Slow Show – nostalgicky hravé pokoukání

Letní Letná až do 2. září zve diváky na různorodé akce, které sjednocuje podtitul nový cirkus. Pojem nový cirkus v sobě obsahuje jak artistická čísla, tak divadelnost, která v klasickém cirkuse byla do značné míry opomíjena. A právě především teatrálnosti byl věnován jeden jediný středeční večer, kdy se v rámci festivalu Letní Letná uskutečnilo představení s názvem Slow Show.

Principálka večera herečka Vanda Hybnerová pozvala do stanu, který se na jeden večer uvolnil, své kolegy a přátele a společně vytvořili jakýsi malý rodinný cirkus s nostalgickým nádechem. Inscenátoři dopředu avizovali, že se jedná o víceméně improvizaci a že nikdo neví, jak to všechno dopadne. 

Dopadlo to dobře, jen té improvizace zas až tak moc nebylo. Jakoby se aktéři nakonec zalekli, že by se něco nemuselo povést a přistoupili na klasické střídání jednotlivých čísel, která se od sebe naštěstí velmi teatrálně lišila.

Slow Show / Vanda Hybnerová
Zdroj: ČT24
Autor: Marie Třešňáková

„Slow Show Kabaret rozhýbe prastarou rodinnou fotografii kabaretních umělců, osvobodí uvězněné emoce, zpřítomní vzpomínky, dohraje zastavená kabaretní čísla… ale velmi, velmi pomalu…,“ prozradila dopředu autorka Vanda Hybnerová, která se pro tento projet nechala inspirovat svým vlastním Divadelním fotoateliérem. 

Natěšené diváky u vchodu přivítali podivní mimové, kteří se pohybovali pomalu, velmi pomalu. Publikum si vzápětí rozebrali a po skupinkách přivedli do stanu, kde každý z příchozích získal nějakou část kostýmu (čepici, klobouk, šálu, košili i košilku, kabelku a podobně). Tím ale vtažení diváků do děje skončilo (pro některé k jejich velké úlevě). 

Slow Show / přivítání
Zdroj: ČT24
Autor: Marie Třešňáková

Pak se začalo odvíjet představení, jehož rámec tvořila jakoby dobová fotografie kabaretních umělců, která měla před publikem ožít. Původní záměr, variace na téma starých, strašně unavených klaunů poněkud vzal za své neboť první číslo, akrobacie na chůdách, byla vskutku svižná a s nostalgickou náladou neměla nic společného. Samo o sobě to však bylo číslo parádní. Následující jednotlivá vystoupení podtrhovala v žánru nového cirkusu především divadelnost. 

Diváci nebyli svědky dokonalých, dech beroucích akrobacií, ani nemohli obdivovat bravurní žonglérský um, ale za to se mohli pobavit při vystoupení halekačky nebo obézní artistky, nechyběli kouzelníci, jejichž číslo bylo povedenou parodií na kouzelnické manýry, přítomna byla i kabaretní zpěvačka. První stárnoucí klaun, Michal Pavlata, předvedl jakousi slovní ekvilibristiku, zatímco ten nejstarší, Jan Skopeček pomalým tempem protančil manéží. Dojemný a milý výstup předvedl další „příliš unavený klaun“ Jiří Ornest a celé balábile završil poslední ze čtveřice, dnes již jistě zasloužilý gagman Boris Hybner. 

Ten večer nebylo důležité, jak kdo umí chodit po rukou, a kolik salt zvládne během sekundy, stěžejní bylo setkání a společný prožitek. K tomu nám Vanda Hybnerová se svými přáteli dala dobrou záminku, a kdo ví, třeba v budoucnu nás staří klauni opět přivítají a potěší svou nezničitelnou touhou bavit a hrát si.

Slow Show
Zdroj: ČT24
Autor: Marie Třešňáková