuji pro sebe, ale pro čtenáře. Chci napsat román, který bych si rád přečetl. Snažím se knihou vyvolat určité emoce. Pro spisovatele je také důležité trochu změnit myšlení čtenáře. Aby osoba, která dokončí čtení, nebyla úplně stejná jako ta, která začínala. Každý spisovatel má tuto ambici.“


Grunberg dění v rodném Nizozemsku sleduje a komentuje, i když žije v New Yorku. Nezůstává ale jenom tam. Dělal kupříkladu číšníka nebo maséra v Bukurešti, inkognito pracoval v bavorském hotelu, dostal se do Guantánama, navštívil jednotky v Afghánistánu a Iráku a letošní vánoční svátky stráví v Nepálu. „Strašně rád všechno pozoruji. V každém autorovi je kus špióna,“ přiznává.

Za provokatéra, za nějž ho často kritici označují, se ale nepovažuje. „Rád provokuji,“ připouští, „ale ne kvůli provokaci samé. Myslím, že každý romanopisec má zájem na tom, aby překonával tabu a říkal věci, které se mimo svět literatury říkat nemají.“

Čeští čtenáři Grunberga znají z překladů knih Statisté, Fantomová bolest nebo úspěšně zfilmovaného bestselleru Tirza, který se promítal i na Festivalu spisovatelů. V češtině vyšla také jeho prvotina Modré pondělky. Grunberg za ni získal cenu pro nejlepší debut, o dva roky mu bylo ocenění uděleno ještě jednou – za román Dějiny mé plešatosti, který vydal pod jménem svého spisovatelského alter ega Marka van der Jagta. Na to, že jde o jednu osobu, se přišlo až později. Obdobná mystifikace se před dvěma lety podařila také českému spisovateli Janu Cempírkovi, který získal Cenu Knižního klubu coby česko-vietnamská autorka Lan Pham Thi.

Nový Grunbergův román by měl vyjít v Nizozemsku letos. „Bude se jmenovat Muž bez nemocí. Vypráví o architektovi, který odjede do Iráku, aby tam pomohl vybudovat velké divadlo. Sám jsem byl několikrát v Iráku, takže použiji i vlastní zkušenosti,“ prozradil spisovatel.