Knižní novinky vybíral novinář a překladatel z ruštiny Libor Dvořák. První dva tipy jsou oba protisovětskou satirou, která je dílem slavné autorské dvojice, Dvanáct křesel a Zlaté tele od páru Ilf - Petrov a Pohádka o Trojce bratrů Strugackých. Třetím doporučením je vyprávění lékaře Pavla Pafka.
Tři knižní tipy Libora Dvořáka
Jevgenij Petrov, Ilja Ilf/Dvanáct křesel a Zlaté tele
(Columbus, přeložila Naděžda Slabihoudová)
Tragikomická satira dvojice Ilf - Petrov na Sovětský svaz dvacátých a třicátých let je přeplněna jazykovým i situačním humorem. Epopej Dvanáct křesel má volné, leč plnohodnotné pokračování Zlaté tele. Komentář Libora Dvořáka: „Je to v podstatě klasická antisovětská próza, která ovšem ještě čerpala z atmosféry těsně porevoluční, a knížky vycházely v letech, kdy se celý sovětský život už lámal.“
Arkadij a Boris Strugačtí/Pohádka o Trojce
(Triton, přeložil Libor Dvořák)
Satirický román, který mohl vyjít jen jednou v šedesátých letech v regionálním časopise a který i tak bratrům Strugackým přinesl v domovském Rusku mnoho problémů. Vypráví o nekonečném boji mladých vědců s tupými byrokraty. Komentář Libora Dvořáka: „Pohádka o Trojce popisuje sovětskou společnost, zejména tu intelektuální, vědeckou a uměleckou špičku. Doba let padesátých, šedesátých, možná sedmdesátých - čiší z toho opravdu veliká beznaděj těchto časů.“
Pavel Pafko: Šlo to skoro samo
Ptal se, naslouchal a zapsal Jan Králík
(Paseka)
Profesor Pavel Pafko vypráví o svém osobním i profesním životě s nadhledem. Hovoří o setkání s úplatky, o tom, že každý lékař má svůj hřbitov, nebo o tlaku, pod kterým se ocitl, když operoval Václava Havla. Komentář Libora Dvořáka: „Je to jako v každé doktorské literatuře velmi poučené a inteligentní čtení. Pafko se dotýká nejrůznějších věcí, například toho, proč je takovým příznivcem eutanázie. Sám jsa Čechoslovákem, což o sobě umanutě tvrdí, mluví velmi otevřeně o vztahu mezi Čechy a Slováky. Zkrátka a dobře Pafkova knížka je velmi moudré čtení na prázdniny.“