Stouni jsou možná nesmrtelní

Londýn/Praha - Na hudební scénu vtrhli Rolling Stones jako zlí a vlasatí hoši právě 12. července 1962, vystoupením v londýnském klubu Marquee. Mick Jagger se s Keithem Richardsem znali již od dětství, ale sblížili se v roce 1960, když při náhodném setkání ve vlaku zjistili, že oba milují stejnou hudbu - americké bluesmany. A tak založili kapelu. A stali se senzací. Poté prodělali řadu krizí, včetně oplétaček se zákonem kvůli drogám, ale postupně vystoupali až na vrchol pomyslného žebříčku největších rokenrolových skupin světa.

„Myslel jsem, že mi kapela nevydrží ani dva roky,“ přiznal Mick Jagger. Dnes má Mick Jagger šlechtický titul, Keith Richards sepsal své paměti a Charlie Watts je stále tichým elegánem kapely. A jejich turné vydělávají stamiliony.

Kapela vykrystalizovala při koncertech Alexise Kornera a jeho Blues Incorporated. Při jednom se Mick s Keithem seznámili s multiinstrumentalistou Brianem Jonesem a do kapely přišel klavírista Ian Stewart. V červnu 1962 se osamostatnili. Název skupiny vzešel z písně dalšího společného oblíbence Muddyho Waterse - Rolling Stones (valící se kameny nebo tuláci bez domova).

Video Rolling Stones slaví 50 let
video

Rolling Stones slaví 50 let

V červenci 1962 poprvé vystoupili jako záskok za „otce“ Kornera ve slavném klubu Marquee. Na konkurz přišel baskytarista Bill Wyman a počátkem roku 1963 se objevil uhlazený bubeník Charlie Watts. Brzy si jich všiml Andrew Oldham, který produkoval jejich první alba. Zajistil smlouvu s firmou Decca a začal budovat stounovskou image zlých a vlasatých klacků jako protiklad k uhlazeným Beatles.

V květnu 1963 nahráli první singl Come On od Berryho a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966). Hymnou tohoto období se stala píseň (I Can't Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. „Stouni“ začali zdolávat čela hitparád a pozornost začaly budit i informace o tom, jakou výtržnost zase ztropili, jaké drogy mají zrovna v oblibě nebo kdo měl nejvíce žen v posteli. Kvůli drogám se začali dostávat do konfliktu se zákonem.

Divoká 60. léta si ale i v případě Rolling Stones vybrala svou daň. V roce 1969, krátce po svém odchodu kvůli neshodám s Mickem a Keithem, byl nalezen mrtvý na dně bazénu svého domu Brian Jones a jeho smrt není dodnes objasněna. V témže roce byl na festivalu v Altamontu před očima skupiny ubodán fanoušek.

Zavedenou instituci to však nemohlo zastavit. Na jedné straně estét, intelektuál a výrazný zpěvák Mick, který si vyzkoušel i herectví, na straně druhé věčný rebel a nezaměnitelný kytarista Keith, vždy s cigaretou v ústech či s bourbonem v ruce a s vlasy „jako po výbuchu granátu“. Oba utvořili výjimečnou autorskou dvojici přezdívanou Glimmer Twins (Blýskavá dvojčata). Během 70. let se běžnou součástí života kapely staly limuzíny, luxusní sídla v daňových rájích, vyprodané koncertní štace a milostné a manželské aféry, které vydají na román.

Největší popularity dosáhli Rolling Stones na přelomu 60. a 70. let s alby Beggar's Banquet (1968), Let it bleed (1969), Sticky fingers (1971), na kterém se poprvé objevilo slavné logo s jazykem, či Exile On Main Street (1972). Na většině těchto alb se již podílel brilantní a dodnes uznávaný kytarista Mick Taylor, který vystřídal Jonese. Celkově Stouni vydali několik desítek desek, poslední studiová A Bigger Bang ale vyšla již před sedmi lety. V květnu 2010 k velké radosti fanoušků vyšla remasterovaná verze alba Exile on Main St., která obsahuje i bonus v podobě deseti písní, které Rolling Stones nahráli v době vzniku alba, ale na desku se nakonec nedostaly.

V roce 1975 Taylora vystřídal Ron Wood, jenž zapadl hudebně i lidsky. Autorsky nedoceněný se cítil Wyman, který odešel v roce 1992. Za něj nastoupil jazzman Darryl Jones, který se ale řádným členem již nestal. Po sólových ambicích a sporech v 80. letech se Stouni vrátili s plnou parádou v roce 1989 deskou Steel Wheels, která odstartovala veleúspěšná 90. léta.

„Rolling Stones se strašlivě, ale strašlivě snaží jít s dobou, být v jejím duchu. Kolika proměnami už prošli, oni vědí, co se v hudbě kolem nich děje, a to i dnes, kdy za několik dnů bude těm dvěma ústředním postavám 70 let. To je jistě velmi dobrý důvod uspořádat turné, i když já mám pocit, že ta rebelská role skupiny skončila koncem 60. let, tak koncerty jsou takový byznys, že si nedokážu představit, že by k sedmdesátinám turné nebylo,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 hudební kritik Vojtěch Lindaur.


Kameny se valí do Prahy

První setkání s živými Rolling Stones zažilo bývalé Československo v roce 1990 na strahovském stadionu. Koncert Kameny se valí do Prahy, který vznikl na pozvání Václava Havla, provázela výjimečná atmosféra, publikum poslouchalo s málem náboženskou úctou. „Jak skončila písnička, ticho. Oni to pak komentovali slovy, že jim to připadalo, jako by hráli v kostele,“ zavzpomínal Vladimír Hanzel, tehdy tajemník Václava Havla.

V Česku potom hráli ještě čtyřikrát, naposledy v roce 2007 v Brně. Poslední turné skupiny s názvem A Bigger Bang bylo s téměř 500 miliony dolarů nejvýnosnějším v hudební historii, přestože musela být řada plánovaných koncertů, včetně brněnského, odložena kvůli zranění Richardse, který spadl na Fidži z kokosové palmy.