Bourneův odkaz „pojídači hříchů“ ze CIA neskousnou

Národní analytická skupina z toho má kopřivku. Několik let mimo program a bez medikace, ale neutavitelný Jason Bourne je pořád živý (i když se to spousta lidí snažila změnit), stále mobilní a k smrti prudící papaláše z Langley, kteří kvůli němu vyhlásili stav ohrožení národní bezpečnosti a rozhodli se provést generální úklid po tajných operacích, jež se dvakrát nevyvedly. Pravidlo je likvidační a neodvolatelné jako rána nožem do ledvin. Kdo by mohl cokoli vědět o projektech Threadstone, Outcome nebo Černá růže – zemře! Tentokrát si dal Matt Damon time out, takže ho v reálu ani nezahlédnete, a jen letmo vám ho připomene fotka na titulní stránce novin, která se mihne záběrem, a kudlou vyrytý podpis na dřevěném trámu konspiračního srubu, ztraceného uprostřed ledové aljašské pustiny ve výcvikovém středisku speciální skupiny pro tajné vládní úkoly, o kterých je lépe (v zájmu vlastního zdraví) nic nevědět.

Souběžně s tím, jak Bourne ladí své ultimátum, zparchantěl další elitní zabiják Aaron Cross, který se vymkl kontrole, na rozdíl od Bournea nemá problémy s amnézií a stejně jako on ani s fyzickou likvidací kohokoli, kdo ho nakrkne a právě mu stojí v cestě. A protože po něm jde kdekdo, tak se vždycky někdo na zabití najde. Počítali s tím, že ho už definitivně odrovnali, ale to se šeredně přepočítali… Servírovat bourneovku bez Bournea je, jako když vám místo objednaného bifteku přinesou dušenou brokolici. A přesto do toho Universal i dvorní scenárista téhle série a nyní i režisér Tony Gilroy šli.

A jakkoli se názory na to, jak uspěli, budou zcela určitě různit, za sebe říkám: „Dali to!“ Nevypadla z nich sice pecka, která by vám zvedla tlak i zadek ze sedadel, ale nabízí slušné akční řemeslo s hutnou atmosférou, poněkud recyklovanou, ale příjemně koukatelnou akcí a poslouchatelnými dialogy. Prostě oddychový letní spektákl, naroubovaný na poslední klasický bourneovský díl jako souběžná dějová linka, ve které se dozvíte, co se dělo v „druhém plánu“, zatímco vy jste se dívali na Bourneovo ultimatum. To samo o sobě není špatný nápad, který otevírá prostor pro to, mrknout se do zákulisí tajných služeb a mezi stíny, které řídí jejich kalné rejdy. A také otevírá operační pole pro nové figury a nového ústředního hrdinu Aarona Crosse, elitního zabijáka, na kterého nikdo nemá (a to, i když mu docházejí stimulující prášky) a jenž nápadně připomíná Hawkeye alias Jeremyho Rennera z Thora a The Avengers.

Číslo pět (stále) žije…

… a kosí všechny hajzly, kteří mu jdou po krku. Abyste si na něj zvykli, začíná Bourneův odkaz jeho velkým sólem ledovou aljašskou divočinou, kde si pro začátek zadovádí v ledovcovém jezírku, drsně zatančí s vlky (což nedávno poněkud vyměklý Liam Neeson, jenž se rovněž ocitl Mezi vlky, trochu odbyl), po cliffhangerovsku zmákne několik rozeklaných ledových hřebenů, obelstí všechny infra- a termodetekční naváděcí systémy bezpilotního Reapera MQ-9A, jenž ho má smáznout ze světa, a odstřelí ho svojí sportovní flintou jako hliněného holuba, čímž z něj učiní cajk na jedno (nepovedené) použití. A pak už stačí jen vyříznout si z těla identifikační čidlo, což učiní s rutinou a nadhledem povrzujícím, že má ještě o něco lepší výcvik a výdrž nežli Robert De Niro v Roninovi, a ztratit se z hledáčku slídících špionážních satelitů tak jako Will Smith a Gene Hackman v Nepříteli státu.

Bourneův odkaz / Jeremy Renner, Edward Norton
Zdroj: Bontonfilm

Jak je patrné, všechno tady už někdy, někde a nějak bylo, ale přesto to hodně vycuká šéfa supertajných operací Erica Byera, kterému rychle dojde, že už má dvě vydatně kousající vši ve svém konspiračním kožichu, a je tedy třeba nasadit nejtěžší páky, aby se brzo nemusely počítat nedozírné škody. Dramatická expozice, jejímž evidentním záměrem je zbavit vás pocitu, že vám podle ukradli Jasona Bournea a naladit vás na vlnu (v mnohém) obdobně konstruovaného ranaře Aarona Crosse, který jde proti všem, je za vámi. Není to ultimátní palba, ale také to není nuda, ale když se do téhle chvíle nechytíte, může se vám stát, že vám další Aaronův osud začne být ukradený. A to by nebyla pro vás ani pro něj žádná výhra.

Řekl bych ale, že vám Gilroy s vydatnou podporou Jeremyho Rennera dává v téhle rozsáhlé expozici slušnou šanci, aby se tak nestalo, a ten, kdo po tomhle nezačne držet „číslu pět“ palce, je pravděpodobně alergický na adrenalin a testosteron. Tak jako ve správné bourneovce vstupuje po úvodní rozehrávce do děje žena s dovojjediným úkolem: Být jedinou, na kterou se může štvaný hrdina spolehnout, a zároveň jím být ochraňována. Doktorka z programu Marta Schearingová, která si zpočátku myslela, že tohle dělá pro vědu a pro vlast, do téhle role bourneovské osudové ženy rychle vklouzla, byť jí k tomu hodně pomohl masový vrah řádící v laborce a vzápětí vražedné komando vládních čističů, které ji navštívilo v jejím domě.

A teď jde o to, jestli se těmhle dvěma podaří proklouznout na Manilu a dostat se v tamní detašované laboratoři k virulentním kmenům, s jejichž pomocí by mohla Aarona vyvirovat. A pak se s ním ztratit na domorodé kocábce Byerovým superzabijákům ze speciálního programu Larx někde mezi filipínskými ostrovy, táhlými vlnami západního Pacifiku a dalším dílem…

„Dali jsme vám Ferrari a vy s ním jezdíte jako se sekačkou“

Zdá se jakoby Paul Greengrass završil Bourneovým ultimátem trilogii, ukončil jednu sérii a scenárista a režisér Tony Gilroy (byť pod stejným trademarkem) otevřel další. Tahle situace není pro nikoho (čímž mám na mysli tvůrce, recenzenty i diváky) jednoduchá. Pod značkou ikony pokračuje něco, co s ní má společný jen modifikovaný (a tím pádem lehce zavádějící) titulek, rámcový žánrový půdorys, několik postav a pár styčných letmých bodů s posledním klasickým bourneovským dílem.

Ale možná, že právě tak je to správně! Jason se odloží (na nějakou dobu) k ledu a dá se šance dalšímu štráfkovi, který má hodně podobnou krevní skupinu, nepřátele, výcvik a návyky. A tak není od věci pokusit se na Bournea (odpusťte tuhle troufalost) pro jednou zapomenout a nepoměřovat skvělého Matta Damona (který jakoby se pro tuto roli narodil) se snaživým Jeremy Rennerem (jemuž by bylo dobré ještě dát šanci, aby vás o tomtéž přesvědčil). A stejnou šanci by měl dostat i Tony Gilroy, který je podepsán pod scénáři kultovní série a po Greengrassově velkolepém finále dostal šanci postavit se v rámci tématu i na vlastní režijní nohy (což po jeho oscarovém Michaelu Claytonovi nebyl pro studio zas tak velký risk). Je ale jasné, že by musel přijít s neskutečnou peckou, aby nebyl zmlsaným fanklubem kultovní série (navíc vybuzeným tím, že jejich idol byl odložen do fundusu) nemilosrdně vykostěn.

Prznič čisté bourneovské linie…

…. nebo duchovní otec nového, alternativního konceptu téhle velké špionážní hry? Gilroy udělal hodně pro to, aby za bé bylo správně, i když (možná z přemíry snahy a odvázaného pocitu, že má konečně v rukou všechny nitky) se dopustil i jistých pochybení a již na úrovni scénáře řešení lacinějších, než bychom zrovna od něj očekávali. Rozvážný, lineární rozjezd, představující nového pronásledovaného ranaře, lze (z důvodů, o nichž již byla řeč) odpustit, neboť kromě seznámení s bouchačem Aaronem nabízí i poctivou atmosféru a první pohledy na nervózní bafuňáře v Langley, kteří začínají hystericky zametat stopy svých utajovaných projektů. Zatímco prolog nikam nechvátá, výbušně komponované finále je uťato jakoby předčasně, ve fázi kdy si to dva „terminátoři“ (horší a lepší model) ještě rozdávají a vy čekáte jako pointu něco, co tu ještě nebylo, místo čehož se dostavuje pocit poněkud odbyté, nedotažené a překotně ufiknuté akce.

Bourneův odkaz / Jeremy Renner, Rachel Weiszová
Zdroj: Bontonfilm

Jeden by řekl, že si pro sebe Gilroy napíše vskutku vymazlený a sofistikovaný scénář, který do vás bude tempařsky bušit a zahlcovat vás přívalem nápadů. Asi to tak i chtěl, ale nějak mu to nevyšlo, neboť ani poněkud laciná hra s modrými a zelenými pilulkami (o žlutých raději nemluvě) nikomu žíly trhat nebude. Nicméně záporáci jsou tu výživní, morálně nedefinovaní a pro dané špinavé hry nezbytní, ústřední hrdina dostatečně charismatický, abyste mu odpustili všechny mrtvoly, které za sebou zanechává, a navíc slušně fungující i ve smíšeném tandemu. Rozhodujícím způsobem se na tom podílí zasmušilý zabiják Jeremy Renner (na kterého je možné si bez problémů zvyknout), sympatická Rachel Weiszová (jež se bez problémů přizpůsobuje jeho stylu i tempu) a chladnokrevný stín z Langley Edward Norton (profesionálně stahující jejich náskok a disponující neomezenými možnostmi) za zvuku temného soundtracku dvorního Gilroyova skladatele, oscarového laureáta Jamese Newtona Howarda.

Tak vítejte znovu v programu a mezi těmi, kteří by pro svoji zemi udělali cokoli a pokaždé najdou sílu vykonat to, co je nutné. Jason Bourne byl jenom vrchol ledovce a my si dlouho pošetile mysleli, že je jen jeden. Přepočítali jsme se, podobně jako „pojídači hříchů“ z centrály v Marylandu. A tak se zdá, že my i oni budeme mít ještě na nějaký čas o slušnou a výživnou zábavu postaráno…

THE BOURNE LEGACY / BOURNEŮV ODKAZ. USA 2012, 134 min, české titulky, od 15 let. Scénář a režie: Tony Gilroy. Kamera: Robert Elswit. Hudba: James Newton Howard. Hrají: Jeremy Renner (Aaron Cross), Rachel Weiszová (Marta Shearingová), Edward Norton (Eric Byer), Albert Finney (Albert Hirsch), Scott Glenn (Ezra Kramer). V kinech od 9. srpna 2012.