Umělec v Česku tvrdý chleba má

Praha – „Hladový jako herec“, říká jedno české pořekadlo. Ačkoliv si často lidé myslí, že jde o pouhou nadsázku a umělci jsou v Česku za vodou, ukazuje se, že realita je poněkud jiná. Jak se žije domácím filharmonikům, hercům nebo jiným státem placeným umělcům? Jak moc ovlivňují skromné finanční podmínky jejich život?

Ministr financí Kalousek schválil v těchto dnech navýšení platu České filharmonii o jedenáct tisíc. Konečně, chtělo by se asi říci všem zainteresovaným. Hobojistka Jana Brožková souhlasí. „Já si myslím, že filharmonie měla mít tuto výši platu již dávno,“ dodala pro pořad 168 hodin. Platový průměr filharmonika totiž podle ní doposud korespondoval s průměrným platem popeláře. 

Stát se rozhodl filharmonii podporovat ze svého rozpočtu. Už jen kvůli tomu, jaké se těší domácí oblibě a jaké významné postavení i pověst zastává v zahraničí. Jenže platové výměry umělcům nestačily, a tak se mimo hlavní působení v orchestru rozhodli přivydělávat i jinde. 

Houslista Jan Jouza přiznává, že pokud si má umělec dovolit platit hypotéku, musí se rozhlížet po kdejakých „kšeftech“. Srdeční záležitosti pak ustupují stranou praktické snaze uživit se.   

Současná odměna se po navýšení pohybuje okolo čtyřiceti tisíc hrubého. A právě díky větší finanční injekci si budou moci filharmonici na seznam přičíst více zastávek mimo republiku. Na cestách stráví ročně v průměru dva měsíce. I přes bídné podmínky, které doposud panovaly v peněženkách filharmoniků, jsou ale nejlépe státem placenými umělci. 

Podstatně hůř si vedou např. herci Národního divadla či Státní opery Praha. Hranici třiceti tisíc hrubého překročí v první zmíněné instituci jen hrstka vyvolených. Není divu, že se tedy herci chytají jiných příležitostí, jako jsou reklamy či seriály. Odměna za jeden natáčecí den je většinou dvojnásobně vyšší, než ta, kterou dostanou v domovském divadle. 

Ivan Vychytil, člen Státní opery, podotýká: „Naše platy nejsou vyšší než patnáct, šestnáct tisíc korun.“ Což je rozhodně v rozporu s myšlenkou, že si žijí jako králové, která podle něj v očích veřejnosti stále platí. 

Pracovní podmínky přitom nejsou vůbec jednoduché. Herci i pěvci většinou celý den zkouší, aby se připravili na večerní představení. Fungují tak nepřetržitě několik hodin v kuse – a to i o víkendu. Platové ohodnocení se s dobou navíc snižuje. „Nemůžeme být spokojení, nejde to,“ kroutí hlavou Vychytil. 

Ministerstvo kultury ale slibuje, že se blýská na lepší časy a utažené opasky si umělci budou moci o něco povolit v co nejbližší době.