Zamřížovaný Shakespeare a Caesar v teplácích

Místo konání: Římská věznice Rebibbia, křídlo s nevyšší ostrahou.
Účinkující: Vrazi, drogoví dealeři, mafiáni, příslušníci organizovaného zločinu a další jim podobní.
Délka angažmá: Od patnácti let až po doživotí.
Hostující: William Shakespeare, Gaius Julius Caesar. Žánr: Tragédie z jeho i jejich života.

V úsporné kulise jeviště hledá Brutus někoho, kdo by mu pevně podržel meč, aby se mohl zabít. Je to muž s čistými pohnutkami a rukama potřísněnýma od krve, muž, který pomohl zabít svého přítele, protože ještě více miloval své město. A teď musí zemřít, protože je to správný Říman a také ten, který dokáže dojít až na konec cesty. Doznělo poslední slovo, scéna, na které zbyli jen ti, kteří přežili, se zklidnila a osudová tragédie se zlomila na svém vrcholu. A pak do té chvíle očistného ticha explodoval aplaus publika, které cítilo, že bylo právě svědkem malého/velkého zázraku a muklové nejtěžšího kalibru zažívali na forbíně opojnou chvíli zvláštní milosti, o které do tohoto okamžiku ani netušili, že existuje.

A když pak tyhle zvláštní shakespearovské herce bachaři po jednom odváděli do jejich cel, něco se změnilo, neboť řada z nich si poté, co za nimi zapadl zámek, uvědomila, že nic už nebude jako dřív. Byl to divný pocit poznamenaných a právě obdarovaných, kteří ale svůj osud možná dál ponesou obtížněji, neboť se jich dotkla svoboda dosud nepoznaná. A oni se s tím budou muset vyrovnat a naučit se s ní nakládat. Poprvé se k ní začali ostýchavě, tápavě a nezkušeně přibližovat před šesti měsíci, které (jak se později ukáže) některým z nich hodně změnily jejich vyprázdněné životy…

  • Caesar musí zemřít
    Caesar musí zemřít zdroj: Artcam
  • Caesar musí zemřít
    Caesar musí zemřít zdroj: Artcam

Pruhovaná katarze

Zkušení klasici filmového řemesla, bratři Paolo a Vittorio Tavianiovi (Padre Padrone, Noc svatého Vavřince), je sledují v prolnutém černobílém aranžmá, které tomuto prostředí „sluší“ od samého počátku, nové vězeňské divadelní laboratoře, která má tentokrát nastudovat Shakespearovu tragédii Julius Caesar. Svoje role si musí vybojovat v konkurzu, kde každý nabízí svoji představu živelného herectví, paralelně prolínanou lakonickou informací o jejich přestupku a délce trestu. Tavianiovi zdánlivě nic nearanžují, jen jakoby neutrálně přihlížejí a lakonicky uvádějí doplňková data, ale nepochybně dobře vědí, že již v tuhle chvíli začínají mít svého diváka na háku. Neboť vzápětí, až se začne opravdu zkoušet, budete mít pocit, že tyhle chlápky už vlastně tak trochu znáte.

A také hned na začátku zjišťujete, že tenhle sektor věznice Rebibbia si speciální ostrahu nepochybně zaslouží, neboť v tomhle souboru (který z něj vzešel) jsou jen samé těžké zločinecké váhy. Salvatore, Giovanni, Antonio, Roberto, Giacomo, Francesco, Vittorio či Vincenzo nejsou žádní salonní měkkýši, ale drsné páky, které již mají ledacos za sebou. Kdybyste je potkali v nočním parku, položíte tiše na lavičku šrajtofli i hodinky, dobrovolně se svlečete do spoďárů a budete rádi, když nebudou chtít víc a nechají vás odejít alespoň v ponožkách po svých.

Caesar musí zemřít
Caesar musí zemřít

Jsme s nimi na první čtené zkoušce, při pilování monologů, dialogů i skupinových scén – a také jsme svědky toho, jak postupně, skrze osvojená slova a věty, někteří začínají svůj text chápat a prožívat, protože do něj projektují svoji smutnou zkušenost. A tak se stane stejně nečekané jako neuvěřitelné, že otrlý kriminálník dospívá k pocitu, že to Shakespeare vlastně tak trochu říká i za něj, že to říká jako někdo, kdo spolu s ním žije ve stejném městě a bydlí v jedné ulici.

Je třeba ho zabít, jinak nás zničí!

Této logice tenhle herecký sbor rozumí, tu má zadřenou pod kůží a částečně i vyzkoušenou v praxi. I proto začínají být jejich figury stále přesvědčivější, slova výmluvnější a činy autentické a kredibilní. A přestože kamera Simonea Zampagniho jde odvážně za nimi, do detailů a blízkých záběrů, nezaznamenáváte v jejich projevu falešné tóny, či dokonce lež, topornost ani upocené amatérské přehrávání. Našli si cestu ke svému Shakespearovi (což je skvělým vysvědčením pro něj i pro ně) a vás, navzdory vězeňským chodbám a dvorkům, zamčeným celám, mřížím a bachařům, šmírujícím z ochozů, nenapadá, že byste byli jinde než na zkoušce profesionálního souboru, který ví, co chce, a sveřepě uhání k premiéře.

Je to sevřený a homogenní výkon, který předvádí tenhle unikátní herecký soubor a bratři Tavianiovi zkušenou rukou citlivě odměřují stopáž i charakter sekvencí, kterými nám ho přibližují.

A přesto mi to nedá, abych neupozornil na výjimečný talent Salvatore Striana, jenž své postavě nejen porozuměl, ale také pochopil, jak ji dostat co nejblíže k divákovi. Podává tu robustní herecký výkon a jeho Brutovi prostě věříte, že mu stačí pohled do očí místo přísahy, spravedlnost pro něj nejsou jatka a zabití má smysl ve jménu vyššího cíle.

Unavení pozorovatelé stropů

… zde překročili svůj stín a přestali pouze zírat z palandy vzhůru na kus hrubě omítnuté zdi své cely, na kterou jejich fantazie kreslí falešné únikové představy a sny - a za kterou tuší nebe. Možná to bude tím, že právě na chvíli našli to svoje. A čas, který je to jediné, čeho tu mají dostatek, se náhle koncentruje do stopáže divadelního představení, v němž se stali jinými, lepšími a svobodnějšími.

Není vůbec jednoduché zprostředkovat tyto (osobní a subtilní pocity) formátem nestandardního, aranžovaného vězeňského (pseudo)dokumentu, kombinovaného s promyšleně fragmentovitým záznamem přípravy klasického divadelního představení. Na první pohled to může vypadat jako rádoby artový, neústrojný mix pro selektivní nebo festivalové publikum (Zlatý medvěd na Berlinale 2012). Tavianiové ale neztratili přehled ani režijní jistotu, nerozměnili svůj záměr a dokázali i na úsporné ploše odvyprávět netriviviální a silný příběh, který je stejně unikátní jako oslovující. Všem milovníkům nestandardních filmových zážitků lze vřele doporučit – a mainstreamovému publiku vzkázat, že jim tenhle unikátní Caesar rozhodně neublíží.

CAESAR MUSÍ ZEMŘÍT / CESARE DEVE MORIRE. Itálie 2012, 76 min., české titulky, přístupný, 2D. Scénář a režie: Paolo a Vittorio Tavianiové (s využitím částí hry Williama Shakespeara, český překlad Martin Hilský). Kamera: Simone Zampagni. Hudba: Giuliano Taviani, Carmelo Travia. Hrají: Salvatore Striano (Brutus), Cosimo Rega (Cassius), Giovanni Arcuri (Caesar), Antonio Frasca (Marcus Antonius). V kinech od 27. září 2012.