Obecní dům, secesní i technický skvost

Praha - Letos uplyne sto let od slavnostního otevření pražského Obecního domu autorů Balšánka a Polívky. Budova je považována za perlu secesní architektury. Ročně Obecním domem projde odhadem až půl milionů návštěvníků. Většina z nich může obdivovat jen běžně přístupná místa, například kavárnu, restaurace nebo Smetanovu síň. Interiér však skrývá i velmi neobvyklé a moderní technické zázemí. Česká televize měla možnost natáčet v prostorách, kam se běžný návštěvník nedostane.

„Už v době svého otevření byl Obecní dům nejenom zajímavou architekturou, ale byl nesmírně technicky vyspělý,“ upozornil předseda představenstva Obecního domu Vlastimil Ježek. 

V polovině devadesátých let prošel dům rozsáhlou rekonstrukcí. Památkáři tehdy zakázali na střechu umístit klimatizační jednotky nebo chladící věž. Podle informací správce budovy Petra Štefánka ze statických důvodů už nebylo možno střechu více zatěžovat. Dům se tak chladí vodou ze studní, jejichž existence sahá až do středověku. Sklepy protínají stovky metrů trubek a dalších rozvodů. 

Pro návštěvníky zůstává ukrytý i pohled ze střechy Obecního domu. Ta připomíná spíš továrnu, včetně dvou 45 metrů vysokých komínů, z nichž jeden slouží nadále pro kotelnu a druhý jako výdech vzduchotechniky. 

V létě se v rámci stoletého výročí výjimečně otevře spojovací můstek do Prašné brány. Technické prostory Obecního domu se ale z bezpečnostních důvodů zpřístupnit nedají.

  • Obecní dům v Praze / technické zázemí
    Obecní dům v Praze / technické zázemí zdroj: ČT24
  • Obecní dům v Praze / technické zázemí
    Obecní dům v Praze / technické zázemí zdroj: ČT24

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 podle plánů architektů A. Balšánka a O. Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1 200 posluchačů; pořádají se zde mj. koncerty festivalu Pražské jaro a také varhanní koncerty. Další sály jsou Grégrův sál, Sladkovského sál a Primátorský salónek. Kromě koncertů se zde pořádají výstavy a další společenské akce. V přízemí a v suterénu je několik restaurací a kaváren. Poblíž hlavního vchodu je v provozu informační středisko. 

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Královský palác (Královský dvůr). Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. Sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Rakouský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad.

Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997.