Lukáš Jasanský / Martin Polák: Koscioly, koscioly

Každá výstava autorské dvojice Jasanský – Polák je vždy, dnes, v době, kdy česká media vyhasla a jsouce vytvářena dětmi neplní takřka vůbec žádnou funkci kromě komerční, zážitkem. Přináší nám inteligentní pohled, plný zajímavých informací, připomínek, konotací, upozornění i svérázného humoru, tančící nejen okolo ironie, ale zejména s ne vždy všeobecně uznávanými (a známými) kontexty. Jejich řazení informací je pro poučeného diváka vždy rozkoší a zážitkem, navíc není omezováno žádným dalším jiným vlivem.

Sdělení, která takto dostáváme, svého času sveřepě v černobílém podání, staví nedávnou i dnešní realitu do zcela jiného světla, než jsme všeobecně zvyklí. Narušování a rozbíjení stereotypů běžného našeho vizuálního vnímání vede v jejich případě ke vzkříšení zasutých vazeb, zapomenutých funkcí a situací. Stálí diváci již nevnímají případnou fádnost a nehybnost jejich záběrů s překvapením a otázkou v očích – umí přečíst nijak netajená sdělení a přijmout je.

Takhle sledujeme jejich práce nejen na bezpočtu skupinových výstav, ale i na svérázných, tematicky pojatých produkcích vlastních – rád bych připomenul takové, jako byly Vesnická rekonstručko či Vesnice, Beskid, Kuranda, Abstrakta, znalci i diváky velmi ceněná Pragensie, Chudáčkové boží nebo Vyprdnutá fotografická abstrakce.

  • Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly
    Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
  • Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly
    Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit

Jejich současná polská výstava ovšem přináší velmi závažná poselství. V paměti je sice ještě jejich pražský soubor Tlucte, kde snímali vchody do nejrůznějších církevních stánků v Praze, zde však naladili pořádně ostrou notu. Přesun do Polska, kde se věnovali desítkám převážně venkovských nových kostelů, které fotografovali jako stavební (nikoli architektonická, protože zde bohužel o žádnou architekturu nejde) díla, zcela bez lidského elementu, v neurčitém slabém osvětlení, přináší pohled, který násobený množstvím nenechá návštěvníka v žádném případě v klidu. I když jsme vybaveni všeobecně přijímanou informací o svérázné polské religiozitě, která přetrvala i zlá období polského, občas také nepříliš příjemného totalitního státu, jsme nakonec překvapeni. Nikoliv množstvím, které samozřejmě logicky očekáváme, ale celkovým zpracováním, vyzněním, kvalitou, nestylem těchto staveb.

Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly
Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly

Je to možná nejtvrdší polská zpráva, která nečekaně vtrhla do nové dynamické pražské galerie. Prakticky všechny vystavené stavby musel, předpokládejme normální stav, někdo vymyslet, zaplatit, navrhnout, nakreslit a postavit. Někdo také do nich chodí (nebo možná jen okolo) a je znásilňován neuvěřitelnou a vlastně nepopsatelnou směsí jakési církevní post-post-post moderny - to jsem vymyslel schválně – v sevření bezuzdného nepovedeného kopírování některých slavných motivů a jmen moderní evropské architektury první poloviny minulého století. Pavel Vančát ve svém úvodním textu k výstavě připomíná nejen četnost těchto staveb, ale také jejich překvapivost a exotičnost. Hovoří také o svérázném zpracování a pojetí spirituality, ve svém textu jde i dále, upozorňuje i na to, že se autoři soustředili na celkový pohled, vynechávajíce architektonické detaily. Svůj vtipný text končí poznámkou, že se vlastně svérázná pouť za církevními stavbami stala pestrým safari uprostřed polských kopců a nížin.

  • Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly
    Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit
  • Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly
    Lukáš Jasanský / Martin Polák : Koscioly, koscioly zdroj: Galerie Svit

Nerad toto konstatování doplňuji, ba dokonce si dávám pozor, aby to vše bylo pokud možno něžné: pozor, toto je zpráva o stavu mysli, vzdělání, komunikaci určité nemalé části polské společnosti. Ta zpráva není jen pitoreskní – ta zpráva je vážná. Otázka, zdali nám není předkládáno varování, které nás, jako ostatně v současném stavu vývoje Evropy, obrací jiným směrem. Anebo možná bohužel žádným. 

SVIT, Štefánikova 43A, Praha 5. Výstava potrvá do 11.8.t.r.