Moje láska? Heydrich a fašismus

Praha - Paměti družky Reinharda Heydricha Liny vycházejí poprvé v českém překladu. V Německu nejde o žádnou novinku, kniha tam vyšla již v 70. letech, po více jak tři desetiletí se však memoáry manželky říšského protektora dočkaly i české verze. V květnu vydá tento svazek nakladatelství Toužimský a Moravec.

Heydrichova družka byla po celý svůj život vyznavačka nacistické ideologie. Není tedy divu, že události 30. a 40. let v souvislosti s Československem líčí v poněkud růžovějších barvách, než jak by je popsala většina českých pamětníků. Lina svého manžela bezmezně hájí a vysvětluje, že dělal pro Čechy jen to nejlepší, což bylo v jejich zájmu. Nikdo z nich ale jeho snažení nepochopil. 

Podle ukázek z dlouho očekávané knihy, které zveřejnil týdeník Reflex na svých stránkách, byl Heydrich plně přejal Hitlerovu tezi, že Československo nemůže kvůli své poloze existovat samostatně. A bylo tedy potřeba, aby na něj někdo dohlížel. Nadále obhajuje manželovo počínání v oblasti hospodaření v Protektorátu, díky němuž zbavil národ nezaměstnanosti a postavil jej na skoro stejnou úroveň jako Němce. 

Obchod a řemeslo podle Heydrichovy chotě vzkvétaly, ale obyvatelé Československa si připadali komandováni a byli stále nespokojení. „Nevěděli, že i trest může být ochranou,“ cituje autorku Reflex. 

Kniha Můj život s Reinhardem rozhodně nemůže být brána jako literatura faktu. A to právě kvůli zkresleným informacím, kdy objektivní fakta zastínily osobní zájmy.

S fašismem až za hrob 

Lina Heydrichová, za svobodna ještě von Osten, vyrůstala ve zchudlé šlechtické rodině, která si i navzdory letům udržela vlivné konexe. Rodiče ji i jejího bratra vychovávali v duchu NSDAP a v nacismu viděli záchranu Německa. 

Jako sedmnáctiletá poznala svého budoucího chotě a tím pádem nedokončila studia, nedodělala si ani maturitu. Rozhodla se Heydrichovi stát po boku a zapáleně jej podporovat v činech ve prospěch nacistického hnutí. Seznámila jej například s Heinrichem Himmlerem a horečně se bila za manželův vstup do SS. 

Heydrichům se narodily celkem čtyři děti. Nejstarší Klaus však tragicky zahynul v Panenských Břežanech, když při jízdě na bicyklu spadl pod kola jedoucího auta. Ačkoliv Lina dělala první poslední, aby řidiče potrestali, viníkem nehody byl ve finále uznán právě nerozvážný Klaus. 

Za manželem se do Panenských Břežan přistěhovala krátce poté, co byl zvolen říšským protektorem. Podrobnosti a vzpomínky na přebývání v Čechách našly své místo ve zmíněných memoárech. Veřejně se profiloval jako zastánce nekompromisní politiky cukru a biče, posílal na popraviště a koncentračních táborů stovky nepřátel a nepohodlných osob a v tajnosti rovněž zaujal klíčovou roli v organizaci procesu vyhlazení Židů. Doma byl, podle své ženy, vřelým manželem a milujícím otcem. Naproti tomu je známo, že Heydrich doma nebyl často a spekuluje se také o postranních pletkách obou manželů.

Heydrich byl nakonec prohlášen válečným zločincem a nikoliv hrdinou. Lina přišla o všechen majetek a těžce živořila. Lina Heydrich se v době protektorátu pravidelně účastnila vzpomínkových shromáždění k výročí úmrtí svého manžela. Přestěhovala se zpět na rodný ostrůvek Fehmarn, kde se po čase znovu provdala. Zde také v sedmdesáti čtyřech letech zemřela. 

V rozhovorech s novináři pak vždy činnost Reinharda Heydricha obhajovala. V roce 1979 poskytla na ostrově rozhovor tehdejšímu zpravodaji Československé televize Cyrilu Smolíkovi. Na otázku, proč i nadále zůstává věrná fašistickému přesvědčení, prohlásila: „Fašismus byl světový názor, víra. A já se prostě nemohu této víry nikdy zříci. Ještě dnes si myslím, že úkol, který můj muž tehdy měl, byl ryze pozitivní. Domníval se, že pro Čechy dělal to nejlepší, co může,“ řekla. Přestože v Čechách kromě manžela ztratila i nejstaršího syna Klause, vzpomínala na dobu strávenou v protektorátě jako na nejkrásnější období svého života.