Munchův Výkřik byl vydražen za rekordních 119,9 mil. dolarů

New York - V aukční síňi Sotheby's byla vydražena jedna ze čtyř verzí slavného obrazu norského malíře Edvarda Muncha Výkřik. Obraz se prodal za 119,9 milionu dolarů, což splnilo očekávání, že bude překonán dosavadní aukční rekord 106,5 milionu dolarů, za které se před dvěma lety prodala malba Nahá v sochařském ateliéru od Pabla Picassa. Ve době aukce je v Norsku k prodeji kantýna čokoládovny, která je vyzdobena hned 12 Munchovými díly.

Sázková kancelář Ladbrokes se nemýlila, když si myslela, že se pastel prodá za více než 106 milionů dolarů, tedy 1,98 miliardy korun, což je rekord za obraz prodaný v aukci, který od května 2010 drží Pablo Picasso s aktem Nahá v sochařském ateliéru. Výkřik byl vydražen za rekorních 119,9 milionu dolarů. Vydražený pastel, na němž převažuje modrá barva, je jednou ze čtyř verzí Výkřiku a jedinou, která je v soukromých rukou. Další dvě verze patří Munchově muzeu v Oslu a ta nejvýznamnější je vystavena v Národní galerii v norské metropoli.

Kantýna na prodej je vyzdobena Munchovými díly

Zatímco znalci umění s napětím očekávali, zda cena slavného obrazu překoná v dnešní dražbě historický rekord, je v Norsku na prodej také kantýna čokoládovny Freia, která je vyzdobena hned dvanácti Munchovými díly. Píše o tom norský deník Aftenposten a zpravodajský server BBC. Společnost Freia bývala největším norským výrobcem čokolády a její pobočka ve čtvrti Rodelökka v Oslu kdysi zaměstnávala kolem 2 000 lidí. Tomu také odpovídaly rozsáhlé provozní budovy, jež patří k továrně.

Kantýna vyzdobená díly Edvarda Muncha
Zdroj: Aftenposten
Autor: Trygve Indrelid

Nyní klesl počet zaměstnanců na zhruba tři stovky a polovina budov zeje prázdnotou. Firma Kraft Foods, která čokoládovnu v současnosti vlastní, se proto rozhodla provozní budovy prodat. „Podniku se to ekonomicky nevyplácí. A některé části komplexu působí trochu strašidelně,“ prohlásil Kristian Hvilen, mluvčí norské pobočky Kraft Foods.

Před deseti lety byl vlys tvořený 12 velkými Munchovými obrazy v kantýně čokoládovny oceněn na 300 milionů norských korun, tedy 989 milionů korun. Podle expertů jeho hodnota od té doby dále vzrostla. Obrazy v jídelně jsou jedinou výzdobou budovy, kterou Munch v Norsku provedl kromě dekorací v aule univerzity v Oslu.

Malby zobrazují scény z každodenního života v letoviscích na východním pobřeží Norska. „Jsou to světlé, radostné malby, které se liší od řady dalších Munchových obrazů,“ říká Hvilen. „Munch je vytvořil již v pokročilejším věku a je patrné, že byl v té době už smířený sám se sebou,“ dodává.

Kantýna čokoládovny s díly Edvarda Muncha
Zdroj: Aftenposten
Autor: Trygve Indrelid

Zakladatel továrny dal malíři tuto zakázku v roce 1920, kdy bylo Munchovi téměř 60 let. Díla původně visela v ženské kantýně, později byla pod Munchovým dohledem zasazena do stěn nové jídelny zvané Freiasalen, kterou využívají zaměstnanci dodnes.

Návštěvníci mohou obrazy spatřit jen při předem domluvených prohlídkách s průvodcem, nebo při příležitostných koncertech. Jedním z pozitivních výsledků prodeje budovy by podle Hvilena bylo, že by veřejnost získala k malbám lepší přístup.

Výkřik na stěně v dětském pokoji

Když norský expresionista Edvard Munch maloval v roce 1893 první verzi obrazu Výkřik, snažil se zachytit ztrápenou duši moderního člověka. Prodávajícímu Petteru Olsenovi se jako dítěti nezdálo, že by pastel visící v jeho pokojíčku byl něčím výjimečný. Nor, který vyrůstal s tímto obrazem pověšeným na stěně ve svém dětském pokoji, na něm však viděl jen světlovlasou ženu stojící v krásném západu slunce, píše norský deník Verdens Gang.

Petter Olsen a Výkřik Edvarda Muncha
Zdroj: ISIFA

„Rodiče se mi snažili vysvětlit, že je to velmi důležité dílo. Já jsem se ale domníval, že ta osoba na obraze je jen obyčejná žena s dlouhými blonďatými vlasy, za níž se zračí nádherný západ slunce. Když mi bylo 20 let, přečetl jsem si o Munchovi pár knih a navštívil jeho malý domek v Asgardstrandu. Tehdy jsem pochopil význam tohoto malíře,“ vzpomíná podnikatel.

Olsenova verze Výkřiku, kterou Munch vytvořil v roce 1895, je jediná v soukromém vlastnictví. Je to také jediná verze, již doprovází Munchův vlastní text, napsaný malířovou rukou na rámu obrazu:

„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli - začalo zapadat slunce - obloha náhle krvavě zrudla - zastavil jsem se, opřel jsem se o plot k smrti unaven - obloha nad modročerným fjordem plála šarlatem krve - moji přátelé šli dál a já tam zůstal stát chvějící se úzkostí - a cítil jsem, jak přírodu prostupuje silný, nekonečný výkřik,“ napsal Munch.


Nejslavnější Munchova práce odpovídala atmosféře doby ve Vídni a v Berlíně v 90. letech 19. století, jež odrážela úpadek Západu, konec jedné epochy, uvedl Olsen. Thomas Olsen, Petterův otec, koupil obraz od skandinávského obchodníka s uměním v roce 1937. Thomas patřil od 20. let 20. století k okruhu Munchových přátel.

Nacisté označili Munchovo umění za zdegenerované

„Můj otec se učil ve Hvitstenu plachtit v době, kdy se tam Munch usadil a maloval nahé muže a ženy na pobřeží. Malíř si často stěžoval, že jachtaři odkládají své lodě tam, kde on měl ve zvyku pracovat,“ vypráví Olsen. V roce 1932 maloval Munch obraz Olsenovy matky Henriette. Spřátelili se a diskutovali spolu o umění a politice.

Když nacisté označili Munchovo umění za zdegenerované a jeho obrazy byly odstraněny z německých muzeí, uzavřel v roce 1937 Thomas Olsen dohodu s německou vládou. „Můj otec přímo přispěl k záchraně 74 Munchových prací,“ tvrdí Petter Olsen.

Výkřik nebyl mezi obrazy zachráněnými ze spárů nacistů, tou dobou se již nacházel v soukromé sbírce rodiny Olsenových, která zahrnovala 35 Munchových děl. „Sbírka se ocitla v ohrožení, když král a vláda bydleli při svém útěku před Němci několik dní na našem statku ve Hvitstenu,“ říká Olsen.

Munchova nejslavnější malba nakonec zůstala na statku až do osvobození Norska v roce 1945. Olsen zdědil Výkřik po dlouhém právnickém sporu, který vedl se svým bratrem Fredem o matčinu pozůstalost a který byl rozhodnut v roce 2001.

Výnos z prodeje chce Olsen použít k vytvoření Munchova muzea

Olsen prohlašuje, že se nijak netrápí tím, že o Výkřik nyní přijde. „Ten obraz je příliš důležitý, než abych ho mohl držet dál ve svém domově. Zaslouží si, aby ho vidělo hodně lidí. Samozřejmě je tu riziko, že může zmizet v soukromé sbírce, ale řada soukromých sběratelů nyní půjčuje obrazy na velké výstavy,“ říká Petter Olsen.

Výnos z prodeje Výkřiku chce Olsen použít k vytvoření Munchova muzea na svém statku Ramme Gaard ve Hvitstenu jižně od Osla. Petter Olsen provozuje již řadu let Ramme Gaard jako ekologickou farmu s návštěvnickým centrem a kavárnou. Ve velkolepé zahradě, která je plná romantických zákoutí s jezírky a altánky, také každoročně pořádá Shakespearovský festival. Muzeum má být dokončeno příští rok u příležitosti oslav 150. výročí Munchova narození.

Video Reportáž Petra Viziny
video

Reportáž Petra Viziny

Myšlenka vybudování nového muzea nejznámějšího světového expresionisty mimo metropoli Oslo ale nevzbuzuje mezi místními obyvateli zdaleka jen kladné reakce. Největší odpor vyvolává fakt, že by projekt měl být financován částečně z veřejných zdrojů, aniž o tom proběhla v kraji veřejná diskuse.