Dámské graffiti nevalné kvality

Praha - Ve vysočanské galerii Trafačka od soboty probíhá pod názvem Girl Power Forever výstava ženského graffiti. Je součástí dlouho připravovaného filmového dokumentu a na Trafačce jsou tak k vidění dílka writerek vystupujících ve filmu. Žádná z vystavujících dívek ale očividně mnoho výtvarného talentu nepobrala, a tak zatímco na dokument poskládaný z fragmentů ze života žen a dívek patřící do graffiti komunity se nelze netěšit, samotná výstava je bez větších pochyb zklamáním.

Zdroj: Girl Power/Galerie Trafačka Autor: Jiří5

O umění v souvislosti s výstavou Girl Power Forever nelze hovořit ani s nadsázkou. Chtělo by se alespoň říci, že mapuje sociální fenomén ženského graffiti. Ale i to by byla hlavně vzhledem k rozsahu a záběru výstavy velká lichotka. To ale (snad) neplatí o chystaném dokumentu Girl Power, ve kterém skupina mladých tvůrců už několik let zachycuje střípky ze života writerek z Česka i zahraničí. Ukázky z něj jsou subjektivně to nejzajímavější, co je momentálně v galerii Trafačka k vidění.

V rámci Girl Power Forever představila Sany, která se prezentuje jako kurátorka výstavy i režisérka dokumentu, dílka části dívek, jež vystupují ve stále nedokončeném filmu. Vystavované autorky nespojuje očividně talent ani um, ale jen a pouze pohlaví a záliba v graffiti. Jednotlivé exponáty tak variují od solidních grafik až po výstupy z hodin výtvarné výchovy.

Graffiti jen tak pro sebe

Zatímco dokument těží (alespoň doufám) především ze životních příběhů writerek, z adrenalinu, který žene do krve sprejování - dobrodružství na hranici zákona, jež je povětšinou vyhrazeno mužům. Ze zážitku a zkušeností, které graffiti dívkám přináší. Risk při nočních výletech do depa, sprejování vlaků, skrývání noční identity před zbytkem světa. O samotné graffiti vlastně ani tak nejde. Jak přiznává v ukázce z dokumentu, která běží v Trafačce, moskevská sprejerka, graffiti nikam neposunula, nemá svůj vlastní styl. Graffiti dělá hlavně pro sebe. A jak je poutavé poslouchat její životní příběh a sledovat noční výlety, tak nudné a ubíjející je pozorovat její vlastní výtvory.

Graffiti jam na Trafačce
Zdroj: Girl Power/Galerie Trafačka
Autor: Jiří5

Samozřejmě, že se mezi exponáty najdou výjimky, které stojí takříkajíc za to. Vyniká hlavně maďarská Miss KK a její parodické papírové podobizny ženských hvězd jsou svěží a zábavné, i když o poznání lépe by fungovaly bez pochyby tam, kam patří – na ulici.

Nejzajímavější z výtvarných počinů, které mezinárodní holčičí tlupa vytvořila na Trafačce, je to, co může vidět každý kolemjdoucí. V rámci graffiti jamu posprejovaly holky fasádu Trafačky svými výtvory. Je to vlastně jediné místo, kde lze vidět to, co dívky opravdu dělají, v „životní velikosti“, nezprostředkované fotografií nebo videem v „přirozeném prostředí“ na zdi na ulici. Ale pozor! Žádný unikátní estetický zážitek nečekejte. Valit oči asi bude málokdo. Dívky dělají, co je baví, ale nic z toho, co je k vidění na zdech Trafačky, nepřekračuje hranice průměru. Patrně na lepší graffiti narazí člověk procházkou po okolí spíš než výletem do vysočanské galerie.

Zahradní party na ulici

Vernisáž výstavy se měla proměnit podle plánů v divokou party, ale plány pořadatelům nabouralo poněkud paradoxně krásné počasí. V Praze se dalo snad poprvé v letošním roce vysedávat venku i v pozdních hodinách jen v tričku a teplo vylákalo většinu dorazivších ven před Trafačku. Vernisáž se tak zvrhla v neplánovanou zahradní party a o program uvnitř se nikdo moc nezajímal. Na druhou stranu nebylo ani moc o co přijít.

Sex Adict
Zdroj: Girl Power/Galerie Trafačka
Autor: Jiří5

Zlatým hřebem programu byla z mého pohledu hned první – a jediná kapela – která se odvážila na pódium, jejíž jméno se mi ovšem na místě nepodařilo od nikoho zjistit. Zpětně jsem se dopátral, že se zřejmě jednalo kapelu Sex Adict. Poněkud obskurní glitch-hardcorová partička, která zněla – ať už záměrně, nebo omylem - trochu jako newyorští Sleigh Bells. Chyběla jí ovšem hravost, nápaditost i melodie jejich zahraničních kolegů. Nepomohl jim ale ani zvukař, ani akustika bývalé trafostanice. Přesto byla tahle snaživá parta příjemným zpestřením večera a těch pár lidí, kteří se na ně vyvalili z tepla ulice, se upřímně bavilo.

Poté už v programu následovali víceméně jen djové, kteří si s chutí zahráli pro prázdný sál. Výjimkou byl graffiti sketch battle, který dostal v sále prostor po desáté hodině. Disciplína, v níž měl ve včerejším balení každý soutěžící k dispozici dvě minuty, tužku, papír a slovo, které má vyobrazit na bílou čtvrtku. Soutěžilo se vyřazovacím způsobem, jeden proti jednomu. Kdo vybíral vítěze jednotlivých kol i celkového těžko říci, protože na Trafačce připomínala organizace tohoto graffiti souboje soutěž na škole v přírodě.

U stolu na pódiu seděli dva lidé, za nimi mumraj zbylých soutěžících (asi), zmatená moderátorka Sany, která v náhodných intervalech něco zamumlala, a k tomu nahodile se pohybující kamera vypůjčená zřejmě od strýčka babičky někoho ze zúčastněných napojená na projektor. Záběry zřejmě měly zprostředkovat samotný battle i divákům pod pódiem, což se ale příliš nedařilo. Říci, že dojem ze sketch battle byl rozpačitý, by byl pořád velký eufemismus. Strnulá zábava mě vypudila již o půlnoci směrem k domovu, tudíž jsem byl ochuzen o anoncované vystoupení sebestředného rappera Huga Toxxxe, i patrně vrchol večera, kdy podle ohlasů na facebookové stránce události přijela zahradní party u Trafačky ukončit kolona aut městské policie.

Výstava Girl Power Forever probíhá v Galerii Trafačka od 30. 6. do 22. 7. 2012. 

Vystavující: Sany (CR), Miss KK (HU), Doze (PL), Sheron (DE), Motel 7 (JAR), Rosy One (CH), Viky (IT), Dona (ES), Fury (AT), Forma (FR), Musa (ES), Puff Crew (DE), Quel (RU), Mary (RU), Mickey (NL).