Tolik kapel a tak málo času

Barcelona – V katalánské Barceloně o víkendu proběhl dvanáctý ročník hudebního festivalu Primavera Sound. A jaký byl letošní festival na břehu moře? Nabitý tolika skvělými koncerty, že tři dny nebyly dost. Na osmi pódiích se krom jiných vystřídali Justice, The Cure, The xx nebo Franz Ferdinand a jedni byli zkrátka lepší než druzí.

Při pomyšlení na Primavera Sound se nutkavě vrací jeden pocit – nic se za boha nedá stihnout. Kdyby se člověk rozkrájel, vždycky někde jinde než právě stojí, hraje kapela, kterou by hrozně rád viděl. Jenže na dvou (až třech) místech najednou prostě být nelze.

Kupříkladu v pátek sotva co dohrála na Pitchfork stage kanadská Grimes, už už abych letěl na MINI scénu, kde tou dobou již pár okamžiků řádili na pódiu Death Cab for the Cutie. Abych poté nestíhal Wilco. A pro The xx a trochu hranolek přišel o dobrou třetinu koncertu Franz Ferdinand. Nemluvě o tom, že jsem se tak vůbec nedostal na Beirut nebo Spiritualized. No co, život je pes.

Stotisíce lidí na břehu moře

Primavera Sound je jeden z největších evropských hudebních festivalů, letos podle organizátorů přilákal na 120 000 návětševníků. Festival už tradičně hostí Parc del Fòrum, betonové výstaviště na severním konci Barcelony hned při pobřeží moře.

Franz Ferdinand
Zdroj: Primavera Sound
Autor: Dani Canto

Zatímco přes rok zeje Parc del Fòrum prázdnotou, během těch několika dnů na přelomu května a června poskytuje ideální útočiště obřímu festivalu. Bez problémů se tu vedle sebe srovná osm scén, aniž by se musely vzájemně přeřvávat. Navíc všudypřítomné moře v pozadí, zápach soli ve vzduchu a panorama Barcelony dodává Primaveře šmrnc, kterého si u nás na festivalech uprostřed polí, luk a lesů moc neužijeme.

Tři hodiny s The Cure

Pokud nepočítáme doprovodný program, kterého je na Primavera Sound přehršel, proběhl letošní ročník ve třech dnech – od čtvrtka do soboty. Odehrálo se přesně 201 koncertů, za vrchol ale bylo v Barceloně všeobecně považováno páteční vystoupení – bez nadsázky legendárních – The Cure.

Frontman Robert Smith sice již pár let vypadá jako karikatura sebe sama a těžko by se hledal snažší úkol, než utahovat si ze vzhledu tohohle vyžilého kytaristy. Jenže, ač to zní jako klišé, energie má Smith na rozdávání. The Cure předvedli těžko uvěřitelnou tříhodinovou show nabitou hity téhle britské kapely, což náležitě ocenilo odhadem tak padesát tisic fanoušků, kteří se srotili před hlavní scénou Primavery.

Chromatics na Pitchfork stage
Zdroj: Primavera Sound
Autor: Dani Canto

Osobně jsem ovšem zhřešil a po první hodině koncertu si odskočil americké glitch-hardcorové duo Sleigh Bells, kteří se v posledních měsících vyšplhali mezi mé oblíbence. Sleigh Bells hráli na o poznání menší Pitchfork scéně, jenž ale měla oproti masivním scénám pro desetitisíce lidí daleko inzezivnější a divočejší atmosféru.

Sleigh Bells sice odehráli nejhůře nazvučený a dost možná i nejkratší koncert z celé Primavery, lidé v davu – včetně mne – si ale energickou show užili do posledního tónu. A to jsem pak ještě v poklidu stihl oba zhruba dvacetiminutové přídavky The Cure.

Scéna, o jejíž dramaturgii se starali lidé z hudebního magazínu Pitchfork, vůbec nabízela možná nejzajímavější program z celé Primavery. Nehrály tam sice ta největší jména, ale postupně se na pódiu vystřídala celé řádka skvělých kapel.

Beach House
Zdroj: Primavera Sound
Autor: Damia Bosch

Úžasná byla kanadská Grimes, bezvadné vystoupení zde předvedli i elektroničtí Chromatics. Opravdový zážitek přišel s dubstepovými SBTRKT. Jejich živá show je ješte o pořádný kus našlápnutější, než studiová verze a k divokému tanci jako stvořená.

Ta největší bomba ale byla na programu v sobotu v noci, kdy se na hlavní festivalové scéně objevili Justice. Francouzské taneční duo rozpálilo jinak až překvapivě ukázněné publikum na maximum. Typický kříž dominoval na podiu, zatímco mnohatisícový dav skákal ve zběsilém rytmu. Lepší tečku na závěr snad Primavera Sound ani nemohl mít.

Jednou i u nás?

Jen těžko lze popsat všechny úžasné koncerty letošní Primavery. Od čtvrtka do soboty jsem se nezastavil, běhal od jedné scény ke druhé, a i tak zmeškal skoro polovinu všech vystoupení, na které jsem se těšil. Takže alespoň krátké povzdechnutí na závěr - kéž by člověk nemusel kvůli dobrému festivalu létat do ciziny, ale mohl si ho jednou užít i u nás.