Praha - V současnosti se uvažuje o znovuobnovení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Vzácná socha stála na Malé straně od roku 1858 do roku 1918 a příznivci jejího obnovení argumentují tím, že je výtvarně a urbanisticky součástí náměstí. Jiným se návrh nelíbí, především kvůli osobnosti maršála Radeckého. Odpůrci umístění sochy dnes pořádají protestní pochod.
Obnova pomníku maršála Radeckého vyvolala protesty
Dnešní protest bude probíhat formou pochodu od Betlémské kaple k pražskému magistrátu, kde protestující předají petici primátorovi Svobodovi. „Bude to takové procesí mírně husitského procesí,“ uvedl spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.
Nejstarší z pomníků Radeckého vznikl v Praze krátce po maršálkově úmrtí. Podle návrhu malíře prof. Christiana Rubena jej provedli sochaři bratři Josef Max (sochy vojáků) a Emanuel Max (socha maršálka). Z kovu ukořistěných italských děl jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku. Pomník stál v letech 1858–1919 na dolním Malostranském náměstí v Praze v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně Caffé Radetzky. Po intervenci italského velvyslanectví, které v Praze sídlilo v nedalekém Thunovském paláci a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli sjednocení Itálie, byl koncem roku 1919 pomník rozebrán a přenesen do Lapidária Národního muzea na Pražském výstavišti, kde je vystavena dodnes.
Odpůrci pomníku Radeckému vyčítají, že byl služebníkem Habsburků. Radecký se také podílel na potlačení povstání Italů, kteří bojovali o odtržení od Habsburské monarchie a vytvoření vlastní svobodné země. „Nechal usmrtit 4 000 Italů. To, že má socha stát jen asi jeden blok od italské ambasády, vypadá poněkud cynicky,“ upozornil spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.
Rozhovor s Janem Bártou a Zdeňkam Zacpalem (zdroj: ČT24)
Na druhou stranu navrácení sochy na Malostranské náměstí má i mnoho příznivců. V roce 2011 vzniklo sdružení Radecký 1766-2016, jehož cílem je obnova pomníku. Podařilo se mu pro svůj záměr získat podporu mnoha významných osobností kulturní, církevní i akademické oblasti, jako např. kardinála Duky, malíře Adolfa Borna či historika Jiřího Raka.
Příznivci pomníku argumentují výtvarnou hodnotou sochy, která byla ve své době jednou z nejkrásnějších pražských plastik. Navíc byla i přirozenou součástí Malé strany, kde stála mezi lety 1858 a 1918. Původně socha stála na místě současné tramvajové zastávky, zády k tržišti a čelem ke Královské cestě. Na tomto místě dnes socha být nemůže, podle architektonické studie by mohla být umístěná před kostelem svatého Tomáše.