Konstanta vašeho života? Peníze, nebo ryzí přesvědčení

Polský snímek Konstanta režiséra Krzysztofa Zanussiho doplňuje koncept tzv. „kina morálního neklidu“, který filmař vytvářel od roku 1969. Divák se tentokrát ocitá v 70. letech minulého století a spolu s nevinným studentíkem Witoldem podniká sondu do zdánlivě „férové“ polské společnosti. Konstantu uvede ČT2 ve 21:40 v rámci cyklu Velikáni filmu.

Zásadový a hloubavý student Witold právě ukončil své povinnosti základní vojenské služby u výsadkářů. Má štěstí, protože se mu hned vzápětí naskytne prestižní místo v zaměstnání, a to se přece neodmítá. Mladík nedisponuje jakoukoliv praxí, je vyzbrojen pouze svými ideály, jež bude posléze nucen konfrontovat s nekalými praktikami. 

Witold je zděšen způsoby, jakými se jeho okolní pracovníci vypořádávají s problémy. Úhybné manévry, nezákonné obohacování se, zlehčování překážek, podplácení nebo protekce šlapou po studentských ideálech mladého nadšence s prapodivnou lehkostí. Vlivem těchto událostí je hlavní hrdina nucen přehodnotit své někdejší představy o dobře kladených formulkách. Osud mu hází klacky pod nohy, tudíž se Witold musí vypořádat i se smrtí… 

Stylem vyprávění se Zanussiho Konstanta blíží Krátkému filmu o zabíjení dalšího polského filmaře Krzysztofa Kieślowského. I ten si ve svém díle klade otázky nad významem lidského jednání a rozhodování. Tematicky se podobá i Lumetovu počinu Serpico, jenž také hovoří o ztrátě ideálů v prohnilém světě úplatkářů.

Zanussi prostřednictvím snímku přemítá, nakolik je člověk oproti náhodě pánem svého osudu či zdali v životě existuje nějaká konstanta, k níž se lidé upínají. Současný divák si také může položit otázku, zdali se situace od 70. let do dneška v leckterých ohledech změnila. 

Hudbu napsal skladatel Wojciech Kilar, kameru vedl významný polský kameraman Slawomir Idziak.