Německý fenomén je stále přítomný v zemi, říká Radek Fridrich

Básník Václav Vokolek mu jednou řekl: „Ale vy jste děčínský básník, a to musí být někde znát!“ To byla klíčová věta, které Radku Fridrichovi pomohla najít jeho svébytnou poetiku. Erbovním tématem jeho básní je především krajina kolem Děčínska a osudy bývalých německých i českých obyvatel, které jsou v této krajině zakotveny. V pohraničí je v zemi neustále přítomný německý fenomén, říká básník Radek Fridrich, který byl hostem pořadu Před půlnocí ČT24.

Kolem Děčína chodíme po starých pískovcových cestách, které Němci budovali, připomíná Fridrich. Potkáváme staré německé hrázděné a podstávkové domy. „Dokonce na domech občas prosvítá starý německý nápis, když zaprší a omítka zvlhne,“ říká.

Sám Fridrich pochází z česko-německé rodiny, jeho babička byla původně ze Sokolovska, posléze v 50. letech se jakožto neodsunutá sudetská Němka dostala do Děčína. Pomezní prostor severních Čech je pro něj velmi důležitý, protože člověk tu pořád přechází hranici a konfrontuje český fenomén s německým.

Pro mne není centrem Praha, ale Drážďany

„Jestliže žijete v krajině na okraji, vždy máte v hlavě částečně vymezeno centrum.  Co je pak tím centrem? Pro mne to už dávno není Praha, ale třeba Drážďany. Raději jsem v krajině německé a raději jezdím do Drážďan než do Prahy, protože řada myšlenkových postupů Němců je mi bližší než v Praze,“ vykládá Fridrich.

Co se týká vztahu českého a německé elementu, trpíme několika zbytečnými obavami, domnívá se Fridrich. „Podle mých zkušeností staří Němci, kteří se do míst vracejí, jsou výletníci a dávno žijí v Bavorsku nebo Vestfálsku. Nemyslím si, že by chtěli zpátky své chalupy. Jejich potomky, jak vím z doslechu od určitých lidí, už vůbec nezajímá, že se dědeček narodil v chalupě ve vesnici Růžová.“

Sakrální tradice je zpřetrhaná

Problémem je spíše kontinuita sakrální tradice zpřetrhaná bývalým komunistickým režimem. Hřbitovy jsou neustále zničené a nikoho to nezajímá, připomíná Fridrich, který se ale po zapomenutých německých hřbitovech toulá rád. „Dost jsem jezdil na horském kole a zjistil jsem, že jízda je fajn, Pak jsem si x let cíle určoval podle starých map, nacházel jsem zničené německé hřbitovy, fotil jsem je, frotážoval a dělal z toho různé zápisky, které se pak staly inspiračním zdroje pro další mou básnickou tvorbu.“

Ve svých verších užívá i německou řeč. Příkladem je i poslední kniha Nebožky / Selige. Dvojjazyčná sbírka Radka Fridricha volně navazuje na jeho starší knihu Řeč mrtvejch / Die Totenrede z roku 2001. Básnicky ztvárňuje životní příběhy žen z předválečného Děčínska, přičemž některé vycházejí ze skutečnosti, jiné jsou autorskou fikcí inspirovanou dobovými relikviemi.

Fridrich zaznamenává archetypální, věčně se opakující situace, které ženy prožívaly a prožívají. „Pořád učím ženy nebo dívky. Spíše mi jde o to, že jsem se snažil pochopit ženskou psychiku každodennosti, což se tam odráží a zároveň mentální tlak mužství na ženu,“ říká Fridrich, který v současnosti vyučuje na střední zdravotní škole, předtím dvanáct let učil na pedagogické fakultě.

Básník je jako žena nebo horolezec

Ženy podle něj vnímají svět v detailech, což je způsob vidění vlastní i básníkům. „Myslím, že řada mužů píše proto, že má v sobě kus ženského pohledu,“ říká Fridrich. Další podobou básníka je mu horolezec, který riskuje život, vždy se může bát pádu, ale zároveň musí dosáhnout určitých výšek.

Básník, prozaik, překladatel, sběratel české-německého folkloru Radek Fridrich se narodil v roce 1968 v Děčíně. Vystudoval češtinu a němčinu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde následně působil jako odborný asistent. Je autorem jedenácti knížek, mimo jiné  V zahradě Bredovských (1999), Erzherz (2002), Žibřid (2006) nebo Krooa krooa (2011), které pro rok 2012 získala cenu Magnesia Litera za poezii.

K oceněné knize uvedl: „Krooa krooa je kniha celistvě má i s těmi kresbičkami horolezeckých cest i s tou barevností, jako synestetik vidím jméno Radek oranžově, takže vše do sebe zapadá.“ Krooa krooa je havraní křik, který se vznáší nad krajinou labských pískovců, konkrétně skalního města Tisá, kde se celá kniha odehrává.  

Píši pouze zhruba 8 až 10 básní za rok

Ačkoliv se v poslední době zdá, že Radek Fridrich je velmi plodný autor, je zdá, doopravdy píše pouze sporadicky, tedy zhruba 8 až 10 básní za rok. Další sbírku zatím nepíše. „Nechte mi čas. Teď budu jezdit po čteních,“ říká. „Tak čtyři roky to bude trvat a já se budu věnovat pouze své jízdě na kole, plavání, cestování a budu učit.“

Radek Fridrich se účastnil Měsíce autorského čtení, který na svém webu přenášela také ČT24. Na záznam se můžete podívat zde.