Sedmikrásky - co jsou zač, zjistí i v Americe

New York - V New Yorku a později i jinde ve Spojených státech se bude promítat nová kopie legendárního českého filmu Sedmikrásky z roku 1966. Američtí diváci tak budou moci snímek režisérky Věry Chytilové a scenáristky Ester Krumbachové vidět ve vynikající kvalitě. Nový přepis negativu snímku pořídila americká společnost Janus Films, která se zaměřuje na distribuci uměleckých zahraničních snímků.

V New Yorku se Sedmikrásky představí v pátek a poté v neděli, v pondělí a ve čtvrtek v kině Brooklynské hudební akademie. Pak jej budou na začátku srpna moci zhlédnout i diváci v Los Angeles. V plánu je třeba i Chicago a San Francisco. Celkem zatím firma Janus Films chystá uvedení nové pětatřicetimilimetrové kopie filmu v deseti amerických městech, jejich seznam se ale stále rozrůstá.

Návratu Sedmikrásek do amerických kin si všiml i deník The New York Times. Snímek, jenž označuje za výjimečný, podle něj představuje méně známou odrůdu české filmové nové vlny, než jsou třeba díla Miloše Formana nebo Jiřího Menzela.

Sedmikrásky
Sedmikrásky

Americký deník také připomíná nevůli, jakou anarchistický a vizuálně strhující film Chytilové vyvolal u komunistického režimu. Režisérka po roce 1968 dlouhou nesměla točit. Obrat přinesl až dopis, který v roce 1975 napsala tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi. O rok později se vrátila do kin se snímkem Hra o jablko (zatímco Ester Krumbachová až do roku 1989 zůstala „na černé listině“ zakázaných autorů).

Sedmikrásky jsou příběhem dvou dívek, které si řeknou, že se vše na světě kazí, a proto budou také zkažené. Film, který mimo jiné nápaditě pracuje s barvami a se střihem, působí formálně stejně anarchisticky jako chování jeho hlavních protagonistek.

Na film - a také na snímek O slavnosti a hostech režiséra Jana Němce - si v parlamentu v roce 1967 jménem 21 svých kolegů stěžoval komunistický poslanec Jaroslav Pružinec.

„Ptáme se režiséra Němce a Chytilové, jaké pracovní, politické a zábavné poučení přinesou tyto zmetky našemu pracujícímu lidu v továrnách, na polích, na stavbách a na ostatních pracovištích? My se ptáme z tohoto místa všech těchto 'také kulturních pracovníků', jak dlouho ještě všem poctivě pracujícím budete otravovat život, jak dlouho budete ještě šlapat po socialistických vymoženostech, jak dlouho si budete hrát s nervy dělníků a rolníků a vůbec, jakou demokracii zavádíte?“ řekl tehdy mimo jiné.